Reklama

Její portréty Marie Antoinetty jste už možná někdy viděli, jen jste asi nevěděli, že autorkou je malířka s tak složitým jménem. S budoucí francouzskou královnou, která byla stejně stará jako ona, ji seznámila na jedné z procházek matčina dobrá známá. Brzy došlo nejen na portrétování, ale z obou mladých žen se staly přítelkyně.

V neklidné době Velké francouzské revoluce ji naštěstí nepotkal stejný osud jako královnu. Francii totiž prozíravě opustila… Louise Élisabeth Vigée Le Brun (1755-1842) se zapsala do dějin umění především svými nádhernými portréty žen z vyšších společenských kruhů. Je zajímavé, že z více než šesti set jen asi šestinu tvoří portréty mužů.

Louise Élisabeth Vigée Le Brun

Autoportrét - malovala nejen krásné ženy, ale i ona sama byla krásná

Narodila se v Paříži, ale nejranější dětství prožila na venkově v péči své kojné. Výtvarný talent se u ní projevil velmi brzy, a když se vrátila zpět k rodičům, začal její otec – portrétista její nadání ve své malířské dílně systematicky rozvíjet. Ne však dlouho. Bylo jí třináct, když milovaný tatínek, kterého považovala za svůj vzor, nešťastně zemřel - spolkl rybí kost.

To už měla za sebou pětiletý pobyt v klášterním internátu sv. Trojice. I tam si řádové sestry všimly jejího talentu. Mezi spolužačkami neměla konkurenci. Když se její matka po otcově smrti vdala za bohatého a o několik let mladšího klenotníka Le Sevra, Élisabeth to ranilo. Přestěhovali se ale do blízkosti královského paláce a díky matčiným stykům měla Élisabeth možnost studovat u slavných malířů. Byla pilnou a učenlivou studentkou a velmi brzy získala renomé skvělé portrétistky.

Marie Antoinetta

Jeden ze známých portrétů Marie Antoinetty

Aby unikla rodinnému prostředí, v jednadvaceti letech se tajně provdala za malíře a prodejce umění Jeana Baptiste Pierre Le Bruna. Manželství, v němž se narodila jediná dcera Julie, ale moc šťastné nebylo. Manžel byl hrubián a gambler, který brzy rozfofroval nejen všechen svůj majetek, ale měl v plánu žít na útraty své úspěšné manželky.

V 28 letech se stala Élisabeth členkou Královské akademie, což byla pro ni jako ženu nesmírná pocta. Bylo to ale až po přímluvě Marie Antoinetty a na přímý příkaz jejího manžela Ludvíka XVI. Mnoho členů akademie bylo totiž proti jejímu přijetí, zejména kvůli profesi jejího manžela – považovali to za střet zájmů.

Marie Antoinetta

Marie Antoinetta s dětmi

Marii Antoinettu malovala Élisabeth asi třicetkrát. A nejen ji – portrétovala i další členy královské rodiny i tehdejší pařížskou smetánku. Přátelství s královnou se jí málem stalo osudným. Kdo ví, jak by to s ní dopadlo, kdyby i s dcerkou zavčas Paříž neopustila.

Zpočátku žila a pracovala v Itálii – v Římě, Bologni, Turíně. Předcházela jí skvělá pověst, a tak neměla o práci nouzi. V Neapoli například portrétovala známou lady Hamiltonovu, která zde jako manželka britského vyslance právě pobývala a která se později stala milenkou admirála Nelsona. Odchod z Francie pro Élisabeth znamenal definitivní rozchod s manželem. Ten ve Francii zůstal a raději požádal o rozvod, aby s ní jako královninou oblíbenkyní nebyl spojován.

Lady Hamilton

Obraz lady Hamiltonové jako Ariadné

Další malířčiny kroky vedly do Vídně, Drážďan, Berlína… Všude se jí dostalo nejen krásného přijetí pro její talent, ale také mnohde nabídek členství v tamních akademiích.

Pak se jejím druhým domovem stal Petrohrad. I tady získala uznání a členství v prestižní petrohradské Akademii výtvarných umění, ale také značné jmění. Portrétovala nejen carskou rodinu, ale i mnoho příslušníků ruské aristokracie. Kateřina Veliká ji přijala krátce po příjezdu, ale na portrétování už nedošlo. Carevna totiž náhle zemřela. Jediným stínem šestiletého pobytu v Rusku byl v roce 1800 sňatek její dcery Julie, s nímž Élisabeth nesouhlasila. Manželství skončilo po čtyřech letech rozvodem.

S návratem do vlasti nespěchala, přijela až v roce 1802 za vlády Napoleona. Ztratila řadu přátel, nepoznávala to tam… A tak Francii opět opustila a vypravila se na tři roky do Anglie. I tady získala řadu skvělých zakázek, asi nejznámější je portrétování lorda Byrona.

Élisabeth byla na svou dobu velice zcestovalá a nezávislá žena. Získala obdiv a uznání v oblasti, která byla ještě další dlouhá léta doménou mužů. Všude hledala a také nacházela inspiraci. Jako umělkyně byla velice plodná. Kromě portrétů se věnovala i krajinomalbě, zanechala po sobě na dvě stě obrazů krajin.

Na konci svého života se pustila do psaní memoárů, které byly vydány knižně v roce 1837. Její život, který prožila skutečně naplno, se uzavřel v neuvěřitelných šestaosmdesáti letech…

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si mohli též přečíst: