Reklama

První příspěvek přišel od čtenářky Lilky, která má zkušenosti se stavbou baráku v mládí. A dodnes ten dům nenávidí.

Dobrý den
Posílám článek na téma ženy na stavbě.

Ty ženy - jsem byla já a mamka a pracovaly jsme opravdu tvrdě. Jak říkal můj budoucí manžel, doslova pod bičem otrokáře. Tím otrokářem byl náš táta.

Když mi bylo šestnáct a bratrovi třináct, rozhodli se rodiče postavit barák, prý hlavně pro nás. Z útulného čtyřpokojového bytu ve staré zástavbě na sídlišti jsme se přesunuli do prostředí malty, cihel, vápna, míchačky a neuvěřitelného choasu a bordelu.
Moje spolužačky randily a chodily na zábavu, já jsem stála ve starých teplákách u míchačky a poslouchala tátu, jak jsem nevděčná, že barák bude stejně jednou můj a bráchův. Už to byl nesmysl, jak může být nás obou dohromady?
Nejlepší roky jsem strávila na stavbě, měli jsme málo peněz, stavělo se za pomoci strejdů a kamarádů. Jak já jsem ten barák nenáviděla.
Stavba nebrala konce, jen aby byl barák větší než mají sousedi. Nakonec jsme ho dostavěli v době, kdy jsem odešla studovat do Olomouce. A už jsem tu i zůstala.
Nevděčnice nevděčná, vdala jsem se a bydlím v třípokojovém bytě.

V domě dodnes bydlí rodiče a bratr s přítelkyní a jejich dvouletou dcerkou. Pořád se tam všichni hádají, protože na zahradě to musí být podle táty a doma podle mámy. I když mají brácha celé horní patro, nemůžou tam bez svolení udělat nic.

Jeho přítelkyně ho přemlouvá, aby se odstěhovali někam do podnájmu, nebo si vzali hypotéku na byt. Nedivím se jí, s mými rodiči nebylo nikdy jednoduché vyjít. ,

Všichni jsme se na tom baráku hodně nadřeli, hlavně mamka, to byla opravdu žena na stavbě., a k tomu ještě pro všechny vařila. Byla to ale také ona, kdo chtěl mít barák v ulici ze všech největší.
A na co jim to teď nakonec je, kdyby tam zůstali sami? Já z Olomouce nepůjdu, jsem tu spokojená, mám tu práci a bratr uvažuje o odchodu také.

Barák začne chátrat, jako mnoho jiných baráků v ulici, kde zůstali rodiče sami. Za celý život si nic neužili, jen dřinu napřed na stavbě, potom na baráku.

Když už bych někdy měla stavět dům, tak určitě malinký, přízemní, ne takovou stodolu, jakou mají moji rodiče a kterou,musím to bohužel říct, dodnes nenávidím.

Fotku radši neposílám, kdyby ji někdo poznal . chápete

Lilka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________________

Dříve se (hlavně na vesnicích) opravdu stavěli velké baráky, byly výhodné půjčky, rodiče počítali s tím, že je jejich děti doopatrují. Bohužel realita je úplně jiná a plně s vámi souhlasím, že je lepší malý domek, než velká stodola. Nicméně nemyslím si, že by to vaši rodiče mysleli špatně, oni to tak tehdy neviděli.
Děkuji, že jste napsala a ať se Vám v životě daří
Saša

Téma dnešního dne: Ženy na stavbě

  • Napište nám, kde bydlíte, jestli v domku, ve vile, v panelovém domě, a jak a zda jste se společně se zedníky, tesaři, elektrikáři, instalatéry a jinými řemeslníky podílely na jeho stavbě či přestavbě
  • Anebo jste třeba stavěli sami, jen s manželem a kamarády ?
  • Napište, jestli vás pomáhání na stavbě bavilo
  • Jestli jste s výsledným dílem spokojené
  • Napište i nějakou příhodu ze stavby / představby (domu, chaty, bytu), ať už veselou, nebo méně veselou, kdy jste třeba přišly na stavbě k úrazu. (se šťastným koncem))
  • Napište, jestli se fyzické práce na stavbě nebojíte

Já myslím, že ne. Vždyť co si budeme povídat, ženy jsou osobnosti silné, i co se práce týče …
Tak pište a posílejte i fotografie (nejvýš dvě). Těším se.

redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z šikovných „stavebních dělnic“ odměníme pěkným dárkem, který si může dát spolu s ostatními o pauze: luxusní arabskou kávou a čajem s českým černým rybízem...

kavacaj