Mimořádně schopná a činorodá žena byla pro jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše ideální partnerkou. Zapálená nacistka, která ho do konce svého života obhajovala. Jak velký vliv měla Lina Heydrichová na strmou kariéru svého manžela?

Lina von Osten (1911-1985) pocházela z Avendorfu na ostrově Fehmarn, který bychom našli v Baltickém moři. Narodila do šlechtické rodiny, byť zchudlé, ale se slušnými konexemi. Díky neutěšené finanční situaci musel její otec opustit rodinný statek a stal se maloměstským učitelem. Spolu se svou ženou pocházející z bohaté rodiny, která o majetek přišla díky válce, počítali každou marku. Budoucnost viděli v NSDAP, v duchu jejích idejí vychovávali Linu i jejího bratra.  

Když ukončila Lina nižší střední školu, učitelé si oddychli. Byla to rebelka! Rodiče ji přesvědčili, aby se vrátila domů a rok se pod matčiným vedením učila vést domácnost. Docela se vzpírala, po letech to však ocenila jako skvělou průpravu pro praktický život. Hned následujícího roku odešla studovat odbornou školu do Kielu. Chtěla získat maturitu a stát se učitelkou.

Její plány vzaly zasvé, když v roce 1930 potkala na plese „svůj osud“ – vysokého blonďatého námořníka Reinharda Heydricha. Byla to prý láska na první pohled. Oboustranná. Celý večer už tančili jen spolu a pak Linu Heydrich doprovodil. Po několika dnech ji rovnou požádal o ruku a tajně se s ní zasnoubil. Lina přestala studovat. Už tehdy ale byla horlivou členkou NSDAP.

Její snoubenec Reinhard Heydrich (1904-1942) pocházel z umělecko-učitelské rodiny. Dědeček založil drážďanskou konzervatoř, otec byl operním zpěvákem, hudebním skladatelem a ředitelem konzervatoře v Halle. Vysoce inteligentní Heydrich souběžně s gymnaziálními studiemi navštěvoval na konzervatoři hru na klavír a violoncello a studoval také skladbu. Od čtyř let už hrál na housle, od šesti na klavír. A jako dítko oslňoval na veřejnosti. Takový malý Mozart…

Byl mimořádně ctižádostivý, ale ve škole neoblíbený, spolužáci se mu vysmívali a šikanovali ho. Přezdívali mu nebeská koza pro jeho pisklavý hlas.
Po maturitě na gymnáziu i konzervatoři porušil rodinnou hudební tradici a rozhodl se pro kariéru námořního důstojníka. Stal se kadetem Reichsmarine a po složení důstojnických zkoušek ho povýšili na poručíka a pak nadporučíka. A nejspíš by se jeho kariéra ubírala tím správným směrem nebýt maléru, který všechny jeho vysněné plány zhatil.

Kvůli lásce k Lině opustil svoji dívku, která pocházela „z lepších kruhů“. Lépe řečeno přestal se s ní stýkat. Brzy z toho vznikla aféra, která se patřičně nafoukla. Kolovaly fámy, že prý ji svedl a těhotnou těsně před porodem opustil! A její vlivný otec zařídil, aby byl Heydrich postaven před námořní čestný soud. Přísný kodex cti vojenského námořnictva zhodnotil rozvázání nevinné známosti jako nedodržení manželského slibu.

Heydrich byl okamžitě propuštěn! Po desetileté bezúhonné službě! Poslední nadějí byla intervence u prezidenta Hindenburga. Bezvýsledná.

Heydrich byl nezaměstnaný, těžce sháněl práci, měl deprese. Lina mu pomáhala rozesílat žádosti a nabídky. Jaké měl možnosti? Byl to vynikající sportovec – mistr Německa v plachtění, získal několik cen v šermu, skvěle jezdil na koni, závodně plaval, měl i pilotní zkoušky, plynně hovořil několika jazyky. Zároveň se mohl uplatnit jako virtuóz – houslista či klavírista.

Vážně uvažoval o tom, že se stane učitelem plachtění. Jenže učit děti zazobaných rodičů? Trochu ponižující! Druhou, perspektivní možností se jevil vstup do sílících SS, jak mu radila Lina. To ona ho přesvědčila, aby vstoupil do NSDAP, to ona mu prý zprostředkovala přímluvu u šéfa SS Heinricha Himmlera.
Z oné veledůležité schůzky s Himmlerem, který náhle onemocněl, málem sešlo. Lina ale přemluvila Heydricha, aby ho přesto v jeho vesnickém domku u Mnichova navštívil. Himmler neohlášeného hosta nakonec v županu přijal a hned si ho vyzkoušel. Zadal mu vypracování konceptu zpravodajské služby. A Heydrich Himmlera doslova ohromil. Zalíbily se mu nejen jeho odborné znalosti, ale i Heydrichova nordická vizáž.



Místo bylo jeho! Okamžitě byl jmenován SS-gruppenführerem s platem 180 říšských marek. Byl zajištěn! Otázkou zůstává, co by dělal bez Lininy pomoci…
Svatba dvacetileté Liny se sedmadvacetiletým Reinhardem se uskutečnila v prosinci 1931 a mezi hosty byla řada straníků z NSDAP. Pozvala je Lina, zasloužilá členka, zatímco její snoubenec byl v té době jako nováček prakticky neznámý. Ač Heydrich nesnášel civil a jinak než v uniformě ho vlastně neznáme, ženil se ve fraku s cylindrem. Uniforma se tehdy k takovým účelům nosit nesměla.

Svatba stála na začátku jeho strmé kariéry. Byl nesmírně výkonný, a tak utěšeně rostl i počet jeho funkcí, až to za deset let dotáhl na nechvalně známého zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava.

V září 1941 totiž Hitler „vyhověl“ žádosti Konstantina von Neuratha, poslal ho na zdravotní dovolenou a do Prahy nasadil jiný kalibr – Heydricha. Jeho „defilírka“ na Hradě patří k těm notoricky známým.

Heydrich se od prvního momentu s ničím „nemazal“. Zavedl politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům pracujícím pro potřeby Třetí říše a zároveň brutální perzekuci nepřátel. Dělníkům zvyšoval příděly a ty nejpracovitější posílal na rekreaci, odbojáře na smrt. Pod kontrolu dostal i černý trh.

Lina Heydrichová nebyla z manželovy nové funkce zpočátku příliš nadšená. Už tak se doma moc nevyskytoval. To už měli tři děti. Nejstarší Klaus přišel na svět v roce 1933, o šestnáct měsíců později další syn Heider a v roce 1939 dcera Silke. S nadsázkou Lina říkala, že za prvních deset let manželství nebyl Reinhard sedm let doma! Nesmírně ho ale milovala a vyjadřovala se o něm jako o vzorném manželovi a obětavém otci, i přestože mu jednou dokonce hrozila rozvodem. Heydrich její výčitky nechápal. Byl jí věrný, jen moc pracoval!
Aby začal žárlit, začala Lina flirtovat s jeho přímým podřízeným Walterem Schellenbergem, známým sukničkářem. Když se to dozvěděla jeho manželka, vychrstla mu jednou do obličeje kyselinu solnou. A jak reagoval Heydrich? Pozval Waltera do restaurace a tam si ho „podal“. Nasypal mu do sklenice jed, donutil ho mluvit, ale pak mu dal protijed. Lina tím ale dosáhla svého! Žárlivý Heydrich už podobnou situaci nedopustil a Liny se víc hleděl.


Brzy po nástupu do nové funkce v Praze za manželem přijela i Lina s dětmi. Zpočátku bydleli v levém křídle Pražského hradu. Pak se začala poohlížet po nějakém venkovském sídle. Byla počtvrté těhotná. Uvažovalo se o Konopišti, ale nakonec zvolila Panenské Břežany. Tam byly zámky dva. Jejich původním majitelem byl cukrovarnický magnát Ferdinand Bloch-Bauer, jehož ženu Adélu portrétoval Gustav Klimt (Zlatá Adéla). Ve 20. letech 20. století si od něj Horní zámek koupil výrobce nábytku Friedrich Gerstel.

Jako židovské byly oba zámky v roce 1939 arizovány. Horní pak obýval státní tajemník K. H. Frank a Dolní si nechali upravit Heydrichovi. Lina Heydrichová se tu zařizovala jako na „věčné časy“. Je paradoxem, že si tu společného rodinného života Heydrichovi příliš neužili. Nastěhovali se o Velikonocích 1942 a za pár týdnů 27. května 1942 došlo k atentátu. Jeho okolnosti i co se dělo potom, všichni známe…

Heydrich byl považován za mučedníka a Lina se stala „vdovou říše“. Kromě vysoké penze dostala vyplacenou manželovu pojistku a po prodeji nemovitostí v Německu měla na kontě dalších 600 000 RM. Zámek Panenské Břežany dostala k bezplatnému užívání. Nežila si tedy špatně. Ochranu nad ní i jejími dětmi převzal Heinrich Himmler a stal se i kmotrem dcery Marte, kterou Lina porodila jako pohrobka 23. července 1942.
V říjnu 1943 potkala Linu Heydrichovou další tragédie. Její dva synové Klaus a Heider jezdili před zámkem na kolech a starší Klaus nešťastnou náhodou vjel pod projíždějící nákladní auto. Na následky zranění po půl hodině zemřel. Lina vynaložila velké úsilí, aby byl český řidič Karel Kašpar potrestán. Žádala dokonce jeho popravu! Německý soud ale objektivně zhodnotil situaci a konstatoval, že na vině byl její desetiletý synek.

V roce 1945 bylo Lině jasné, že se blíží konec války, že bude muset Panenské Břežany opustit. Nejdříve vypravila svého jedenáctiletého syna Heidera samotného(!) ke svým rodičům a v dubnu 1945 opustila zámek s dcerkou a vydala se na strastiplnou cestu na rodný ostrov Fehmarn. Myslela, že začne nový život jako neznámá soukromá osoba. Mýlila se.

Jejího manžela prohlásili za válečného zločince a jí zabavili majetek. Vydělávala si černým obchodem s rybami, vedla zmrzlinářství. V Rakousku, kam se pak uchýlila v naději na nové manželství, pracovala jako děvečka. Zasnoubila se tu s rakouským šlechticem Leopoldem von Zanettim. Když zjistil, že byl na Linu v Československu vydán zatykač, ze sňatku vycouval.


Po čase skrývání se Lina vrátila na rodný ostrov, kde jí byl vrácen její dům, a dokonce přiznán vdovský důchod, směšných 150 DM. Našla si zachránce. Provdala se za ředitele Finského národního divadla Mauno Manninena. S ním koupila v roce 1965 ve městě Burg na ostrově Fehmarn malý penzion Imbria Parva.

Po šedesátce začala psát své paměti, v Německu vydané v roce 1976 pod názvem Můj život s válečným zločincem. U nás vyšly pod názvem Můj život s Reinhardem v roce 2012. Ač tu přišla o dvě blízké osoby, Lina Heydrichová vzpomínala na Panenské Břežany jako na nejkrásnější dobu svého života. Do smrti v roce 1985 považovala manžela za hrdinu a nepochopila zrůdnost nacistické ideologie, ani její důsledky…


Foto: Wikipedie, úvodní fotky z knihy: Můj život s Reinhardem
 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama