Jediný luxus,
který stojí za vyvinutí úsilí, jsou podle mě lidské vztahy. To ostatní je hodně pomíjivé 9(vlastní byt)a je zbytečné se trápit, že máme míň než sousedi.
Majetek zotročuje.
Napřed na něj vyděláváte jako blázni, pak se o něj musíte starat, nechávat pojišťovat a třást se hrůzou před zloději (nebo před tím, že praskne, jak jste k tomu vlastně přišli :-)).
O luxusu jako takovém jsem nikdy neuvažovala. To, že si koupím, co potřebuju, je pro mě všední věc a může to být klidně neznačkové, za babku.
Když jsem viděla v jednom našem časopise lodičky za 5 500 Kč, velice mě to pobavilo a rozesmálo. Ani na chvilku jsem nezauvažovala o tom, že bych je chtěla - proč?
Za tu cenu, abych je nosila aspoň deset let... Na luxus nemyslím, na to jsem až moc praktická.
Luxus je pro mě cizí slovo.
Mně k životu stačí štěstí - jsem šťastná, když jsou kolem mě hodní a spokojení lidé, když můžu pomoct, kde je třeba, a když o mě někdo stojí a chce být v mé blízkosti.
A za obrovské štěstí pokládám hlavně to, že jsem zdravá a můžu se radovat z věcí kolem sebe.

Gerda


Milá Gerdo,
děkuji za nový pohled na luxus.
Vaše příspěvky jsou vždycky zajímavé.
Reklama