Dali jsme si s Mackem sraz po osmé hodině večer. Neviděli jsme se spoustu let, zajímalo mě, jakým směrem se jeho život dal. Při posledním setkání jsem zjistila, že se učí španělsky, pořád bydlí u rodičů, prodělal zánět srdečního svalu (doufám, že se nepletu) a že jeho přítelkyně utekla směr Čechy. To jsem z něj dolovala během výletu s dcerkou.
Pár dnů po výletu mi poslal zprávu, že uvažuje o dálkovém studiu a že by si o tom potřeboval s někým promluvit. Proč ne...
Seděli jsme, popíjeli kofolu, probrali školu, co nás baví, jak se snaží dát dohromady domek rodičů, kde bydlí.
Já mu řekla, že mám zdárně za sebou výměnu plastových oken, malování kuchyně a že mě čeká obývák...Pak najednou odbočil od tématu a ptal se, proč jsem vlastně nešla dál, když jsem učňák skončila s vyznamenáním. Překvapil mě. Nevěděla jsem, kde začít.
Nebyla jsem svatá, chodila jsem po zábavách, tajně jsem kouřívala za rohem paneláku,...ale dobře jsme se učila, doma jsem makala jak šroubek, starala se o mladší sestry, chodila po brigádách. Přesto všechno jsem byla...ani se mi nechce psát, jak mě nevlastní papínek tituloval. Když mi táhlo na 18, domluvila jsem se s matinkou, že sirotčí důchod bude pobírat ona a já si na sebe přepíši dávky. Chtěla jsem to na školu, na oblečení (nedostávala jsem tenkrát moc, ale na hadříky ze sekáče to stačilo).
Pak se to začalo všechno sypat. Nevlastní otec byl čím dál nesnesitelnější. Nadával, terorizoval, očkoval proti mně každého v rodině. Jednou večer přišel domů v ráži a posilněn chlastem. V ruce měl velký řetěz a mával s ním kolem sebe jak šílenec. Nadávky, vyhrožování. O tom se snad psát ani nedá, tohle se musí prožít.
Postavila jsem se mu, dostala jsem výprask, utekla jsem zavolat policajty, ti ho odvezli. Já na něj druhý den podala trestní oznámení. Za to, že on dostal podmínku, mě vyhodil z bytu. Druhý den na to jsem měla 18. Všechno nejlepší k narozeninám...
Průšvih byl, že jsem neměla kam jít, začínala škola, měla jsem nastoupit na praxi v barvách lakách. S brekem, ale s hlavou vzhůru jsem své mistrové a pak i vedoucí v obchodě řekla, jak na tom jsem. Nějak jsem se smířila s tím, že mě vykoupnou ze školy...
První dvě noci jsem nespala. Vypadala jsem jak zombie. Nemytá, špinavá, utahaná, smradlavá. Vzpoměla jsem si, že rodiče od bývalého měli takovou kůlničku kousek od svého pole. Bylo v něm nejen nářadí, ale i dvě postele. Čas od času se u té kůlničky dělávaly akce. Kdo nebyl schopný dojít domů, přespal tam. Problém byl, že to bylo nějakých 30 km daleko.
Zašla jsem za matinkou, ať mi nějak pomůže. Zjistila jsem, že dostali od soudu nějaké papíry kvůli vystěhování. Kde by mě napadlo, že boží mlýny melou tak rychle.
Osprchovala jsem se, trochu najedla, od máti jsem vyfásla nějaký peníz a rychle jsem zmizela. Nechtěla jsem vidět toho trotla.
Týden jsem jezdila busem 30 km. Tam a zpět. Každý den jsem lítala po realitkách, četla inzeráty. Našla jsem. Malý, pro mne útulný byteček. Jako 18-ti letá jsem se perfektně zadlužila (vzhledem k tomu, že jsem neměla práci, chodila na školu, je jasné, že mi nepůjčila žádná banka)
Bylo to těžký období, vrátila jsem se na školu, tam mi dali peníze za celý měsíc praxe, ikdyž jsem tam vůbec nebyla. Paní J. jsem za to strašně vděčná. A nejen za to, podržela mě, pomohla. Mistrová taktéž.
Když jsem to všechno Mackovi vyprávěla, lezly mu oči z důlků. Dlouho mlčel. Usmála jsem se na něj a řekla: a teď ty. nechtěl nic říct. Nemohl. Chtělo se mi brečet...
Nechci lidi kolem sebe děsit, tak o své minulosti nemluvím. Ono úpřimně, v dnešní době, kdy si bláznivý puberťačky vymýšlejí příběhy o zneužívání, znásilnění, drogování apod. se nedivím, že když jsem tohle vyprávěla jednomu klukovi, řekl mi, že bych mohla psát romány...nevěřil. A já neměla chuť ani sílu jej přesvědčovat. Vím své...
Jak jsem se udžela nad vodou? Ráno škola, praxe, odpoledne brigáda, večery uklízení nebo doplňování zboží. Přes prázdniny rybíz, obchody...byla to makačka.
Skoro nikdo neví, jak to tenkrát bylo. Nejsem ten typ člověka, který ventiluje kdejaké píchnutí na veřejnost.
Tož tak...

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Já se vůbec nedivím, že Macek neměl slov. I já tu v redakci sedím a zírám, co všechno může život člověku připravit. Máte můj obrovský obdiv! :)


A jaký byl ten váš odchod z domova. Rodiče plakali, vy jste se radovali? Nebo naopak?

Pište, dnešní téma je váš odchod z domova...

  • Kdy jste odešli z domova?
  • Měli jste dojem, že už je čas opustit rodné hnízdo a začít samostatně?
  • Byl váš odchod provázen spory s rodiči?
  • Vyhodili vás?
  • Vrátili jste se na nějaký čas zpátky?
  • Jak váš odchod nesli rodiče?
  • Pokud byste měli tu možnost, změnili byste něco na vašem odchodu z domova?
  • Máte strach z toho, až vás opustí vaše děti?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody

 

Reklama