Dnes si zatancujeme také se čtenářkou Lissey, která umí volný čas rozhodně prožít k plné spokojenosti.

Tanec, to je moje! Jedny z nejveselejších zážitků mám z tanečních.  Z těch, co jsme absolvovala na střední škole, ale i z těch, co jsem si s manželem a partou kamarádů zopákla loni, 15 let po střední.

Ty středoškolské taneční kurzy byly romantické a napínavé, protože jste nikdy nevěděly, který krasavec k vám přisprintuje jako první. Jestli to bude ten vysoký tmavý elegán, nebo ten o hlavu menší koblížek, který tančí jako méďa Béďa. Bylo to napínavé, protože nám garde dělaly vychovatelky z intru a sklenička vína vypitá v předsálí… to byl vrchol dobrodružství. O pády na naleštěných parketách nebyla nouze a v šestnácti letech se člověk tak rád a často směje.

Ty loňské taneční byly také fajn. Kamarádi jsou skvělí lidé, manžel sice nepokročil od jeho univerzálního přešlapování na místě, kterému říká free style, ale to nevadí. Šlo především o zábavu a ta rozhodně byla. Navíc si kluci dali pivo a probrali klučičí věci. My, holky, jsme si daly víno a probraly ty holčičí, takže prima. Krom toho je celkem fajn jednou týdně po všech těch džínách a mikinách vytáhnout šaty a střevíčky na podpatku. Je to skutečné spojení příjemného s užitečným. Pohyb na pěknou hudbu a možnost probrat s přáteli všechny novinky a zážitky, to je vynikající způsob, jak prožít volný čas. Krom toho je to tak trošku návrat do těch studentských let. Nedávno jsem viděla v televizi pořad s vynikající tanečnicí a statečnou ženskou, Renatou Drösler. Té tanec doslova pomohl přežít a překlenout dramatická, hororová období v jejím pohnutém životě. Takže tanci rozhodně ano. Když je nám fajn i když je zrovna hůř, určitě lepší, než se trápit o samotě doma.

Lissey

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Máte pravdu. A když je k tomu ještě ten správný „taneční“ partner, není co řešit.
Děkuji, že jste napsala, mějte pěkný den
Saša

Reklama