Čtenářka Lubička je hrdá Čechoslovačka. A její vlastenecké zážitky? Ty rozhodně stojí za přečtení ))

Hezký den přeji všem, chci také dnes něco málo napsat k tématu.
Je hodně věcí na které jsem v naší zemi hrdá, možná právě proto,že jsem se tady nenarodila a vybrala jsem si ji sama.

Z mé rodné Bratislavy jsem se časem přestěhovala za prací do Čech a po rozdělení Československa nebylo co řešit. Bylo to taková moje malá Sophiina volba,ale nelituji toho.Jen jsem se z Jánošíkova natrvalo přestěhovala do Kozinova. Obdivuji hodně lidí v naší historii,vynálezce,politiky,sportovce,je jich hodně.

Mám ráda období první republiky a našeho tehdejšího prezidenta T.G.Masaryka.Strašně mi připomínal mého dědečka,který jezdil na koni a měl taky uniformu.Kolikrát jsem si představovala,že bych chtěla být aspoň jednou malou muškou v jeho přítomnosti a prohlídnout si ho naživo.Takhle mi zůstavá jen literatura faktu i když možná i ta se časem mění,takže někdy člověk nemůže věřit ani tomu.

S nadsázkou můj táta říká,že jediná pravda co je,to je časové znamení,polopravda předpověd počasí a to ostatní jsou kecy. Jako dítě jsem chodila do zpěváckého kroužku a hodně jsme chodili zpívat do domova důchodců nebo na vítání občánků dostávali jsme za to pytlík bonbónů nebo lízátko. Jednou tahle nás zavedli přednášet na Bratislavský hrad a naše učitelka zpěvu měla k nám velký proslov. Měli jsme si uvědomit a být na to hrdí,že jsme byli vybráni,abychom zazpívali na oslavě našeho tehdejšího presidenta G.Husáka.Byl tam i president Brežněv a tak jsem zapěli na úvod obě hymny. Po skončení nás královsky pohostili,dodnes si pamatuji co sme dostali,pila jsem poprvé coca colu.Seděli jsme v kuchyni a já si všimla těch beden s vodkama a kila kaviáru.No byl to pro mně zážitek,ale jen do té doby,když asi za měsíc naši hokejisti nabouchali ruské a stali jsme se mistři světa.To jsem dokonce běhala po venku s naší vlajkou.

Jsem hrdá na naši vlast a je mi docela líto,že jsme se rozdělili,párkrát se mi stalo,že když hrajou někdy naší hymnu,tak já si v duchu dozpívám ten slovenský kousek. Minule tak jednou na oslavě s chlapama jsme probírali určité věci ohledně vlastenectví a když jsem zjistila,že ani nevědí kdo složil naši hymnu a pomalu ani slova,tak jsem se musela trpce pousmát.

Ráda si čtu staré knihy a listuji v starých rodinných albech.Vzpomínám na lidi,kteří tu se mnou už nejsou a tohle je taková malá historie naší rodiny a ta je zase třípkem historie naší země.

Každý jedinec v naší republice může trochu ovlivnit její nasměrování kam povede do budoucna a co si naše příští generace o nás přečte.Jsem hrdá na to,že chodím řádně do práce a platím daně,no i když bych možná byla stejně hrdá,kdyby ty daně byly polovičný.

Nejvíc mě ale naplňuje hrdostí to, že se mi povedlo vychovat  z mého syna slušného člověka.
Lubička

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

__________________________

Myslím, že právě k vašemu příspěvku se hodí moje konstatování, že i mě moc mrzí rozdělení Československa. Asi je to tím, že jsem se narodila na slovenských hranicích a k oběma národnostem mám hodně blízko. Ale na Bratislavském hradě jsem tedy ještě nepěla :))
Děkuji moc za pěkný tematický příspěvek a krásný den Vám i vašemu synovi.
Saša

Téma dnešního dne 9. května:
Na co jste v historii naší země hrdé?

(anebo nejste)

Vaše články budou jistě silná káva – a tu ode mě i dostanete. Mám ji už připravenou tady na stole.
Jde o dárkové balení Douwe Egbert

kava

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Reklama