Reklama

Čtenářka LucikPucik se snaží rok od roku žít lépe, tedy ekologičtěji. Přečtěte si, jak dopadla její peripetie s tříděním odpadu a vánočním stromkem v květináči...

Loni to opět s předsevzetími nevyšlo čtenářce LucikPucik...


Vždycky v lednu se snažím žít lépe. Zdravěji, ekologičtěji, moudřeji a druhým prospěšně. Někdy se mi to i na pár dní podaří. Po týdnu, dvou, nejpozději začátkem února se všechno vrátí do starých kolejí a žiju si klidně a spokojeně podle svých starých způsobů až do dalšího ledna. Nevím, čím to je, že se to vždycky tak zvrtne. Mám dojem, že si snad nevybírám správná předsevzetí. Skoro vždycky totiž nějakou náhodou zjistím, že mé dobře míněné předsevzetí nemá žádnou cenu.
Jako tehdy, když jsem se rozhodla od prvního ledna opravdu svědomitě třídit odpad. Hned na Nový rok jsem posbírala po bytě všechny prázdné skleněné lahve a plnou tašku jsem nesla do popelnice. Ne ovšem jako obvykle do té, co stojí před naším domem, ale přešla jsem přes ulici k příslušným nádobám na sklo. Byly tu dokonce dvě. Jedna na sklo bílé, druhá na barevné. Do popelnice na čiré sklo někdo omylem vhodil i jednu barevnou lahev, tak jsem ji vylovila, což nebylo snadné, a umístila do správného kontejneru. Naplněna pocitem spokojené odpovědnosti jsem se vrátila domů. Příjemně jsem se cítila až do druhého dne do rána, kdy přijelo popelářské auto a oba kontejnery sesypalo dohromady a odjelo. Připadala jsem si trapně a s tříděním odpadu byl konec.
Letos jsem na to taky myslela. Chtěla jsem na sebe vyzrát, a tak jsem začala myslet ekologicky pro jistotu hned v prosinci. Navrhla jsem a prosadila, abychom domů koupili nikoli mrtvý uřezaný vánoční stromeček, ale pěkně živý smrček v květináči. To mi totiž poradila kamarádka Gábina.
Ona je hrozně zapálená a skutečně žije velice ekologicky uvědoměle. Například mi prozradila, že si koupí živého kapra a na Štědrý den ho půjdou s dětmi vypustit do řeky. Nemůže prý zachránit všechny ty nebožáky z kádí, ale aspoň jednomu dá svobodu. Zdálo se mi to tak ušlechtilé, že jsem chtěla taky nějak přispět k blahu planety, a proto jsem se rozhodla chránit naše lesy. Koupila jsem moc pěkný huňatý smrček v květináči. No mně se ten květináč zdál trochu malý na tak velký stromek, ale ten pán, co je prodával, říkal, že to do jara úplně stačí. Nejspíš si představoval stejně jako já, že smrček na jaře přesadím někam do volné přírody. Ovšem ouha. Ačkoli jsem postupovala přesně podle návodu, smrček opadával, opadával a opadával. Když jsem na jeho zubožené poloholé větvičky opatrně věšela stříbrné ozdoby, měla jsem chuť vzít lak na vlasy, abych si aspoň pár těch jehliček pojistila. Do Nového roku zahynul zcela.
A Gábinin kapr? To byla úplná katastrofa. Tak jednak se její děti vzbouřily, že nechtějí kapra odnést do řeky, že ho chtějí papat k večeři. Jednak uprostřed rodinné hádky přišel domů tatínek a přesvědčivě prohlásil, že kapr by ledovou lázeň v řece nepřežil a umíral by za strašných muk, takže by pro něj byla rozhodně lepší milosrdná rychlá smrt paličkou, kterou on je odhodlán obětavě vykonat.
Tak ani letos mi dobré předsevzetí nevyšlo. Budu muset opravdu pečlivě uvážit, co si vymyslím na příští rok,

LucikPucik

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 2. 1. 2013: Zhodnoťte loňský rok a napište nám svá předsevzetí

Název tématu vlastně tentokrát přesně vystihuje, jaké příspěvky od vás budu chtít, milé čtenářky. Ano, jsem zvědavý, jestli jste v loňském roce prožily něco zásadního, a zda jste si do toho letošního daly nějaké předsevzetí? Příspěvky mi posílejte na e-mailovou adresu (viz níže), a to nejpozději do 2.1.2013, 15.30 hodin. Jednu z přispěvatelek tentokrát odměním knihou, která se hodí k hubnoucímu předsevzetí: 17denní dieta (vydalo nakladatelství iKAR, sestavil ji americký lékař Mike Moreno).

17 dni dieta