A máme tu i příběh vlezlých sousedů. Ve svém příspěvku je popsala s nadhledem a nadsázkou čtenářka s nickem Lissey.

Strašně jsem se těšila do svého prvního bytečku po svatbě. Byla to jen malá garsonka v bytovce se šesti byty, na okraji města, vlastně na vesnici by se dalo říci. Babička mi vždycky říkala takové ty věci, co babičky vnučkám říkávají... Jako že moudřejší ustoupí, a že se mám chovat slušně a zdvořile ke všem lidem, natož pak k sousedům.

Takže teoretickou přípravu jsem měla. Praxe byla horší.

Sousedé z balkonů koukali, jak stěhujeme nábytek, knihy a všechny ostatní věci do bytu. Za chviličku přiběhly a nabídli pomoc. Pozdravili, usmáli se, my také.. poděkovali jsme a nabízenou pomoc jsme přijali. Až později jsem zjistila, že jejich přátelskost a důvěrnost nezná hranic.. ,a to doslova. Po pár dnech v novém bytě se odpoledne z ničeho nic otevřely dveře do bytu, vešla sousedka (bodrá to původem Moravačka), šla rovnou do obýváku ke knihovně a jen tak mimochodem ke mně zahuhlala, že si při stěhování všimla knížky, kterou by si ráda půjčila.

Stála jsem v kuchyni, omáčka z vařečky mi kapala na zem, ale nezmohla jsem se na nic než že jo, že jasně, jen si půjčte. Až později jsem zjistila, že takové panují poměry v celé bytovce. Všichni si chodí na návštěvu bez pozvání, bez zazvonění, ti nejumírněnější symbolicky zaklepou, ale na vyzvání“ dále“ už rozhodně nečekají. Jednou v neděli odpoledne  mi manžel v ložnici  vyndaval klíště. Byla jsem skoro úplně svlečená, klíště se mi zakouslo šikovně těsně pod zadek. A tak manžel vytáčí proti směru hodinových ručiček..náhle klika cvakla, dveře letí, soused vchází do dveří... kouká.. naše činnost ho moc zajímala, zapomněl na vrtačku, kterou si přišel půjčit a začal přihlížet manželově počínání.. začal radit, čekala jsem, kdy přiloží ruku k dílu.

Ale to byla ta pomyslná poslední  kapka, hlavně pro manžela. Zdvořile jsme souseda vystrčili z bytu, na dveře dali diskrétní cedulku “ prosíme zvonit “ a hlavně, začali jsem se zamykat. Dnes už bydlíme jinde a zvyklosti jsou tu naštěstí normální. Ale dodnes si se smíchem vzpomeneme, jak uprostřed večerního nedělního filmu přišla sousedovic holčička, šla do kuchyně a vzala si z lednice tři vajíčka, že maminka potřebuje.

Lissey.

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

_____________

To snad ani není možné? :)) Opravdu jste měla takové sousedy? Tak to jste tedy byli s manželem dlouho trpěliví. Ale opět - alespoň máte na co vzpomínat? (i když tehdy vám asi moc do smíchu nebylo, viďte?)
Pěkný den a pohodové, normální sousedy
Saša

Téma dnešního dne 24. října 2011 zní: Sousedské vztahy

  • Jací jsou vaši sousedé?
  • A nebo jaké byste si přály?
  • Máte hezké sousedské vztahy, nebo občas skřípají?
  • Znáte nějakou sousedskou příhodu svých známých nebo příbuzných?
  • Ať už veselou, nebo smutnou
  • Líbí se vám více sousedská anonymita, nebo skoro až rodinné vztahy?

Vše o sousedech, ať už svých, nebo svých známých, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Za příspěvek, který napíšete, jednu hodnou sousedku odměním, a to dárkem, který můžete v rámci dobrých sousedských vztahů dobře využít :) Balíčková sada kávy Douwe Egberts

kava

Reklama