Milá redakce,

určitě velká část z nás zná film  "Na kolejích čeká vrah." Já už dnes vím, že na nich může čekat i jiné daleko příjemnější seznámení.....  

Tenkrát byl leden, všude břečka, i náladu jsem po uzávěrce měla pod psa. Čekala jsem na perónu na svůj vlak a měl zpoždění. Čas jsem si krátila  četbou napínavé detektívky. A tak jsem si ani nevšimla, že k nástupišti přijela lokomotíva a že na mně někdo z ní mluví. Všimla jsem si až zahoukal. To jsem nadskočila na lavičce a hodila na vetřelce škaredý kukuč.

V okně lokomotívy byla tvář mladého tmavovlasého muže se zelenýma očima. Zaklapla jsem knížku a dala se s ním do řeči. Když už hlásili můj přípoj, zeptal se mně neznámý , zda se chci s ním svézt. Vůběc nevím, co mně to popadlo, v životě jsem si nestopla ani auto, natož lokomotivu. Ale já souhlasila , vysoukala se po schodech nahoru . V kabině byl můj neznámý se svým spolupracovníkem. Tenkrát ještě  jezdili na mašině dva. Aby se neřeklo, zkontroloval mi "Zelenoočko" jízdenku a procvaknul jí zuby. Nezapomněl si rýpnout, že za tu kačku šedesát se daleko nedostanu. To měl pravdu, zajeli jsme akorát do depa. Cestou jsem nezapomněla podotknout, že jsem si zapsala číslo lokomotivy, kdyby náhodou a že je můj otec šéfem vyšetřovačky. Po jízdě jsem zašla s nezmámým strojvedoucím na skleničku do nádražní restaurace. Jen tak  mezi řečí  jsem mu řekla svou adresu. Do týdne se ozval a do roku jsme se vzali. Oba s mužem jsme dlouhá léta pracovali u železnice a bydlíme, jak jinak, hned u nádraží. Zajímavé je, že i za svobodna jsem bydlela v blízkostí nádraží. Zkrátka mi ty koleje byly souzeny a to nejen k seznámení..... lalica

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Škoda, že už takové lokomotivy nejezdí. To musela být velká romantika. Simona

Jaké kuriózní seznámení jste zažily vy, milé čtenářky? A nemusí to být jen s mužem, ale v podstatě s kýmkoli. Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama