Zdraví

lleennaa: I slzičku jsem uronila...

Třikrát hurá všem medikamentům na alergie a lidem, kteří je vynalezli.

První alergická reakce se mi objevila cca ve 14 - letech, kdy mi obličej a krk napuchl do obřích rozměrů. Přes noc. Oči jsem měla jako dvě škvírečky, kůže hrubá a nechutně hrbolatá. Špatně se mi dýchalo a všechno mě svědilo. Bylo to někdy na jaře, chodilo se už jen ve svetříkách a já v obavách, aby nikdo neviděl, jak vypadám, vytáhla jsem zimní bundu s tou největší kapucí a honem k doktorce. Co čert nechtěl, potkala jsem pár spolužáků, pár učitelů. Kdyby byla možnost cesty kanálem, tak neváhám ani minutu. Tak strašně jsem se za sebe styděla. Učitelky pohladily slovem: neboj, to se spraví. Spolužáci už tak milí nebyli. Když mě viděla sousedka z lavice, málem ji spadla čelist: ty vole, vypadáš jak mongol. I slzičku jsem uronila...

Inu paní doktorová mi vypsala papírek a ať si zajdu na alergologii. Než jsem tam dorazila, obličej už nebyl tak napuchlý, ani moc nesvědil...V čekárně jsem byla asi hodinu, měla jsem pocit, že si mě všichni prohlíží. Když sestřička zavolala mé jméno, bylo to pro mne vysvobození. Následoval výslech typu, co používám za kosmetiku, co jsem jedla, co jsem dělala a kde. Krom nivei jsem tenkrát používala max. tužku na oči. Jídlo? Tenkrát jsme pomeranče mívali jen na Vánoce. A kde bych tak mohla být, když se blížil konec školního roku a psali jsme písemky snad i z hudební výchovy. Doma jsem byla, zahrabaná v knížkách.

Následovaly testy. Vzali mi krev a pak si z mé ruky udělali jehelníček.

Verdikt? Nic. Všechno bylo v pořádku....připadala jsem si jako blbec, jako simulant.

Mé obvodní se to nezdálo, viděla jak jsem ráno vypadala, tak mě objednala po pár dnech jinam. Opět výslech, krev, testy. Ruka mi najednou hrála všemi barvami. Pyl, prach, roztoči,...dostala jsem nějaká lejstra, abych si je proštudovala. Čemu se mám vyhýbat, co bych neměla doma mít (jako péřové peřiny, plyšáky, psy, kočky apod.). Když jsem to proštudovala, došla jsem k názoru, že bude lepší se zavřít doma v pokoji a nikam nechodit...

 Jak se v zimě těším na jaro, tak ho pak proklínám. V létě se to spraví, pak přijde podzim a já bych se opět nejraději neviděla. Ale po těch letech už jsem si na všechno tak nějak zvykla. Mou nejlepší kamarádkou se stala krabička s papírovými kapesníky a zyrtec pro všechny případy. Někde v šupleti bych našla i nějaký inhalátor.

 Postupem času se pár alergií přidalo. Alergie na jahody, citrusy, nějakou kosmetiku...ale co si budeme povídat, někdy neodolám a ten superkyselý pomeranč nebo jahůdku si dám...pak ležím večer v posteli a škrábu se na celém těle za výslechu: Co se zase drbeš?...Ále, zase jsem něco sežrala...Dobře ti tak! (ale když ty jahody byly fakt tak dobrý...)

Text nebyl redakcí upraven.

Taky se někdy neovládnu a zakousnu se do pomeranče. Té vůni zkrátka nelze odolat. Ale bolehlav potom, mě aspoň na půl roku vyléčí :-)

Máte i vy nějakou alergii? Napište nám o ní.

redakce@zena-in.cz

   
15.04.2010 - Nemoci - autor: Eva Soukupová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme