Bulvár

Lovestory z ruského kola

Milá redakce a ženy-in,

poutě jsem měla vždycky velice ráda. Ani ne tak kvůli atrakcím - na ty divoké jsem nechodila vůbec - ale spíš kvůli svátečnímu pocitu, různým „zakázaným" a příšerně nezdravým mlskům a podobně. Co jsem si ale nikdy nenechala ujít, to bylo ruské kolo. A právě tomu vděčím za svoje dneska už osmileté spokojené manželství...

Pro někoho je to možná nuda, já jsem si ale ten pohled z výšky vždycky užívala. Snažila jsem se poznat různé budovy v dálce a radovala se z pocitu svobody, ale bez hrůzy a zpěněného adrenalinu. Jednou jsme takhle k seděli s mým tehdejším přítelem v gondolce, která pomalu popojížděla, jak dole nastupovali lidé, byli jsme zrovna v nejvyšším místě - když laškovně zadul větřík a sebral mi z hlavy klobouk. Jsem totiž klobouková", nosím je hrozně ráda dodnes, i když to už není moc zvykem. A v létě bez slamáku vůbec nevylezu.

Tenhle byl ovšem úplně nový, tmavě červený, barevně mi ladil s kabátem... no prostě model. Vymrštila jsem se za ním, že jsem málem vypadla z gondoly, přítel mě chytil, a pak už jsem jenom konsternovaně pozorovala, jak můj milovaný klóbrc plachtí nad stánky a atrakcemi. Být to slamák, kdoví, kam by až doplachtil, tenhle byla ale naštěstí dost těžký, tak uletěl jen pár desítek metrů a přistál na kusu - relativně čistého - trávníku.
To byla šance - pokud ho ovšem někdo nepošlape nebo nesebere dřív, než se dostanu dolů. A jak známo, z ruského kola se za jízdy vystupuje dost špatně... Začala jsem poskakovat jako čertík v krabičce a z té výšky volat na kolemjdoucí. No, jasně, všude rámus a hudba, neměla jsem šanci. Přítel se za mě začínal stydět, za ruku mě stahoval na sedadlo, já ho ale v tu chvíli měla plné zuby. Vůbec mě nepodpořil! Nakonec se mi podařilo přilákat pozornost jakéhosi mládence, který byl v pracovním a nesl odněkud někam jakési trubky. I když mi nerozuměl, viděl, že mávám a ukazuju, podíval se po směru - a měl ho!! Sebral můj milovaný módní doplněk, a než jsme se snesli k zemi, stihl mi k němu koupit dokonce i zmrzlinu.

Ten den z toho nic nebylo, stihli jsme si ale vyměnit telefony. Za měsíc na to jsem se rozešla s tím mým bývalým nekňubou. A šikovného zachránce klobouků jsem si za rok nato vzala... Zůstala nám z toho taková malá tradice - každé výročí našeho seznámení oslavíme koupí klobouku. Pravda, není to vždycky model, někdy jen slamáček nebo pláťáček, ale i tak už jich mám pěknou sbírku.
Pavlína


Moc hezký příběh. Pak že člověk může na pouti přijít jen k bolení břicha nebo hlavy! A tu vaši sbírku nám příležitostně vyfoťte a pošlete. Určitě by zajímala nejen mne...

   
26.02.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [4] edith1975 [*]

    panečku, chudák nekňuba

    superkarma: 0 26.02.2007, 23:13:22
  2. avatar
    [3] femme [*]

    toho svého bývalého jsi nazvala nekňubou proč? proto, že neskočil z kola dolů, aby ti zachránil tvůj klóbrc???

    superkarma: 0 26.02.2007, 15:38:48
  3. [2] magdajx [*]

    Tak to je jak z červené knihovny,tak ať Vám to dlouho vydrží,ať je sbírka pořádná.

    superkarma: 0 26.02.2007, 15:18:56
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    já už trnula, jestli sis nevzala toho ňoumu z ruského kola...

    superkarma: 0 26.02.2007, 14:27:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme