Reklama

Louisa byla skromná, ctnostná a trochu naivní. Měla plavé vlasy, modré oči a štíhlou, až hubenou postavu. Napadala mírně na jednu nohu – výsledek pádu z koně, přitom však dokázala krásně tančit. Její otec byl velitel eskadrony.

Když se Filip Orleánský (mladší bratr Ludvíka XIV.) oženil s Jindřiškou Anglickou, La Vallierová se stala jednou z jejích dvorních dam. A později, díky Jindřiščině a Ludvíkově vzájemné náklonnosti, i královou milenkou.

Protože král měl poměr s ženou svého bratra (k čemuž možná přispěla i okolnost, že Filip byl homosexuál a Jindřiška ho nepřitahovala), chtěl tento vztah zamaskovat tím, že se bude naoko dvořit Louise de La Valliere. Postupně se však vztah naoko stal vztahem opravdovým. A ona krále milovala s horoucí oddaností.

Roku 1663 králi porodila syna Karla. Prvního Ludvíkova levobočka. Celkem mu dala čtyři děti, ovšem ne všechny, jak už to bývalo, se dožily dospělosti. Děti král uznal za vlastní.

Když Ludvík propadl kouzlu Madame de Montespan, bylo to pro ni těžké. Zvláště proto, že když král zatoužil po společnosti Montespanové, musel projít Louisinými komnatami. To pro ni muselo být velmi ponižující.

Nakonec se roku 1673 vzdala všech nadějí, že znovu získá královu přízeň, a vstoupila do kláštera karmelitánek. Předtím ještě udělala veřejné pokání a omluvila se královně.

V roce 1710 v klášteře umírá.

Vše končí, vše pomíjí, a tak i srdce překypující láskou se musí jednou rozloučit s tím, co mu je drahé.

Louisa de La Valliere

Zdroj: Madame de Montespan, Michel de Decker, 2001
          Ženy v dějinách lidstva, Josef Polišenský, Sylvia Ostrovská, 2000
          Ilustrovaný encyklopedický slovník, Academia
          Přednášky v Městské knihovně, Praha