Ten dovětek jsem si samozřejmě přidala, ale jak později pochopíte, vůbec jsem nepřeháněla. Přebírání pozůstalosti po shánčlivém příbuzném vyžaduje silné nervy a hlavně žaludek.

dům

Dům se v záplavě haraburdí úplně ztrácí

Jak jsem již několikrát psala, mám ráda staré věci, a tak mě zaujal inzerát na dveřích místního „konzumu“. Inzerát případným zájemcům sliboval neuvěřitelnou škálu „zboží“. Od technického vybavení, jako je cirkulárka či kovářská výheň, přes bytové vybavení, až po drobné předměty, jako je nádobí či obrazy.

dům

Interiér. Tenhle záběr patří k těm utěšenějším. „Zátiší“ s kamny

Nic konkrétního jsme samozřejmě nesháněli, ale co kdyby se tam objevil nějaký poklad. Objednali jsme si návštěvu. Dům byl ve vedlejší obci a jeho majitel neměl zrovna nejlepší pověst. Jeho celkem pohledná chaloupka zavalená doslova po střechu různým harampádím byla trnem v oku nejen nejbližším sousedům, ale snad všem obyvatelům vesnice. Pán „shánčlivý“ totiž sebral kdeco a hromadil. A nejen to, z jeho dvora se linul hnilobný zápach, zřejmě ze starých špatně vydělaných kůží, co já vím. Pán byl zkrátka tak trochu blázen a podivín a možná si vesnice oddychla, když odešel na věčnost.

dům

Dvorek před stodolou

Teď bylo na jeho synovi, aby všechno otcovo „bohatství“ zlikvidoval, pokud chce chalupu slušně prodat. Z jeho ztrápeného obličeje bylo jasné, že to nebude otázka týdnů, ale měsíců. Nevěděl, z které strany začít dřív. Tu byla hromada železného odpadu, tu krabice paroží, tam zase halda stavebního materiálu. Kam se podíváte, všude harampádí. Stodola, garáž, dvůr, zahrada, ale i dům a půda.

dům

Mezi neskutečným haraburdím se našly i pěkné kousky

„Táta byl „sběratel“,“ řekl s beznadějí v hlase a odhodil snad třicátý pátý kohoutek do krabice s nepotřebnými koupelnovými bateriemi. „Jenomže on si prostě nedal říct. Nabízeli jsme mu, že si ho vezmeme k sobě, ale nechtěl o městě ani slyšet. O domově důchodců už tuplem ne. Bylo mu mezi těmi jeho věcmi dobře. A mezi nimi také umřel.“

Intuitivně jsem se rozhlédla kolem sebe, jako bych hledala místo jeho skonu. Morbidní představa. Zemřel v téhle umolousané posteli, nebo mezi krabicemi plných knih a starých časopisů? Jak může člověk, který byl (prý) kdysi velmi vzdělaný, sečtělý a inteligentní takhle skončit?

Měl syn pravdu, že odmítal jeho pomoc, nebo se na svého tátu prostě vykašlal a nechal ho shnít v tomhle „středověku“?

Fotografie byly pořízeny se souhlasem majitele.

Reklama