Bulvár

Lubomír Müller se snaží ženám rozumět

Publicista, učitel, vydavatel, hudebník, textař, básník, fotograf, ladič pian… To zdaleka nejsou všechny profese, kterými absolvent hudební a divadelní vědy na Masarykově univerzitě v životě prošel či se jim stále věnuje. V posledních letech se ale tomuto všestranně nadanému muži podařilo splnit si svůj dávný sen. Vydal se na jistě nelehkou dráhu spisovatele. Zrovna dnes mu vychází nejnovější dílko – román Štěstěnky z Mléčné dráhy...

Nebudu zastírat  -  ano, známe se už hezkou řádku let… A protože vím, že většina tvých básní i próz je věnována ženám, napadlo mě představit tě čtenářkám našeho ženského magazínu. Myslíš, že ženám rozumíš?
Odpovím ti asi takhle - v jedné mé povídce si jeden muž stěžuje druhému: „Rozumím tomu, co ženy říkají, ale nerozumím, proč to říkají.“ Myslím si, že muž by neměl chtít nejdřív porozumět, proč ženy říkají to, co říkají. Nejdřív by je měl milovat. Milovat myslím ve smyslu obdivovat, ctít je a nesoupeřit s nimi. Pak jim lehce porozumí. Svět, který po staletí budovali muži a v němž de facto i nyní žijeme, ženu zneužívá. Potřebuje ji, ale pohrdá jí. Muži sice říkají, že ženu milují, ale spíš si ji jen užívají. Žena je kostkou cukru „...v tom hořkým kafi mužova života“, napsal jeden velký básník. Ale to „hořký kafe“ si muž připravuje sám. Tak ať si pak nestěžuje. Já jsem ženy odmalička obdivoval. Jsou silnější, krásnější, duchovnější a veselejší. A dokážou překonávat bolest osudu, kterou si muž ani nedokáže představit. To je třeba případ hrdinky mé knihy Světlo mé samoty - příběh Sáry Wittensbergové.

LM - autorský recitál

Kdy a proč ses rozhodl, že se dáš na profesionální dráhu spisovatele?
Přibližně před šesti lety, když mně bylo 54 let. Prošel jsem si jistou životní krizí a uvědomil si, že člověk dělá velkou chybu, když nežije „svůj“ život, když nerealizuje svůj sen z mládí, když nedělá opravdu to, co ho baví, co ho naplňuje, co ho dělá šťastným, co mu přináší to pravé uspokojení a zároveň tím obohacuje i druhé. Nechal jsem všeho, co jsem předtím dělal a napsal první román, Schody do nebeského pokoje, ve kterém jsem se vyrovnal se svým dětstvím a dospíváním.

Možná to chápu víc, než si myslíš! Taky jsem se před pár lety rozhodla pro změnu a nelitovala jsem toho ani vteřinu. Vlastně ano – že jsem se nerozhodla dřív…
Myslím si, že čas změn si podvědomě určujeme sami na základě již prožitého. A změna přijde v pravou chvíli, jen tu chvíli někdy přehlédneme. Já jsem svou první knihu napsal už ve dvanácti letech. Muselo ale uběhnout čtyřicet let, aby přišla chvíle, kdy jsem si uvědomil, že už mám opravdu o čem psát a že ve svém životě musím provést změnu. Člověk by se měl umět rozhodnout v pravý čas a svého rozhodnutí nikdy nelitovat. Mimochodem - první román skončil v kamnech. Je to snad jediné rozhodnutí, kterého lituji. 

Dá se dnes psaním uživit?
Dá, když napíšeš třeba Šifru mistra Leonarda či Báječná léta pod psa. Nebo když máš tak svéráznou životní filozofii jako Halina Pawlovská. Zní to možná divně, ale já jsem začal psát, abych se stal lepším člověkem… Ovšem bez našetřených peněz a bez pomoci mé ženy bych se možná stal leda tak lepším člověkem v chudobinci. Ale dobrý život není jen o penězích. Pravdivý smysl svého života vidím v nacházení štěstí, které máme každý v sobě a které umíme předat druhým. Nicméně úplně bez peněz to nejde, a tak se utěšuji, že se jednou probudím a v hlavě budu mít bestseller...

Slunečnice

Foto: L. Müller

Tak to bych ti moc přála! Co inspirace? Promítají se události kolem tebe do tvých příběhů?
Určitě. Zajímají mě lidé, jejich myšlenky, názory, šťastná i nešťastná období... Každý v sobě máme množství situací, o kterých si myslíme, že nejsou zajímavé. Ale ony zajímavé jsou! Jen je umět převyprávět tak, aby zaujaly někoho dalšího! A třeba ho i poučily, pomohly mu nalézt světlo ve tmě, nebo třeba jen pobavily a zpříjemnily mu pár chvil života. Velký sarkastik J. B. Shaw napsal, že předností většiny knih je to, že se bez nich člověk obejde. Tohle si stále opakuji a snažím se, aby moje knihy tuhle „přednost“ neměly...

Držím ti palce, už i proto, že dnešní doba dává více možností psát a vydávat knihy, ale čtenářů moc jaksi nepřibývá… 
To je pravda, ale je nezvratně dokázáno, že psaní i čtení rozvíjí charakter člověka k tomu lepšímu, a dokonce psaní rukou rozvíjí zdraví mozku, zatímco ťukání do klávesnice počítače mozek otupuje. Bez nich to ovšem už dnes nejde, a tak si jen říkám, kde najít míru, aby se z nás nestali tupci... Nedávno mě například žena upozornila, že když vysávám, tak u toho tupě koukám. Že by to bylo tím počítačem?

Za jak dlouhou dobu dokážeš napsat knihu?
Pokud bych dostal téma a termín, že mám do týdne napsat knihu, tak ji napíšu.

Ale nezaručím, že to bude dobrá kniha. První román Schody do nebeského pokoje jsem napsal za tři měsíce, jeho pokračování Oběti milostného nerozumu za trojnásobně dlouhou dobu. A třeba knihu Černá perla v bílém srdci jsem psal víc jak rok. Záleží na tom, co si jako autor musím osvojit, do čeho se vcítit, co pochopit a co nastudovat, abych nepsal nesmysly.

Tomu rozumím… A máš kromě psaní knih nějakou jinou zálibu? 
Jsem aktivní muzikant, mám koncerty ze své tvorby, také fotografuji, rád se toulám a cestuji jen tak s „báglem“, rád vařím - ale žádnou svíčkovou či pečenou kačenu. Jsem víceméně vegetarián, nejím maso především z etických důvodů, aby kvůli mé chuti nemusela zvířata umírat. Připravuji speciální jídla z toho, co je po ruce, každé jídlo je originál a nikdy se mi ho nepodaří zopakovat.

Tak to mě moc zajímá, taky ráda vařím. Ovšem já kromě zeleniny a ryb miluju i tu svíčkovou! Prozraď, jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? 
Dělávám si různé kaše, doplňuji je zeleninou a ořechy. Těch úprav je nespočetné množství. Ze sladkých jídel miluji tvarohový želé dort s ovocem. Je rychlý, nepeče se. Jen tvaroh, ovoce, ořechy, citrónová šťáva a želatina.

A recept?
Potřebujeme:

  • 3 kostky tvarohu (750 g)
  • šťáva z 1 citronu
  • 3 polévkové lžíce medu
  • 2 dcl plnotučného kefíru
  • 2 dcl kompotové šťávy z meruněk nebo broskví
  • 1,5 sáčku kuchyňské čiré želatiny v prášku (kdo chce hmotu hutnější, může dát i dva sáčky, pokud se dá jeden sáček, bude hmota jemnější)
  • broskvový nebo meruňkový kompot, může být i jakékoliv měkčí konzervované domácí ovoce
  • 1 malou lžičku rozdrcené skořice

Tvaroh ve větší misce rozmícháme s kefírem, šťávou z celého citronu, trochou šťávy z kompotů, medem a skořicí. Meruňkový a broskvový kompot procedíme a ovoce nasekáme na malé kousky a vmícháme do tvarohové hmoty. Želatinu raději volit čistou živočišnou, bez chemických látek. Hledal jsem informace, je-li přírodní želatina lepší. Kupodivu není, alespoň ty, co jsou běžně dostupné, obsahují košenilu, kyselinu karmínovou, a ta je nebezpečná. V živočišné je kolagen, a ten je důležitý... No, co se dá dělat, vegetariánský dort to není. Teplou, rozpuštěnou želatinu vmícháme do tvarohového těsta. Vše dobře spojíme a nalijeme do dortové misky. Dozdobíme třeba kakaovým práškem nebo strouhanou čokoládou ...

Zvládnout se to dá za 20 minut, pak to ale musí v ledničce zatuhnout tak dvě tři hodinky…

Tvarohovo želatinový dort

Foto: L. Müller

Vystřídal jsi různá povolání… Jak na ně vzpomínáš?   
Hezké vzpomínky mám na dobu, kdy jsem učil hudební praktika na pedagogické fakultě v Brně. Studentky chtěly, abych jim hrál na klavír, že se jim to líbí, a já hrál, ony tleskaly a já byl v sedmém nebi. Jenže jsem je neměl čas nic naučit, a tak mě ze školy vyhodili… Nejhorší vzpomínky mám na den, kdy jsem podepsal smlouvu s jedním kulturním střediskem, že budu programový pracovník, něco jako dramaturg. Přišel jsem první den do práce a zhrozil se. Všichni na pracovišti kouřili, vypadalo to tam jako uvnitř továrního komínu. Vydržel jsem tři hodiny a dal výpověď. To bylo dosud moje nejkratší zaměstnání.

Máš nějakou radu pro šťastný život? 
V poslední době se to kolem nás hemží samými rádci, módně se jim říká koučové. Je tu tolik koučů, kteří zasvěceně radí, jak být šťastný, bohatý, spokojený, úspěšný, štíhlejší, krásnější, že to vypadá, že brzy budeme žít v ráji... Bohužel je většina rádců samozvaných a spíše než opravdu moudří jsou vychytralí. Netroufám si radit. Mohu jen nahlas uvažovat, že život je příliš krátký a příliš krásný na to, aby si ho člověk ničil nenávistí, závistí, pomluvami, podlostí, fanatickou urputností a dogmaticky dodržovanými návyky, jako jsou třeba kouření, přejídání či rozličné diety. Všechny tyto záporné činy a emoce zkracují život a škodí nám i druhým. Cesta ke štěstí vede přes vnitřní rovnováhu, uměřenost a schopnost odpouštět. Jsou ale okamžiky v životě, kdy se člověk musí porvat za něco, v co věří, co miluje, co cítí jako pravdu. A jak jen to jde, je lepší zlo neoplácet zlem, nýbrž odpustit. Nikoliv však zapomenout. Jen ten, kdo odpustí, ale nezapomene, se dalšímu zlu dokáže vyhnout. Takže prevenci bych viděl v posílení lásky, soucitu a tolerance.

 

Brána podzimu

Foto: L. Müller

S tím nelze než souhlasit. A co plány do budoucna? Máš nějaký další, zatím nesplněný sen?                    

Člověk má mít životní sny, má jim věřit a realizovat je jak to nejlépe umí. Pak je život docela zajímavý a rozhodně ne nudný. Chtěl bych jednou napsat knihu, kterou budou mít čtenáři u nočního stolku, a kdykoliv je přepadnou chmury, deziluze, špatná nálada, zmatky a problémy, sáhnou po mé knize, kousek si přečtou a řeknou si: „Nevzdám to, chci být šťastný a dokážu všechny problémy překonat, tak jako hrdina téhle knihy...“ Možná se mi to podaří nejnovější knihou Štěstěnky z Mléčné dráhy, která právě vyšla a která je o fascinaci životem a skrz naskrz pozitivním pohledem na život.

Tak to ti moc přeji a zároveň děkuji za příjemné povídání!

Více:

www.lubomir-muller.cz
www.knihyodlubomira.cz
www.fotomuller.webnode.cz

 

Mohli jste si také přečíst:

 

   
04.12.2015 - Rozhovory - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [7] slávenka [*]

    Krásná slova zajímavého člověka. Po jeho knihách se také určitě podívám.

    superkarma: 0 04.12.2015, 13:33:47
  2. [6] bobani [*]

    zajímavý pán .recept jsem dělávala před dávnými časy ,opět vyzkouším Sml67

    superkarma: 0 04.12.2015, 11:43:16
  3. avatar
    [5] Kadla [*]

    Sml67

    superkarma: 0 04.12.2015, 10:47:47
  4. [4] ZdenaZ [*]

    krásné povídání i recept je perfektní-vyzkoušímSml67

    superkarma: 0 04.12.2015, 07:27:52
  5. [3] hapehape [*]

    ty slunečnice jsou nádherné

    superkarma: 0 04.12.2015, 06:27:34
  6. avatar
    [2] Eliana [*]

    Páni, pěkně jsem si při ránu početla a na knihy jsem zvědavá!Sml22

    superkarma: 0 04.12.2015, 06:20:28
  7. avatar
    [1] gerda [*]

    To musí být prima člověk, hned, jak půjdu příště do knihovny, se na jeho knihy zaměřím. Zajímá mě styl jeho psaní, odpovídá živě, krásně.

    superkarma: 0 04.12.2015, 05:30:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme