Bulvár

Limonádový Joe zpíval lidem ze střech

Před nedávnem se mi poštěstilo setkat se s Limonádovým Joem. Nepili jsme kolaloku, ale pivo, a také jsme si u toho hezky povídali. O čem? Třeba o tom, že kominík opravdu nosí štěstí... a to i sám sobě.

Kominík, který přinesl štěstí sám sobě, se jmenuje Karel Fiala. I když on si to štěstí víceméně vyzpíval ze střechy.

portret

Jak se to přihodí, že se z vyučeného kominíka stane operní a operetní zpěvák a filmový herec?
Jak se to stane? Já říkám, že všechno v mém životě je dílem náhod. Začalo to v mládí, i když to možná vyzní divně, kdyby nebylo Hitlera, tak tady s Vámi nesedím a jsem v Chuchelné kominickým mistrem, kterým byl i můj tatínek. Ale museli jsme utéct, poněvadž Hlučínsko bylo obsazováno Němci a tatínka chtěli doslova oběsit, takže společně s maminkou a o pět let starším bratrem Oldřichem jsme utekli do Ostravy. V Hlučíně jsem pak chodil do primy a v Ostravě jsem pokračoval na gymnáziu. Byla doba okupace a oni tam zjistili nějakou protinacistickou organizaci a školu nám zavřeli. Spousta kluků šla do Německa no a mě nechali na černé řemeslo, že se můžu učit kominíkem. Tak jsem se jím i vyučil.

Pořád jsme ale ještě daleko od zpěvu a herectví.
Kdepak, už jsme blízko. Moje maminka milovala zpěv a já jsem měl zřejmě předpoklady po ní. Rád jsem se chodíval dívat do Ostravského divadla už v době, kdy tam začínal i jeden z našich nejslavnějších českých tenoristů Ivo Žídek. Ale zpět ke komínům. V mém pracovním rajonu se nacházela hudební škola a klášter. A jak jsem tak stál na těch střechách a vymetal komíny, tak jsem si u toho zpíval na celé kolo... např. Zdááálo se mně má panenko..., prostě všechny národní písničky, co jsem znal.  Zničehonic najednou za mnou z té hudební školy přišel jistý pan profesor Ševčík a povídá : „Synek, pojď sem, nechceš se učit zpívat?“ Sešel jsem dolů a povídám : „Strašně rád pane profesore.“ I stalo se, že během jednoho roku mě a ještě Dagmar Rosíkovou, která se poté stala i mojí partnerkou v Karlínském divadle, připravil na konzervatoř.

Už po roce učení zpěvu jste si podal přihlášku na konzervatoř?
Ano, já to prostě risknul. U přijímacích zkoušek jsem zazpíval árii Lukáše z opery Hubička a byl jsem přijat. V tu ránu začala moje studentská léta. Během studia se mi udála i příhoda, na kterou bych rád vzpomenul. Hledali právě nové adepty do Národního divadla a vybrali si mě. Stal jsem se elévem souboru s nádherným platem, to se samozřejmě některým nelíbilo a najednou přišel na vedení dopis, že Fiala nic nedělá, jen bere plat a prej ať něco ukáže. Vedení divadla rozhodlo, že tedy vystoupím v roli Jeníka v Prodané nevěstě. Hlediště plné, v prvních řadách profesoři a jiní vlivní lidé, ale mě to vůbec nevyvedlo z míry.

Všechno probíhalo dobře až do té doby, než jsem vzal Mařenku kolem ramenou a měli jsme si sednout. Ona byla hrozně malá a mně se to tam někde zaseklo. Opěra chyběla, hlas se zadrhl, dostal jsem cukání do nohy, nešlo to zastavit, bylo to strašné. Skončilo první dějství, já utekl do šatny a tam jsem se normálně rozbrečel. Dali mně na vzpamatování grog, trochu jsem se uklidnil a přiběhl na druhé dějství. Najednou to šlo. Následoval dlouhý aplaus, nicméně pouze od několika vytrvalců, poněvadž téměř všichni po prvním dějství odešli a zůstali jen ti nejotrlejší. (smích)

I přes tuto počáteční nezdařilou (a poté zdařilou) příhodu jste se stal uznávaným a vyhledávaným pěvcem. Angažoval vás dokonce sám Oldřich Nový, šéf operety Karlínského divadla.
Oldřich Nový byl šéfem operety, nikoliv ředitel. Říkalo se mu pane šéfe. Nesmírně jsem si ho vážil, a nejenom já. Byl hodně precizní, ale to nebylo nikomu na škodu. Mezi námi dvěma byl sice věkový rozdíl, ale vím, že mě měl rád. Nebylo inscenace, ve které bych nebyl obsazený. Rád jsem s ním hrával.

snovym

s Oldřichem Novým na scéně Karlínského divadla

Pane Fialo, jak jste se pak dostal k filmu?
Za svůj vstup do kinematografie vděčím režiséru Václavu Krškovi, v jehož filmovém přepisu Smetanovy Opery Dalibor jsem hrál hlavní roli, postavu rytíře Dalibora. Další mou rolí pak byl princ Omar v orientální pohádce Labakan.

dalibor

Karel Fiala jako Dalibor

Tam jste měl možnost poznat i velmi talentovanou, bohužel předčasně zesnulou herečku Janu Rybářovou. jana

Janička byla veliký talent, ale byla to také nesmírně citlivá holka, která do této doby snad ani nepatřila. Když jste například před ní řekli nějaké sprosté slovo, hned utekla. Když jsme natáčeli v Bulharsku Labakana, měli jsme se tam moc dobře, ale Janička pořád lamentovala, že zanechala v Praze svoji maminku a co ona tam chudinka sama. Zaslechl to Přemek Kočí, tehdy měl něco ve Vídni, tak se z natáčení na tři dny uvolnil, a když se vrátil, tak ji tu maminku přivezl. Od té doby to byl pro ni najednou Bůh, úplně se do něj zbláznila. Jenže byl ženatý, a jak to nakonec dopadlo, víme.

omar

Karel Fiala jako princ Omar

Prý jste spolupracoval i se slavným režisérem Martinem Fričem?
Ano, obsadil mě do dramatu  Povodeň a také do pohádky Dařbuján a Pandrhola.

Tu pohádku znám dobře, ale vůbec si vás nevybavuji. Koho jste tam hrál?
(smích) No přece toho kováře, který tam líbá svou milou. Aby se uzdravila, musí ji dát deset hubiček. Oni mi tam dali černou, kudrnatou paruku, tak mě nešlo ani poznat.

Pokud se neurazíte, pravdou však zůstává, že všechny vaše filmové role zastínila ta největší, a to role pistolníka Limonádového Joe. Pro tuto roli jste byl od začátku jasným adeptem?
Ale vůbec ne! Tu roli měl hrát původně Jirka Kodet. Když šel domů, už měl v podpaží i scénář. Smlouvu ale ještě podepsanou neměl. A představte si, co se stalo. Jeho maminka Jiřinka Steinmarová potkala režiséra Oldřicha Lipského a scénáristu Jiřího Brdečku a povídá jim, jestli už viděli Fialu v Karlínském divadle jako Jima v Rosemary. Oni na to, že ne. Tak jim dala lístky, aby se na mě šli podívat. Přišli, já v prvním jednání - v tom bílém kostýmu…, a už nebylo už co řešit. Druhý den si mě zavolali na Barrandov, tam už byli Olinka Schoberová, Květa Fialová, Milda Kopecký, Rudolf Deyl, prostě ti, co už byli jasní. Já tam udělal nějaké dialogy, kamerovky a třetí den jsem podepsal smlouvu. Kodet, jak se to dozvěděl, tak myslel, že tu matku zabije (smích). Ale kamarádi jsme zůstali napořád.

joe

... bílý kostým panu Fialovi sluší

Myslím, že jen blázen by tu roli nevzal. Ale proč tam za vás zpívá Karel Gott, když vy sám umíte dobře zpívat?
No, to mě štve dodnes. Já proti Karlu Gottovi nic nemám, naopak, ale to bylo tak. On byl vlastně také jedním z adeptů na tu roli. Pak jsem to dostal já a režisér Lipský tehdy za mnou přišel, že by v tom filmu chtěl mít „všechny tehdejší pražské hvězdy“, byl tam vlastně i Matuška, zpívala tam Simonová, a jestli by mně tedy nevadilo, kdyby to nazpíval Karel. Já byl tak šťastný, že jsem tu roli dostal, že bych přistoupil na všechno, a tak se i stalo. Dnes bych byl ale raději, kdybych to nazpíval sám, dokázal bych to také.

joe

Dodnes se jedná o jednu z nejslavnějších a nejoblíbenějších českých filmových komedií, která se dokonce po mnoha letech dočkala i divadelní reprízy v Karlínském divadle.
K tomu úspěchu bych rád něco řekl. Je to asi měsíc, co jsem šel nakupovat. Byla tam jedna taková rodinka s malými chlapci, ve věku asi 12, 14 let a oni ke mně najednou přiběhli, jestli bych se jim mohl podepsat. Mně to bylo divné, říkám si, co těm malým klukům můžu říct, ale jejich tatínek mi říká. „To byste se divil, vždy, když je venku ošklivá neděle a nikam se nejde, tak se doma pustí Limonádový Joe. Ti naši kluci už to znají nazpaměť. Všechno říkají dopředu a řvou u toho smíchy.“ Já měl pořád pocit, že ten film je spíše už jenom pro “pamětníky“, vždyť přece už je to pěkná řádka let, premiéru měl v roce 1964, ale s radostí zjišťuji, že to tak není, že oslovil i mladší, dnešní generaci.

karlin

divadelní repríza Limonádového Joe s Karlem Fialou v Karlínském divadle

To si pište, že oslovil. Nejen díky skvělému scénáři, ale i řadě nezapomenutelných herců. Vedle vás vzpomeňme třeba také na „pistolníka Hoga Foga“ v podání Miloše Kopeckého.
Miloše Kopeckého jsem si velice vážil. Nejenom jako herce, ale především také pro jeho vědomosti. Byl to nesmírně sečtělý a chytrý chlap. Samozřejmě jsou veřejně známy ty jeho depresivní stavy, z těch jsem byl někdy opravdu šokovaný. Vždycky trvaly strašně dlouho, ani se kolikrát nevědělo, zda se bude nebo nebude točit. Miloš měl rád whisky, kolikrát mě pozval na panáka a bylo plno legrace, a z toho najednou, další den jdete za ním a on vás vůbec nevnímá. Dívá se jakoby úplně skrz, nepřítomně. Ale jinak dokázal být velmi vtipný a zábavný, pokud byl v pohodě. Při natáčení jsme v maskérně seděli Miloš Kopecký, uprostřed já a z druhé strany Rudolf Deyl. Jak ti dva se špičkovali, to bylo neskutečné. Já úplně brečel smíchy, že mě kolikrát ani nemohli nalíčit. To kdybych tehdy nahrál, tak je z toho dialog století. No a do toho pak zas přišly ty stavy. Bylo to neskutečné střídání. Jako den a noc.

A co česká krasavice Olinka Schoberová? Proč vlastně odešla do zahraničí, když tady měla tak skvěle nastartovanou kariéru?
No proč, bláznivě se zamilovala a vdala se za amerického herce Brada Harrise, se kterým má dceru Sabrinu. Brzy se ale rozvedli a poté se vdala za producenta Johna Calleyho. Co vím, měla se v Americe dobře. Teď bydlí myslím střídavě půl roku tady v Praze a půl roku tam. Byla to opravdu neskutečně krásná ženská.

joe

Limonádový Joe a krásná Olinka Schoberová

Olga Schoberová byla také první dívkou z Československa, která se objevila v časopise Playboy, a to i na titulní straně. Marně přemýšlím, kdo by se jí dnes mohl vyrovnat. Nikoho nenacházím. Také se vám zdá, že dřív byly ženy nějak krásnější a přirozenější? A že muži byli galantnější a ohleduplnější? Třeba jako Limonádový Joe, pan Karel Fiala - kominíček, který zpíval lidem ze střech.

foto poskytl: Karel Fiala

Krátké seznámení

  • Pan Karel Fiala se narodil  3. srpna 1925 v Ostravě–Hrušově.
  • Byl třikrát ženatý. Z prvního manželství má syna Borise, z druhého Karla a s třetí ženou, operetní zpěvačkou Věrou Vlkovou (Fialovou), má dva syny, Jana a Tomáše. (Věra Vlková – první Eliza Doolittle v Československu, hl. ženská role v divadelním muzikálu My Fair Lady, hraná v Karlínském divadle, pozn. red.)
  • Bydlí společně se svou paní v Praze, ale většinu času tráví na chalupě v Chřibské, v prostředí Českého Švýcarska, kde se věnuje všem činnostem, které k létu a přírodě patří.
  • Má rád koně, odmalička hraje výborně na harmoniku a skvěle ovládá tenis. Pravidelně se účastní i tenisového turnaje – Memorial strýčka Jedličky.

sesyny

Karel Fiala se syny

smanzelkou

s manželkou Věrou jsou spolu už 45 let

recept

 

   
12.07.2011 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [6] jithule [*]

    Danulka K. — #5 já taky

    superkarma: 0 28.12.2012, 09:48:48
  2. [5] Danulka K. [*]

    Já ho přímo žrala,když byl mladý a já také, je to už bohužel dávno, dávno tomu .....

    1. na komentář reaguje jithule — #6
    superkarma: 0 09.02.2012, 16:33:06
  3. [4] anytsirk44 [*]

    já to Sml80neviděla

    superkarma: 0 30.11.2011, 14:32:00
  4. [3] Milanka [*]

    Jednou jsem se s ním setkala a byl moc fajn.

    superkarma: 0 15.08.2011, 16:24:32
  5. avatar
    [2] kobližka [*]

    Nezapomenutelný Limonádník.....a v mládí krásnej chlap.

    superkarma: 0 12.07.2011, 22:32:40
  6. avatar
    [1] bonda [*]

    Jo, fajn chlapSml67 a umí!

    superkarma: 0 12.07.2011, 22:15:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme