Také čtenářka lidicka se rozhodla přispět svým příběhem  k dnešnímu tématu. Napsala: Jsem spíš introvert, nerada "vyčnívám" z řady, nerada se předvádím. Dcera však od malička byla úplný opak (až teď v dospělosti se to trochu změnilo, trému má ale ne takovou jako jsem měla já).

Už 1/2 rokupřed nástupem do první třídy na ZŠ začala chodit do  hudebnípřípravky na ZUŠ. 

V novém školním roce (už je to hezkých 13 let)dále pokračovala v hraní na housle. V říjnu ZUŠka pořádala koncert - děti měly ukázat co se zatím naučily. Moji dceru p. učitelka taky vybrala na vystoupení.

Už ani nevím jakou písničku hrála . Zajímavé - neměla vůbec trému - tedy aspoň to nedávala najevo (bylo ji 7let). Na rozdíl ode mně . Já už od rána jsem měla průjem, v práci jsem více proseděla na WC, než v kanceláři. No a nejhorší byla cesta domů. To jsem se ještě stavila pro dceru ve školní družině, pak čekání na bus, nakonec ze zastávky busu jsem celou cestu (i s dcerou v patách) utíkala domů, abych stihla  na WC.

Když teď na to občas vzpomínáme všichni se smějeme. Jinak tréma mně za tu dobu vůbec neopustila - dcera v rámci ZUŠ často vystupovala na koncertech, měla 2 absolventské koncerty (teď ji čeká další - ukončení 1. stupně ZUŠ ve zpěvu),  chodí hrát na různé  akce  s cimbálovou muzikou - a já ty její  vystoupení ( i když vím, že vlastně o "nic" nejde) dál prožívám  s "břišními potížemi" .

čtenářka lidicka  

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To se někdy stává. Holt je to prý v člověku. No a někdy to tam není a někdy zase nad rámec. :-) Každopádně statistiku neovlivníte, neb někdo se u vás před vystoupením stejně pravidelně po… :-) Díky za pěkný příspěvek. Míša

Dnešní téma je o veřejných vystoupeních. Pište na redakce@zena-in.cz o vašich amatérských veřejných vystoupeních a úspěšnosti na nich. Nebo se vyjádřete k názorům našeho senátu na Superstar, či X Faktor.

Dnes ještě nebude chybět Chcípák a Borec, soutěž a cena pro příspěvek.pro příspěvek.

Reklama