Reklama


Než ukážete svůdná ramena a ladnou šíji v lodičkovém výstřihu, pojďme
se spolu poohlédnout po jeho kořenech do historie.

Prvním obdobím odhalených ramen byl empír.
Kladl důraz na půvab alabastrových šíjí a právě detaily, jako je ladná kontura tenkého krku přecházejícího v oblá ramena, přesně vypovídaly o eleganci spatřované v ženách tohoto historického období.

Obliba odhalené šíje se přenesla i do romantismu, kdy se modelem ideální ženy stala bytost, z níž vyzařovala bezbrannost, melancholie a křehkost.
Vysoko vyčesané vlasy a široké rozložité výstřihy zdůrazňovaly smyslnost a ryzí ženskost.

Po tomto období se šaty na dlouhou dobu uzavřely a s výjimkou večerních secesních toalet jim ta cudnost vydržela až do dvacátých let minulého století.

Tehdy přišla na módní scénu madame Vionnet se svým diagonálním střihem, který pomohl lodičkovému výstřihu k  novému návratu.

A co by byla bez lodičkových výstřihů padesátá léta, která se zhlédla v klasických a vznosných tvarech sladce vonících historií a oprášila siluetu biedermaieru.

V současnosti
patří lodičky k téměř povinné výbavě minimalistických modelů japonských návrhářů, protože dokonale vyhovují jejich filozofii: co nejméně stříhat do látky a nechat ji vyznít.

A co my a lodičkové výstřihy?
Řada žen se jim vyhýbá, protože má pocit, že je rozšiřuje.
Záleží na tom, jak je hluboký. Úplně rovný sluší opravdu málokomu, protože zkracuje krk, jemně zaoblený vám vykouzlí půvabný a žensky působivý dekolt.
Správně zvolený tvar může naopak příjemně a elegantně vyvážit proporce tím, že opticky rozšíří ramena a boky se zdají užší.
Ale je to jen na vás.
Lodičkové výstřihy vypadají moc hezky na námořnických tričkách, ale i na šatech s nádechem retra.