Zdraví

Liduška - příběh slepé holčičky

Nám poslala čtenářka s nickem janulaostrava. I takový příspěvek má jistě místo v dnešnímu tématu. Mnohé z nás nadáváme na brýle, ale co mají říkat lidé, kteří nevidí vůbec?

Dobrý den, také nosím již spoustu let brýle. Staly se mým dobrým i zlým parťákem. Patří ke mně a všude mě doprovázejí. Jsem krátkozraká. Ocením je v běžném životě, ale proklínám je v zimě. Mám ještě normální skleněná skla, která se vždy, když přijdu ze zimy do tepla, zamlží a já chvilku nevidím. Co je to ale proti lidem, kteří nevidí vůbec? Nevím, zda můj příspěvek souvisí s tématem brýle. Je o mé kamarádce z dětství. Posuďte sami:

Liduška

V našem sousedství bydleli manželé se slepou holčičkou. Lída, tak se ona holčička jmenovala, byla o tři roky mladší než já. Tenkrát se často podobně postižené děti „odkládaly“ do ústavů. Lídy se ale rodiče nezřekli. Přesto to ani Lída, ani její rodiče neměli lehké. Děti se Lídě posmívaly a všemožně na ni útočily. Liduška ani nemohla chodit do školy. Maminka ji učila doma v rámci svých možností.

Ale ani sousedé s manžely nevycházeli. Nechápali rodinu, která si v těžkých dobách nechala „na krku“ postižené dítě. Já, mí sourozenci a ještě hrstka dětí jsme si ale Lidušku oblíbili. Ráda jsem k nim chodila a četla Lidce pohádky. Dovedla se radovat tak, jako každé dítě. Byla ale svým postižením jiná, a to ostatní děti nedokázaly pochopit. Obrátily se proti Lidce.

Když měla Liduška asi šest roků, shodil ji sousedovi výrostek do potoka a utekl. Jen shodou náhod šel kolem muž, který slepou Lidušku vytáhl. Odnesla to pořádným nachlazením. Od té doby Lidka přestala chodit ven. Rodiče jí to zakázali. Báli se o ni. Ale my, její kamarádi, jsme ji mohli navštěvovat dál. Nosívala jsem jí jablíčka z naší zahrady, vyprávěla jí, kde kvete jaká kytka a co se kde stalo.

A přišlo dospívání. Přišly i první lásky. Když jsem se chtěla někomu svěřit s tím, kdo se mi líbí, kdo mi dal pusu nebo kdo mě pozval na procházku, vyhledala jsem Lídu. Svěřovala jsem se jí, ona poslouchala a ani jsem si neuvědomila, že zatímco já se chichotám a rozplývám štěstím, Lidka je smutná. Ona vlastně nic z toho, o čem jsem mluvila, nezažila. Když jsem si to uvědomila, přestala jsem se Lídě svěřovat. Nechtěla jsem jí ubližovat. Nakonec jsem se vdala, odstěhovala a měla děti.

Proč ale tento příběh píši? Bydlím dnes daleko od svého rodného města. Přesto čas od času přijedu do svého rodiště. Při jedné takové návštěvě jsem potkala sympatickou dvojici, kterou doprovázel světlý labrador. Rysy v ženině tváři mi byly povědomé. „Lidko, jsi to ty?“, málem jsem vykřikla štěstím. Ano, byla to Liduška, má kamarádka z dětství. Přece jen našla své štěstí. Našla si manžela, hodného a ochotného muže. Spolu mají dvě dcery, obě zdravé. A dokonce mají už prvního vnuka.

Vše zvládla. V době, kdy se řada párů rozvádí, žije Lída spokojeně již přes 25 let ve šťastném manželství. Deisy, její asistenční labradorka, jí nahrazuje oči a její manžel jí dal lásku, po které i ona vždy toužila.

S pozdravem Vaše čtenářka

janulaostrava

To je moc hezký příběh a je oc dobře, že jste nám ho napsala. Člověk si pak snáze uvědomí, že mnohdy brblá vůli maličkostem a neváží si toho, co má.

Co vy na to, milé ženy-in? Jak jste na tom se vztahem k brýlím? Nenáviděla jste je je jako malá? Smířila jste se s nimi v dospělosti, nebo jste to řešila radikálně a šla na operaci? Napište nám o svých zkušenostech.

Na vaše příspěvky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

 

   
07.11.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [10] bokul [*]

    Díky za tento příběh - znám velkou spoustu nevidomých lidí a většina z nich má tak dobré srdce, že by si rozhodně všichni zasloužili poznat ten pěkný konec, o kterém jsi napsala!

    superkarma: 0 15.11.2011, 10:02:06
  2. avatar
    [9] monkee [*]

    Evaspiel — #6 řinka — #8 1.8.2011 Sml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 07.11.2011, 19:33:16
  3. avatar
    [8] řinka [*]

    No nevím už jsem to někde četla,myslím,že to kolovalo na Facebooku a nebo v meiluSml80

    1. na komentář reaguje monkee — #9
    superkarma: 0 07.11.2011, 17:57:16
  4. avatar
    [7] cicinka [*]

    ToraToraTora — #4 átéčko — #5 Doufám, že vítěz bude i na konci dne. Moc krásný příběh. Takhle bych si představovala všechny příběhy. Aby měly tak nádherný konec.Sml59

    superkarma: 0 07.11.2011, 15:12:05
  5. avatar
    [6] Evaspiel [*]

    to už jsem někde četla... ale pěkné no

    1. na komentář reaguje monkee — #9
    superkarma: 0 07.11.2011, 13:07:40
  6. avatar
    [5] átéčko [*]

    ToraToraTora — #4 Pro mě taky!!!Sml67

    1. na komentář reaguje cicinka — #7
    superkarma: 0 07.11.2011, 11:51:17
  7. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Dneska jsi pro mě vítěz. Sml67

    1. na komentář reaguje átéčko — #5
    2. na komentář reaguje cicinka — #7
    superkarma: 0 07.11.2011, 11:31:18
  8. avatar
    [3] enka1 [*]

    Sml16Sml67

    superkarma: 0 07.11.2011, 11:27:01
  9. avatar
    [2] gaba23 [*]

    Příběh se šťastným koncem Sml59Sml59

    superkarma: 0 07.11.2011, 11:20:52
  10. avatar
    [1] kobližka [*]

    Jeden lidský osud -  na začátku docela smutný,ale život může být šťastný i s postižením.

    superkarma: 0 07.11.2011, 11:13:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme