Reklama

Emoce jsou přirozenou součástí života a jsou velkým darem, se kterým si však zároveň často neumíme dostatečně poradit. Mnoho let výchovy většinu z nás dokonale naučilo emoce hlavně moc neprojevovat, obzvláště ty „ošklivé“. Jak vyplavit zatuhlé nánosy starých emocí a jak zacházet s těmi, které přicházejí nyní? Lilia Khousnoutdinova, autorka nového on-line programu Emoční Detox prozradí, jak s emocemi pomocí efektivních technik zacházet. Dopřejte si Emoční „SPA“!  

hjKdyž se řekne emoční detox, co to znamená v praxi? Co si pod tím máme představit?
Tak jak si občas dopřejeme jarní očistnou kúru pro tělo, tak i mysl potřebuje takový detox emocí. V našem těle se shromažďují emoce, které když neventilujeme z důvodů, že se to nehodí a že si nechceme připadat hloupě, tak se v nás usadí. To pak zanechává takovou zvláštní pachuť. Detox emocí jsou jednoduchá a praktická cvičení. Je to cca 13 různých metod, jak naše tělo očistit od emočních nánosů. Je to skvělé v tom, že přitom neublížíme nikomu a ani sobě. Což se občas stává, když v sobě dlouho negativní emoce dusíme. Nahromadí se v nás vztek a bouchneme. To pak dokáže ranit nejen blízké okolí, ale hodí to špatné světlo i na nás.

Slyšela, že potlačení emocí vede až k psychickým problémům, je to pravda?
V první řadě je to velmi odborná otázka. To by asi mělo směřovat za někým, kdo je například psychiatr. To ale já nejsem. Moje osobní letitá zkušenost je taková, že potlačené emoce po čase začínají vylézat na povrch. Mně se líbí metafora parního hrnce. Když se pára upouští, tak je to v pořádku. Tehdy, kdy tlak neupustíme, tak po nějaké době bouchne. A zničí to hrnec, vodu i kuchyň. A to je přesně ono. V tom se shoduji s klientkami, když to v sobě dlouho dusíme, tak pak přijde den a bouchneme. Navíc na ženy, maminky, je nyní takový tlak a nedostává se jim takové podpory, které by mělo. Zároveň se od nich očekává mnohonásobně více, než tomu bylo dříve. To pochopitelně vede často k výbuchu. A pak to neúmyslně odnese třeba i potomek a tak by to být rozhodně nemělo.

Co jsou vůbec emoce?
To je dobrá otázka :-). Je spousta vysvětlení. Já osobně si myslím, že emoce jsou jako jakákoliv jiná energie. Jsou to projevy vůči světu, naše reakce na svět, ale zároveň naše hnací palivo. Je to také způsob jak se s lidmi sbližovat, být si s nimi blíž, atd.

Ukázka emočního detoxu:

  1. Technika, jak se zbavit naštvání a vzteku - Najdeme si chvilku, kdy můžeme být v bezpečí úplně sami. Uděláme si kout s pyramidou z polštářů, a emoce ze sebe dostaneme ven, aniž bychom ubližovali sobě nebo někomu jinému. Jemně nebo plnou silou si dovolíme procítit vztek a vypustit ho ze sebe ven, bušením do kopy polštářů. Moment vzteku tak dostáváme z těla ven skrz pohyb, můžeme vydávat také zvuky, pokud potřebujeme. Vytrváme, dokud veškerý vztek a napětí postupně odejde z těla ven a budeme se cítit uvolněně.
  2. Technika dopisu - Potřebujeme  tužku a papír. Napíšeme to, co cítíme slovy, která si v realitě nemůžeme dovolit. Použijeme přesně ta slova, kterých je potřeba a dáme to na papír. Včetně nadávek či urážek – prostě se z toho vypíšeme. To, co držíme v sobě tak dostane formu a může vyjít bezpečně z těla ven. Může to výt vše, co se nás dotýká, smutek, pocit ublížení, zneuctění, cokoli, co nás trápí a potřebujeme to vyjádřit. Dopis potom spálíme, nebo uděláme třeba lodičku a pošleme ji po řece - moje starosti a smutky odplouvají pryč... Dopis nemusíme poštou posílat tomu, komu je adresovaný. Může to ale být i milostný dopis, který pak poslat chceme.

Když ženská o sobě řekne, že je citově vyprahlá, je to vůbec možné?
Je to sice zvláštní, ale určitě to možné je. My jsme jako děti vedené k tomu, že projevovat emoce je špatné. Pro příklad, když pláčeme, jsme slabé, když se vztekáme, jsme hysterky. Je tedy možné, že se někdo naučí fungovat tímto způsobem – neprojevovat emoce. Jistě to ale může být i problém. Zvláště k dětem, k mužům, v kamarádských vztazích, atd.

Když se řekne zamilovanost, to je emoce většinou příjemná, ale některé ženy se jí bojí projevovat. Existuje nějaké správné načasování, kdy projevit lásku?
Ono záleží komu. Existuje taková hezká věta, které bychom se měli držet – Naházet perly sviním :-). Pokud chceme jít do zranitelnosti a intimity, jakou láska je, a říct nahlas naše city v tom pozitivním směru, tak je dobré to udělat pro člověka, který o to stojí a který to uctí.

Nezlobte se, že vám do toho skáču, ale to přeci nepoznáme?
Já si myslím, že ženská intuice je skvělá věc. :-) Je důležité toto rozhodnutí pořádně zvážit. Druhá věc je umět přijímat slovíčko NE. Když půjdu s city ven, musím být připravená, že je zde varianta toho, že dotyčný odmítne. Je to naprosto v pořádku. Neměli bychom se rozčilovat. Chyba je v tom, že lidé neumí odmítat s úctou. Většinou je to dost ošklivým způsobem, stylem hodit granát a utéct, ten druhý ať se s tím nějak popere. To je špatně! Je hrozně důležité naučit se správně říkat NE. Bez toho aniž by to byla urážka druhé osoby. Není na tom vůbec nic těžkého :-).

Jenže ono se to NE blbě poslouchá. Podle mě odmítnutí, ač už je „slušné“, vždy zabolí.
Problém je v tom, že my primárně nejsme zvyklí ctít vlastní hranice. To pak je velmi těžké ctít ty druhé. My ženy jsme vedené k tomu, že bychom se měly tzv. rozdat celému okolí a až poté jsme na řadě my. To je ale špatný přístup. A to je právě ono. Když něco nectím v sobě, tak pak to těžko budu ctít v tom druhém. Jeho rozhodnutí, jeho práva…

Teď jsme řešily lásku, ale co opak – rozchod. To je většinou bouře emocí. Často slyšíme rady, že tomu máme dát průchod. Znamená to tedy, že mám vyskočit na auto ex partnera a rozmlátit mu okno, abych emoci ze sebe dostala?
Ne, to vážně neznamená. To je špatně. To jsou emoce nasměrované vůči němu. Jsou z toho akorát destruktivní následky, tak to vážně být nemá.

Co je tedy destruktivní emoce? Jak jí máme chápat?
Je to cíleně ublížení někomu. Je jedno, jestli majetkové, citové, atd. Správný postup při zlosti je jít domů, udělat si velkou kopu polštářů a dlouho do nich bušit. Tak je to správně. Ventilujeme, ale neubližujeme.

Ono je to ale hrozně těžké, přeci jen my ženský jsme hysterky. Třeba takový rozchod, kdy se žena dozví o nevěře je podle mě nevyhnutelné potlačit destruktivní emoce?
Za své emoce bychom měly v první řadě přebírat zodpovědnost. Vezmeme tedy nevěru. Proč nás tak bolí? Někoho na tom bolí zneuctění, někomu lhaní a někomu, že tím, že mě podvedl a shodil mou vlastní hodnotu. Jenže pokud svou hodnotu dobře znám, nepotřebuji, aby mi jí neustále dokazoval partner. To pak ta nevěra bude sice nepříjemná, ale nezasáhne mě tak hluboko.

Žárlivost je také emoce?
Jsou dvě teorie. Teorie jedna, že je to instinkt, že je to přirozené, evoluční záležitost. Druhá, že je to strach a vychází to z toho, že hledáme ve vztahu vysokou složku vlastní identity. Těžko říct…  

Mně osobně přijdou muži emočně úplně jiní než ženy. Mají opravdu méně emocí?
To není tím, kdo má více emocí, nebo tak. Nemyslím si ale, že muži mají méně emocí. Je to spíše tím, že jsou vychováváni v tom, že by neměli tolik dávat najevo své emoce. Vždyť to všichni známe, nebreč, jsi přece chlap, atd. Pro nás ženy je to mnohem přirozenější.

Kdo je Lilia Khousnoutdinová?
Vystudovala politologii a historii v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics.

Studovala po světě zejména u Michela Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief. Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu.

Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek/ceremonialistek v ČR, který se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů. Vede projekt Ženské příběhy a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života pomocí přednášek prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů. Jejími semináři za posledních 5 let prošlo přes 2500 žen.

Provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a v Asii.

Žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.
www.cestaextaze.cz

Čtěte také: