Bruslení na Lipně byl úžasný zážitek. Poprvé jsme si ho vyzkoušeli před dvěma lety. Byli jsme nadšení a chtěli jsme si to zopakovat. Loni nebylo zrovna ideální počasí a bruslilo se jen krátce. Napadlo velké množství sněhu a jeho odklízení z komunikací mělo přednost před ledovou plochou. Letos by to díky mrazům mohlo vyjít. Sledovali jsme bedlivě zpravodajství. Tloušťka ledu ideální, plochy vysmýčené, dráhy prodloužené. Jedeme.

Vystoupili jsme z vyhřátého auta a dostali mrazivou pecku. Teplota mínus patnáct. Uvidíme, jaké to bude na ploše.

lipno

Letos je dráha podstatně širší a místa dost pro každého

Zdálo se, že počasí lidi neodradilo. Bruslaři různých úrovní, věku a kondice. Maminky s kočárky, tatínkové s dětmi, páníčkové s pejsky, milenecké dvojice, ale i sportovní nadšenci na roztodivných „samohybech“.

lipno

Tenhle pár budil pozornost. Žena na „sněhoběžce“ a muž na zvláštním „skikole“. Dost se lopotil, moc mu to nejelo, a nakonec to vzdal a tlačil. Žena srdnatě sněhoběžela

Narvala jsem se do bruslí. Ve stoje to šlo ztuha, ale nejbližší lavička byla několik desítek metrů u první občerstvovací stanice. Tam už jsme dojeli na bruslích. Pravda, trochu mě tlačily, ale řekla jsem si, že se to poddá, až se bota zahřeje.

lipno

Vypadám dost toporně, ale jinak mi to docela šlo

Vyrazili jsme volným tempem směr Frymburk. Zhruba sedmikilometrová dráha se „klikatí“, takže nevidíte moc dopředu a vzdálenosti vám nepřijdou tak nepřekonatelné. Ale v jednom místě jsme se dostali na otevřenější plochu a proti nám začal fučet ledový vítr. A to nebyl žádný med. Pokud byla teplota na parkovišti mínus patnáct, pak na jezeře muselo být nejmíň sedmnáct. Místy jsme měli pocit, jako bychom bruslili do kopce, tak silný byl odpor větru.

lipno

Tyhle malé roztomilé rolbičky průběžně zametaly dráhu

Však si také lidi v protisměru libovali, jaká je to paráda, a těm, co se teprve lopotí do cíle, moc nezáviděli..

Nicméně vzdát to a vrátit se nepřicházelo v úvahu. Nejsme přece žádná béčka a něco vydržíme. I když už mě pěkně tlačil kotník, teklo mi z nosu jako usmrkanci a vlasy jsem měla ojínělé jako děda Mráz.

Konečně se v zatáčce objevila věž frymburského kostela, a to nám vlilo nové síly do žil. Představa horkého čaje, svařáčku nebo grogu nás hnala kupředu.

lipno

Občerstvovací stanice ve Frymburku. Někdo si lízal rány, jiný se na cestu teprve chystal. Třeba tyto slečny. Zajímalo by mě, kdy je přešel humor

Konečně v cíli. Usedla jsem těžce na lavičku, že jsem mále katapultovala chlápka na druhém konci. Bože, to byla úleva. Povolit tkaničky a rozhýbat zkřehlé prsty.

lipno

Někteří se zahřívali „rychlohokejem“

Sundáme si brusle a půjdeme se projít po městečku? Raději ne. Dáme si něco teplého a  pojedeme zpátky. Koneckonců, s větrem v zádech to půjde jako po másle. Šlo, ale přidali jsme si ještě jednu smyčku, a v tom se vítr opět obrátil. Nebyl sice už tak silný, ale příjemné to zrovna nebylo. Jenomže ten pocit, že překonáte sami sebe, za to rozhodně stojí.   

Sedm kilometrů, plus dvoukilometrová smyčka a zastávka na focení, nám trvalo tři čtvrtě hodiny. To je poměrně slušná bilance.

cíl

Bruslení bylo super, ale ta úleva, když jsem se přezula zpátky do bot...

Čtěte také:

Na „kanadách“ po Lipně

Reklama