Bulvár

Lucie Bouzková: Samochvála NEsmrdí

Lucie je jednou z devíti žen, které vytvářejí projekt Ženy Ženám. Jejím tématem je sebevědomí a sebeláska, které pro ni dříve bylo tabu. Mimo jiné pořádá semináře pro osobní rozvoj a zabývá se individuálním koučinkem.

Lucie Bouzková

Jak jste se dostala ke koučování?
Jsem vystudovaná psycholožka, a už na vysoké škole jsme se učili pracovat s klienty takovým způsobem, aby nad sebou začali přemýšlet. A to se mi líbilo. Libí se mi, když si lidé kladou hlubší otázky, a snaží se najít podstatu věcí. Taková jsem i já. Věděla jsem, že touto cestou se dá všechno řešit. Nebo se tak dá zjistit, že ani není potřeba něco řešit, ale je lepší, nechat to být. Chtěla jsem pomoci i druhým pochopit, jak jednoduché to je, když se nebojí silných otázek a vlastní hloubky.

Co je náplní vaší práce v oblasti koučinku?
Témata jsou různá, podle toho, s čím klienti a především klientky přijdou. Týkají se vztahů, práce, peněz… Zajímavé je spíš, kam se nakonec téměř u všech dobereme, co je tím „skutečným problémem za jejich problémem“. Tím hlavním bývá problém se sebevědomím a sebeláskou. Základem jejich potíží v životě bývá, že si sami sebe nejsou plně vědomi, tzn. neznají své skutečné schopnosti a talenty, nesázejí na ně, nechápou, jak skutečně velký a jedinečný každý člověk je. A nadto se nemají rádi a dokonce se srážejí. Nikdo je neučil věřit si a rozvinout k sobě přátelský a láskyplný vztah, věřit ve své schopnosti a věřit, že mohou mít mnohem víc, než si dovolují. Z toho pak pramení problémy, které potom chtějí pomocí kouče vyřešit.

Jak sezení u Vás funguje?
Jedno sezení trvá šedesát až devadesát minut. Málokdy lidé chodí jen na jednorázové poradenství, spíš chodí víckrát za sebou. Občas to jednou stačí, ale to se týká už klientů, kteří už na sobě pár let pracují a aktuálně potřebují jen popostrčit, něco si v sobě ujasnit. Většina klientů takových ale není a potřebují dlouhodobější provázení, což je minimálně pět sezení. Chodí za mnou lidé, kteří mají problém se sebevědomím, s přijetím sebe sama, jsou nejistí, potřebují se rozhodnout, kam dál, stojí na životní křižovatce, došly jim síly. Jedna z cest, jak je podporuji, je, aby si uvědomovali sebe sama, svoje schopnosti a možnosti, aby si vzpomněli na to, jak řešili problémy dříve, jak se jim to podařilo, aby si vzpomněli na své úspěchy, a na základě toho, aby si začali uvědomovat, že mají veškeré nástroje a jsou schopní vyřešit svou současnou situaci. Co se týká sebelásky, podporuji je v tom, aby si k sobě vytvořili blízký vztah. Jedná se v tom případě o trénink, děláme spolu různá cvičení, dostávají i domácí úkoly, aby se lépe poznali a pochopili, že se můžou mít rádi. Kdo trénuje, lepší pocit ze sebe brzy má a spousta jeho problémů se postupně vyřeší v podstatě sama. Sebeláska dodává značnou lehkost bytí.

Nedávno jsem někde četla, že dobrý kouč neříká klientovi, co má dělat, ale řekne mu, ať na to zkusí přijít sám. Jak to máte vy?
Ano, je to tak. Kouč není ten, kdo má pro každého řešení. Kouč klade tzv. silné otázky. Jsou jiné, než na jaké je klient z běžné konverzace zvyklý, a proto na ně nemůže automaticky odpovědět. Pokud chce být k sobě pravdivý, musí se nad nimi pozastavit, a začít přemýšlet jinak. Jsou lidé, kteří to vítají, protože jim takové otázky v životě chyběly. Jsou i tací, kteří se najednou cítí odhaleni, ale tyto pocity je třeba v rámci našeho vztahu s klientem ošetřit, aby se mohl cítit bezpečně i s „odhalujícími“ otázkami. A jsou i klienti, kteří ve skutečnosti nejsou připraveni své problémy odložit, jen si chtějí postěžovat a těm je vyloženě nepříjemné, když se v koučinku blížíme k rozuzlení a vyřešení mnohaletých „záhad“ a různě cestu za výsledkem blokují. Ale musím říct, že někdy je dobré nejen klást otázky, ale dát lidem informace, které jim pro život evidentně chybí, nebo jim prostě poradit. Jsou klienti, kteří se zbytečně točí dokola, vlastně tuší, co by měli udělat, ale potřebují poposunout, nebo jen osobně povzbudit a už vědí, co dál.

Vaším tématem je sebevědomí a sebeláska. Proč zrovna tohle?
Že s těmito tématy budu pracovat, mě napadlo teprve před dvěma lety. Dříve jsem dělala semináře pro firmy jako lektorka na volné noze. Ať jsem ale dělala cokoliv, už od dětství jsem se s tématem sebelásky v osobním životě potýkala a vymýšlela si různé způsoby, jak k sobě rozvíjet pozitivní vztah. Své kreativitě jsem naštěstí plně věřila. Došlo mi, že s tímto tématem chci pracovat. Chtěla jsem už delší dobu pracovní změnu, pak jsem se jednoho dne probudila, a věděla jsem, že to je ono, že chci učit sebelásku, že s tím mám bohaté zkušenosti. Najednou jsem věděla, co budu dělat, jak to budu dělat, jaké budu používat metody. Hned jsem začala hledat prostory pro přednášky, připravovat semináře a vyklíčila ve mně i myšlenka, vytvořit i online program, dnešní videoškolu Zdravá sebeláska, která od jara úspěšně běží… A díky tomuto kroku jsem si vzpomněla, v jaké hluboké propasti jsem kdysi vězela.  Bylo to při pobytu a studiu v Německu, kdy jsem několik let okoušela deprese, panické ataky, pocity úplné neschopnosti a životního selhání Neměla jsem se ráda, byla jsem uzavřená a osamělá, denně jsem kouřila marihuanu, abych to nemusela řešit. Prvním impulzem ke změně bylo, když mi táta v klidu řekl, že jsem na všechno sama, že můj život za mě nikdo nevyřeší a musím prostě já sama (Lucce se lesknou oči). Moje zvědavost se v tu chvíli probudila a začala jsem tu větu zkoumat v praxi.

Přišla jste na to, proč jste měla tohle těžké období?
Pramení to z dětství a dětského vnímání světa. Byla jsem pro své rodiče pravděpodobně velkou výzvou a často mě kárali a trestali, líp to tehdy neuměli. Nezáleží ale jen na rodičovském přístupu, ale také na tom, jak si to dítě samo přebere. Já jsem zřejmě brala všechno moc vážně a rychle nechávala vítězit pocit, že jsem špatná. Tyhle pocity a postoje se v období dětství sbírají a ukládají a v období puberty a následně v dospělosti se začnou projevovat jejich následky.

Jak jste to řešila?
Dostala jsem se v 19ti letech – chtěně - do situace, kdy jsem byla najednou v cizině s nejasnou vyhlídkou návratu. Byla jsem úplně mimo své dosavadní prostředí. Bez rodiny a kamarádů. Zpětně vím, že jsem potřebovala utéct, abych zjistila, kdo jsem. Situace byla náročná, protože jsem neuměla pořádně jazyk a přesto musela chodit na přednášky a psát seminárky. Taky jsem si na sebe vydělávala a pro studenty z východu tenkrát nebylo snadné najít práci. A můj tehdejší německý přítel se se mnou navíc ještě rozešel. Bylo to období několika těžkých let a na mě toho bylo hrozně moc. Zpětně nechápu, jak jsem to zvládala. Ve škole jsem nerozuměla systému samostatného studia, který tam panoval, a čekala na instrukce a požadavky od profesorů. Trvalo mi, než jsem pochopila, že ode mě nikdo nic nechce, ale mám pozvání, sama od sebe něco chtít a něco se naučit. A proto jsem ve škole nejdřív dost plavala a nedokázala samostatně nic vytvořit. Taky jsem se potýkala s němčinou a svým strachem dělat chyby. Ale věděla jsem, že tu školu chci udělat. Moc mi pomohlo, co mi táta řekl. Začala jsem jeho slova testovat krůček po krůčku. Učila jsem se, jaké to je, tvořit si postupně realitu podle svých představ, začít se vymezovat vůči okolí, začít říkat svůj názor bez ohledu na to, jestli se ztrapním. Uvolnila jsem se, začala postupně dělat projekty do školy a učila se věřit ve svůj rozum, zažívala jsem úspěchy. Všimla jsem si, jak dobře se o sebe dokážu postarat, a jak lidé stojí o moji společnost a byla až udivená, jak jsem to přehlížela a hledala na sobě jen chyby. Dbala jsem na své potřeby a dělala víc to, co mě bavilo. A časem jsem s údivem viděla, že jsem správná, zajímavá a nadprůměrně inteligentní holka. Bylo to krásné.

Váš mýtus v projektu Ženy ženám je: Nemůžu být sama sebou, jinak by mě druzí neměli rádi. Co byste poradila ženám, které to takhle cítí?
Když v sobě žena pěstuje tenhle mýtus, tak jí vlastně jen chybí správné informace. Když máme samy sebe rády a pečujeme o sebe, jsme naplněné a spokojené. Díky tomu pak můžeme ostatním snáz a raději vyjít vstříc, děláme to s větší chutí a láskou – samy jsme láskou k sobě naplněné. Jakmile ale postavíme ostatní na první místo, snažíme se jim přizpůsobit, bez ohledu na své potřeby, tak si často ani nevšimneme, kdy překračujeme tu jemnou hranici mezi naší láskou a obětí, mezi chutí a tlakem. Když žena často překračuje své hranice a sahá příliš do svých energetických rezerv, namísto, aby brala z přebytku, který sebeláska vytváří, dostává se do vnitřního konfliktu. V ní se něco pere, ale ona mlčí, čas od času vyletí, protože je toho na ni moc, ale pak si své chování vyčítá. Je v extrémech – nepřirozené přizpůsobení se, a pak zbytečně prudké vzepření se. Je přirozenou potřebou každého člověka žít svobodně a pečovat o sebe. Pokud si to dovolí, může se pak snadněji a radši přizpůsobit. Když žena začne pěstovat svou svobodu a pečovat o své potřeby, tak obvykle nedělá nic, co by bylo pro rodinu ohrožující. Zajde si s kamarádkami na kávu, jde si zacvičit, na procházku. Pro rodinu to obvykle znamená pouze to, že se např. tatínek nově víc zapojí do chodu rodiny a vyzvedne děti ze školy třeba dvakrát týdně on, udělá pár večeří za týden, děti dvě odpoledne nevyzvedne nikdo po obědě, ale zůstanou do pěti v družině, byt se nebude uklízet každý týden a navíc se do úklidu zapojí všichni, nebudou vyžehlená bavlněná trička, prádlo na sušáku zůstane viset o den déle a zrcadlo na koupelně bude trochu zacákané. Je důležité, aby ženy pochopily, že se žádné katastrofy nedějí, když chtějí o sebe pečovat. Spíš je třeba si to sama sobě dovolit, a pak už je to jen otázka organizace, dohod v rodině a slevování vlastních nároků na sebe. Rodina s tím nemusí hned souhlasit, ale to nevadí, jemně a důsledně si žena může prosadit své potřeby a ostatní si jí nakonec začnou spíš vážit. Ženy také podvědomě rády drží kontrolu, což vyžaduje obrovské nasazení a jejich neustálou přítomnost. A jít si po svých znamená smířit se s tím, že i bez nich muž mnohé zvládá a děti to přežijí. Manžel, který měl rád spořivost a skromnost své ženy, nakonec dokáže mít radost, když o sebe jeho žena začne dbát a z rodinného rozpočtu ukrojí pro svou pohodu a svou krásu. Muži nakonec vždy usilují spíš o ženu, která je vnitřně v pohodě, je pro ně trochu výzvou a nesnaží se vše kontrolovat a zvládat sama.

Je v pořádku mít sama sebe ráda? Nebudu pak vypadat jako egoista?
Vůbec ne. Učili jsme se sice, že samochvála smrdí. Ale sebeláska a egoismus je něco úplně jiného. V obou případech se sice staráme sami o sebe, ale egoismus říká: moje potřeby jsou důležitější, než ty tvoje a prosazuju je klidně na tvůj úkor. Nestarám se o to, jak je tobě. Zatímco sebeláska je o tom, že moje potřeby sice jsou důležitější a proto jim teď věnuji větší pozornost, ale záleží mi na tobě. Pokud cítíš ublížení proto, že já teď víc dávám sobě, tak je mi to moc líto. Nemůžu ti teď ale vyhovět, protože by to znamenalo být zlá k sobě.

Jak bude vaše práce na tomto projektu probíhat a na co se můžou čtenářky těšit?
Natočily jsme medailonky, kde každá boříme svůj mýtus. Teď přijdou na řadu dlouhá, zhruba hodinová videa, kde budeme odpovídat na otázky. Dělaly jsme průzkum mezi ženami, co by je zajímalo, a ty nejčastější otázky se snažíme zodpovědět. Nabízíme v nich i různá praktická cvičení, jak se od těchto mýtů odpoutat. Videa obsahují mnoho z našeho know how.

Stejně jako na Šárčinu, tak i na Lucčinu práci jsem se šla podívat na její večerní seminář. Ten její se konal v centru Avasa v pražském Karlíně a týkal se práce s myslí.

Lucie, vy tvrdíte, pokud jsem to správně pochopila, že naši mysl v dnešní době používáme jinak, než bychom měli. Že některé situace příliš řešíme a nad vším moc přemýšlíme, i když by nám stačila pouhá intuice…
Přesně tak. My mysl přetěžujeme a nepoužíváme jiné možnosti, které máme. Například intuici. Už ve škole jsme se učili nazpaměť a učili jsme se používat logickou a racionální mysl, takže hlavním nástrojem na řešení všeho, co se nám v životě děje, se stala naše hlava. Je to mnohem více mužský způsob existence, než ženský. Proto tolik žen dnes bolí hlava, je přetížená. Celkově máme dnes ale všichni přetíženou mysl, protože jí nedáme klid. Naše mysl (rozum) prý potřebuje na sběr informací stejně tolik času, jako na jejich zpracování a spánek se do tohoto procesu nepočítá. A kdo dnes 5 hodin pracuje a 5 hodin vstřebává?

To je pravda.
Hrneme do sebe obrovské množství informací, doba je rychlá a naše mysl všechno neustále zpracovává, vyhodnocuje, filtruje. Informace z televize a rádia navíc nejsou kvalitní a zatěžují náš nervový systém. Mnozí dnes trpí nevysvětlitelnými úzkostmi a depresemi. A ani nevědí, že je to způsobené tím, že příliš podléhají době a svůj tělesný systém nepoužívají správně. V dnešní době je důležité pro všechny, ale obzvlášť pro ženy, uvědomit si, že nemáme pouze mozek a naši hlavu. Dokonce že bychom asi pouze na 20% problémů měli používat hlavu a zbytek nechat vyřešit naše tělo. Konkrétně více zapojit vnímání našeho srdce a naší intuice. Právě pro ženy je obrovská úleva, když sestoupí z hlavy níže do těla a namísto přílišného myšlení začnou cítit, to je jim totiž vlastní. Pocit jim pak dá spolehlivější informace o tom, jak co řešit. Jediné, co jim nedodá, jsou logické argumenty, je třeba si zvyknout, že sice chybí argumenty, ale je zcela jasný pocit „prostě to vím, cítím to.“ A žena se pak skutečně nemýlí, stává se naopak moudrou až jasnozřivou. Často ženám pomáhá těhotenství, protože vnímají silně své dítě a mimoděk začnou vnímat moudrost svého těla.

Co návštěvníky takovýchto seminářů učíte?
Na mých seminářích se učíme efektivně pracovat s myslí, v první řadě dávám klientům informace, jaká je funkce mysli, že má řešit jen reálné problémy, které jsou spojené s otázkami přežití. Na dnešní dobu by se dalo říci, že je předimenzovaná, protože my takové problémy nemáme. A protože mysl jede ve dne v noci, potřebujeme se ji naučit řídit, zklidňovat a dodávat jí kvalitní podněty. Dá se to připodobnit k výchově dítěte. Může se ztratit v džungli konzumu, když mu rodiče dají, na co pomyslí, může být roztěkané a neklidné, když nepocítí základní důvěru a bezpečí, může růst jako dříví v lese. Naše mysl může být rozběhnutá do všech směrů, když ji necháme jít za každým impulsem, kterého se právě chytne, nebo jí můžeme podněty vědomě nabízet a vybírat je z celé té škály, která je k dispozici. Můžeme ji vědomě zklidňovat pomocí meditace a úpravy životního stylu. Naše mysl potřebuje naši péči a my si potřebujeme uvědomit, že jsme za ni sami zodpovědní a tím i za všechny pocity, které zažíváme, protože pocity a myšlenky jsou na sobě navzájem závislé. Taky děláme různá cvičení, třeba na zklidnění mysli. Vyprávím o nástrahách naší mysli, vyzkoušíme si meditaci, zkoušíme strategie s krátkodobým účinkem a učíme se, jak dlouhodobě mysl zklidnit.

Je vůbec možné úplně si vyčistit hlavu a na nic nemyslet?
Když budete pravidelně meditovat, např. sedět a pozorovat 20 minut denně svůj dech, budete z odstupu pozorovat své myšlení, nebo se plně soustředit na vše, co děláte a nedovolíte mysli, aby během nějaké činnosti běhala jinde, časem to možné je – aspoň na chvíli. Je dobré také upravit životní styl. Je možné přestat koukat na zprávy, nebo televizi úplně vyhodit, na internetu vyhledávat jen to, co pozitivně nabíjí a naopak rušivé informace vyřadit, můžete vyřadit ze svého života lidi, kteří z vás vysávají energii, a naordinovat si pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Je to o pravidelnosti, nejde to hned. Taky je důležité vždy se soustředit jen na jednu činnost. Když jím, tak u toho nebudu koukat na televizi, když piju kafe, nebudu u toho mluvit ani číst noviny. Jako děti, když si hrají a zapomenou na celý svět.

Na jakých seminářích vás můžeme v nejbližší době vidět?
Na prosinec jsou naplánované tři semináře. Druhého prosince úvodní seminář k videoškole Zdravá sebeláska, je připraven jeden vstupní seminář a po něm následuje pět týdnů videoškoly. Devátého prosince seminář Tvořím svůj život, kde pracujeme s osobností oběti a tvůrce. A dvanáctého koučovací večer Práce se strachem.

 www.bouzkova.cz

 

   
26.11.2012 - Rozhovory - autor: Anna Basiková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [49] kapkamore [*]

    Je třeba se pochválit, tak, tak..

    superkarma: 0 29.11.2012, 12:06:03
  2. [48] rendac [*]

    sleduji žena ženám Sml22

    superkarma: 0 26.11.2012, 23:29:36
  3. avatar
    [47] ivory [*]

    hlava se dobře čistí manuální prací...třeba takové házení hnoje je k nezaplacení Sml30 lepší než meditace Sml67

    superkarma: 1 26.11.2012, 22:06:11
  4. [46] free [*]

    Poslední dobou se nedokážu pochválit.

    superkarma: 0 26.11.2012, 21:43:48
  5. avatar
    [45] Blanča 7 [*]

    Já se taky chválím. Za to, že nejraději svůj čas věnuju své rodině a přátelům:-)

    superkarma: 0 26.11.2012, 21:07:01
  6. avatar
    [44] saruz [*]

    pochválím se vždy, když se mi práce povede

    superkarma: 0 26.11.2012, 20:36:16
  7. avatar
    [43] ekleinovka [*]

    Hmmm, tak to se raději rychle pochválím za to, že jsem dneska v pořádku došla domůSml24

    superkarma: 0 26.11.2012, 20:04:28
  8. [42] jithule [*]

    super příspěvek

    superkarma: 0 26.11.2012, 19:27:39
  9. avatar
    [41] reditelka [*]

    Proč ne?

    superkarma: 0 26.11.2012, 18:38:32
  10. [40] Trefa [*]

    Trefa:je to zajimave cteni,ale pro me ne.jsem uz na to stara.

    superkarma: 0 26.11.2012, 18:17:05
  11. avatar
    [39] Kopretina3 [*]

    Myskdalen — #30 No ten rozhor s ním jsem četla, on se snad definitvně zcvokl.Sml23

    superkarma: 0 26.11.2012, 17:38:22
  12. avatar
    [38] Kytinkak [*]

    zajímavý příspěvek

    superkarma: 0 26.11.2012, 17:05:57
  13. avatar
    [37] denkas [*]

    Já se tu zrovna chválim! Umyla sem 4 okna! Tak se chválim jak blázenSml30

    superkarma: 1 26.11.2012, 16:45:51
  14. avatar
    [36] denkas [*]

    ToraToraTora — #32 Sml30Sml30Sml30

    superkarma: 0 26.11.2012, 16:44:50
  15. avatar
    [35] marianaant [*]

    Zajímavé čtení, ale nějak se mi nezdá, že by se tímto dalo živt. No jenže v dnešní době je možné všechno.Sml15

    superkarma: 0 26.11.2012, 16:05:16
  16. avatar
    [34] janaa1 [*]

    já mám nízké sebevědomí a sama vím, jak chvála dokáže pomoct..

    superkarma: 0 26.11.2012, 15:32:30
  17. avatar
    [33] kareta [*]

    nikdy jsem netrpěla falešnou skromnostíSml8

    superkarma: 0 26.11.2012, 15:32:19
  18. avatar
    [32] ToraToraTora [*]

    Já se chválím. kdyby mi to musela poradit koučka a ještě bych jí zaplatila, vynechala bych jedno chvalobraní a uštědřila si několik facek.

    1. na komentář reaguje denkas — #36
    superkarma: 0 26.11.2012, 15:15:18
  19. [31] Jala [*]

    black.bird.third — #23 Přesně totéž si myslím i já.

    superkarma: 0 26.11.2012, 14:47:28

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Myskdalen [*]

    Bacha na konkurenci v podobě kouče Daniela Landy alias kouzelníka Žita 44...

    1. na komentář reaguje Kopretina3 — #39
    superkarma: 0 26.11.2012, 14:43:06
  2. avatar
    [29] datura [*]

    To je zajímavé, čím vším se dá živit Sml16

    superkarma: 0 26.11.2012, 13:57:47
  3. avatar
    [28] tajnostii [*]

    Zajímavé čteníSml22

    superkarma: 0 26.11.2012, 13:47:59
  4. avatar
    [27] ladouch [*]

    Nic pro mě, nepotřebuji to.Sml23Sml23

    superkarma: 0 26.11.2012, 13:36:08
  5. avatar
    [26] hubajda [*]

    me muz obcas pochvali zrovna vcera ze jsem udelala dobrou houbovku jindy zas ze mu chutnaj briosky nebo ze me to slusi

    superkarma: 0 26.11.2012, 12:05:56
  6. avatar
    [25] hubajda [*]

    zajimave cteni ,ja byla za svobodna take Bouzkova

    superkarma: 0 26.11.2012, 12:03:07
  7. avatar
    [24] Judo [*]

    Pro mne zajímavý článekSml16

    superkarma: 0 26.11.2012, 11:15:59
  8. avatar
    [23] black.bird.third [*]

    Rikina — #20 Musíš to zaplatit a ještě vlastně přijít při "koučinku" na řešení téměř sama.

    1. na komentář reaguje Jala — #31
    superkarma: 0 26.11.2012, 10:57:27
  9. avatar
    [22] Kopretina3 [*]

    Rikina — #20 No popravdě mi to přijde, přesně tak, jak píšeš. Ale ono zní ve poslečnosti lépe, pokud řeknu, že chodím k osobnímu kouči (trenérovi) než k psychologovi nebi k psychiatrovi. Ale třeab aje v tom i jiný rozdíl, fakt by mě to zajímalo.

    superkarma: 0 26.11.2012, 10:46:46
  10. avatar
    [21] Hanula [*]

    Sml16meditovat nemusím a hlavu si vyčistím, stačí jen jít do přírody a vnímat její zvuky a vůně...

    superkarma: 0 26.11.2012, 10:44:37
  11. [20] Rikina [*]

    Kopretina3 — #12 no to je právě ono - psychoterapii člověku doporučí odborný lékař a zaplatí zdravotní pojišťovna. Koučink a semináře provozuje kde kdo, a zaplatit si to musí každej sám. Sml57 

    1. na komentář reaguje Kopretina3 — #22
    2. na komentář reaguje black.bird.third — #23
    superkarma: 2 26.11.2012, 10:37:00
  12. [19] Rikina [*]

    Sml14 hmmm... já se mám hodně ráda. A své mysli samozřejmě dodávám především kvalitní podněty. Proto se výše uvedenému semináři o zdravé sebelásce zdaleka vyhnu. Sml57 Moje jinak racionální a logická mysl, nástroj na řešení všeho, dá v tomto případě přednost intuici, která nabádá tuto rušivou informaci vyřadit. Sml24 

    superkarma: 0 26.11.2012, 10:35:09
  13. avatar
    [18] Jindriska8 [*]

    Pěkná radySml22

    superkarma: 0 26.11.2012, 10:30:12
  14. avatar
    [17] arminka [*]

    Dobrý....

    superkarma: 0 26.11.2012, 10:20:53
  15. avatar
    [16] rusalka2008 [*]

    step1 — #15 přesně tak Sml22

    superkarma: 0 26.11.2012, 10:18:56
  16. [15] step1 [*]

    Ženy pochvalme se, nikdo jiný to za nás neudělá. Sml16

    1. na komentář reaguje rusalka2008 — #16
    superkarma: 0 26.11.2012, 10:02:30
  17. [14] jerenika [*]

    Taky se někdy pochválím, tak jako děti, ty častěji, či toho mého :) ..Zato tomu mému, nějak toto slovíčko uniká. Sml14

    superkarma: 0 26.11.2012, 09:41:26
  18. avatar
    [13] kristagg [*]

    Vysvětlení v článku egoismus a sebeláska - výsledek mi připadá stejný. Asi bych nutně potřebovala kauče Sml30

    superkarma: 0 26.11.2012, 09:40:55
  19. avatar
    [12] Kopretina3 [*]

    Taky bych takové koučování a seminář prošla, ale peníze na to mi chybí. Ale stejně pořád moc nechápu, čím se ličí koučing od psychoterapie. Vysvětlí mi to někdo?

    1. na komentář reaguje Rikina — #20
    superkarma: 0 26.11.2012, 09:27:49
  20. avatar
    [11] rusalka2008 [*]

    Mně nikdo nechválí... Sml23 ale ani to nevyžaduju, ale znám dost chlapů, kteří musí být neustále ujišťováni o tom, jak jsou dobří...

    superkarma: 0 26.11.2012, 09:22:38
  21. [10] Roland [*]

    Pochavla dělá divy.

    superkarma: 0 26.11.2012, 09:17:56
  22. avatar
    [9] gerda [*]

    napřed jsem si myslila, že to budou obvyklé řeči rychlokvašeného kouče, ale čím víc jsem četla, tím víc mě to zajímalo. Ano, má pravdu! U nás se říká - pochválím se sama, stejně mě nikdo jiný nepochválí, a tak to dodržuju, i když mě manžel třeba chválí každou chvilku. Ale mí rodiče mě v dětství taky hlavně kárali, tak bylo v našich končinách zvykem.Sml80

    superkarma: 1 26.11.2012, 09:02:23
  23. [8] planda0 [*]

    Pěkný článek

    superkarma: 0 26.11.2012, 08:51:06
  24. avatar
    [7] femme [*]

    Žofie — #5  lehce vydělané peníze Sml58

    superkarma: 0 26.11.2012, 08:46:32
  25. [6] magic11 [*]

    Žofie — #5 dnes je spousta agentur, které by nám chtěly radit úplně ve všem, tak se ani nedivím Sml52Sml52

    superkarma: 0 26.11.2012, 07:27:04
  26. avatar
    [5] Žofie [*]

    Ještě, že nám někdo poradí, že ?Sml80

    1. na komentář reaguje magic11 — #6
    2. na komentář reaguje femme — #7
    superkarma: 0 26.11.2012, 07:16:39
  27. avatar
    [4] lenig [*]

    moc hezké a zajímavé čtení

    superkarma: 0 26.11.2012, 07:07:20
  28. [3] lidicka [*]

    Dnes na všechnu činnost už bude potřeba koučSml52Sml52Sml52

    superkarma: 0 26.11.2012, 06:32:49
  29. avatar
    [2] LudPa [*]

    Nikdo tě nepochválí lépe, než ty sama.Sml22

    superkarma: 0 26.11.2012, 06:31:41
  30. [1] DCOlga [*]

    Zajímavý članek.

    superkarma: 0 26.11.2012, 06:25:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme