Reklama

Jsou dobrodružství vnímaná pozitivně a jsou taková, která jsou v podstatě negativní. Čtenářku Maryene okradli za bílého dne v Brně, v podchodu.

Dobrodružství zážíváme každý den. Už tím, že, když ráno vyrazíme do práce, neporazí nás auto nebo kamion, že zvládáme domácnost i děti, rodinu a zaměstnání. Některá dobrodružství jsou příjemná, na jiná bychom raději zapomněli. Některá si po čase připomínáme jako úsměvné příhody, jiná ovšem mohou být i tragická. Zažila jsem ve svém životě leccos od plavby v nefunkčním člunu na moři se třemi malými dětmi až po výpověď z práce, i to jsou dobrodružství. Někteří lidé nemohou bez adrenalinu a dobrodružství ani žít, takže dnes už jsou na trhu firmy, které jim podobné zážitky mohou zprostředkovat, ale můj dobrodružný zážitek si mě našel sám. Udál už více než před patnácti lety, je však pro mě stále nezapomenutelný a v mnohém mě i poučil.

V jedné ruce tašku s nákupem, ve druhé dlaň svého doprovodu, šestiletého syna, přes rameno kabelku. Vstupujeme na eskalátor brněnského podchodu, tzv. „myší díry“. V hlavě myšlenky na to, co bude k večeři, na nenapsané úkoly dvou starších dětí, odpovědi na nekonečné zvídavé otázky nejmladšího syna. Den jako každý jiný, ale najednou mě přepadne divný pocit, že něco není v pořádku. Když se rozhlédnu pozorněji kolem sebe, zjišťuji, že eskalátor jako by se vylidnil, až na hlouček výrostků a dokonce dětí, které nás těsně obklopuje. Někdo se mi snaží strhnout kabelku z ramene. Chci zavolat o pomoc, ale hlas mě neposlouchá.  Ostatní kolemjdoucí rychle a jakoby nevšímavě  spěchají po vedlejším betonovém schodišti bez jediného ohlédnutí co nejdále a nejrychleji pryč od  nás.

Zničehonic se v ruce jednoho z drzých mladíků objevuje vystřelovací nůž. „Snad nám neublíží, vždyť je tu se mnou dítě!“ probleskne mi hlavou. Mám strach především o bezpečí svého syna. Ale asi se nás snaží jen zastrašit.

Nikdy jsem se s nikým neprala, ani to neumím dodnes. Mám v sobě malou dušičku, ale velké odhodlání nás ubránit. Stále nepouštím ruku svého syna a druhou rukou se snažím odehnat od sebe útočníky, jsou tak blízko, že na obličeji cítím jejich nepříjemný dech. Jeden mi schválně vyfoukl kouř z cigarety přímo do obličeje. Možná by náhodnému pozorovateli mohlo moje počínání připadat marné i směšné, ale takoví pozorovatelé nablízku nejsou, bohužel. Spěchající lidé nás buď nevidí, nebo raději nechtějí vidět.

Eskalátor už sjel do podchodu, ale ani tady se mi nepodařilo z obklíčení vymanit se. Sklízím nadávky, sem tam i nějakou ránu, pohazují si mě jako hadrovou panenku. Tašku i kabelku jsem upustila, mám teď obě ruce volné. Podaří se mi vzít syna do náruče. Křičí na mě něco nesrozumitelného a mně se najednou také podaří zakřičet: „Nechte nás být! Nechte nás být!“ Skupinka útočníků se jako zázrakem rozptyluje a za nesrozumitelných nadávek nás opouští. Nikdo jim nadále nevěnuje pozornost, takže mají možnost hledat si novou oběť i novou kořist. Sbíráme naše  věci poházené po zemi. A teprve nyní se po nás lidé začínají  ohlížet. Jsem vděčná aspoň za to, že nám nic nesebrali. Zjišťuji však,  že peněženka v kabelce chybí.

Po dvou hodinách strávených na policii a sepsání protokolu se mi dostane ujištění, že pokud útočníky najdou, peněženka, která mi nevím, jak z kabelky zmizela,  bude vrácena. Ztracenou peněženku i se všemi doklady a penězi jsem dávno oželela, ale na příhodu v podchodu si vzpomenu, kdykoliv tudy musím projít.

Tato příhoda by se dala označit i jako dobrodružství. Nejsem hrdinka a filmové hrdinky z dobrodružných a akčních filmů kopající na všechny strany a zahánějící útočníky určitě nikdy nedokážu napodobit. Bojím se rány, přesto bych své dítě dokázala bránit do posledního dechu.

Tato událost mě naučila být ostražitější, ale také mě přinutila zamyslet se nad nevšímavostí lidí k tomu, co se děje přímo před jejich očima. Možná, že se bojí, že by se sami mohli dostat do problémů, sami se stát terčem útoku, případně by mohli být nakonec i obviněni sami z rasového útoku nebo nepřiměřené obrany.

Rodiče mě od dětství učili vždy na lidech hledat to dobré a já dodnes věřím, že v každém člověku je alespoň zrnko něčeho dobrého. Ale tato veskrze negativní zkušenost v brněnském podchodu mě naučila dívat se na lidi i z té druhé stránky. Stále je mezi námi hodně těch, kteří způsobují druhým lidem bolest, ztráty, utrepní, ale i lidí přihlížejících a přesto lhostejných. O podobná dobrodružství v budoucnu už opravdu nestojím a nepřeji je ani nikomu jinému.

čtenářka Maryene


Tak takovéto dobrodružství vám nepřeji, Maryene, a nepřeji ho nikomu. Ale takováto dobrodružství si nevybíráme, ty přicházejí spolu s životem. Hlavně že se vám nic nestalo, čert vem peněženku…

Dnes si povídáme na téma, jaké bylo vaše největší dobrodružství?

Napište nám to do e-mailu:

redakce@zena-in.cz

Blíží se závěr dnešní editace, tak máte poslední možnost mne zaujmout a získat za příspěvek zajímavou cenu!

A pro jednu z vás, jejíž příspěvek se mi bude nejvíc líbit, mám připraven dárek: Vichy Liftactiv Derm Source Denní krém pro normální a smíšenou pleť 50 ml v hodnotě 750 Kč. Abyste při vašich dobrodružstvích byly krásné...

Vichy