Zdraví

Lidé s handicapem? Kdo vlastně jsou?

Co vlastně je zdravotní postižení? Mezi lidmi panuje ohromná neznalost tohoto pojmu. Pokud se někoho zeptáte, jak si představuje zdravotně postiženého, většinou odpoví, že je to vozíčkář nebo slepec. Možná dodá hluchoněmý.

Osobně dávám přednost označení  - lidé s handicapem. Abychom pochopili lidi s handicapem, musíme si položit otázky: co je handicap a co osoba s handicapem potřebuje či vyžaduje.

Handicap je vše, co vám více či méně komplikuje všední život. Můžete mít handicap fyzický, což je postižení nejvíce viditelné – vidíte člověka na vozíčku nebo o berlích – ale také nejsložitější na vytvoření životního prostředí bez bariér a stěn, prostředí, které jim doslova umožňuje žít. Existuje tolik forem fyzických handicapů, kolik je handicapovaných. Každý handicapovaný má různé potřeby.

Jiným druhem postižení je postižení smyslové. Mezi takto postižené patří lidé nevidomí, lidé s poruchami sluchu a lidé s duševními a mentálními poruchami.

Pak jsou postižení vnitřní, jako jsou například diabetes nebo epilepsie. Nevěděli jste, že i tyto nemoci znamenají pro jejich „vlastníka“ zdravotní postižení?

Někdy vidíme v televizi příběhy o lidech, kterým nemoc, nehoda nebo jiná tragická okolnost změnila z minuty na minutu celý život. Většina lidí si myslí, že zveřejnění příběhu je maximum, co pro postiženého můžeme udělat. Přece se ozve nějaká charitativní organizace nebo bohatý soukromý podnikatel a pomůže mu.

Ale handicapovaní nepožadují pohledy ani filmy plné soucitu. Nemají je rádi. Nechtějí být objektem nebo předmětem charity. Postižení chtějí „jenom“ životní prostředí bez bariér. Prostředí jednak bez fyzických bariér, těch skutečných, a bez bariér psychických, které jsou v našich myslích.

Co by se mělo změnit? Myšlení lidí. Je třeba je přesvědčit, že každý člověk s jakýmkoli postižením má ve společnosti stejná práva, tedy jako ten, kdo se zdá být na první pohled zdravý. Každý má právo žít plnohodnotný život.

Podmínkou je možnost vzdělávání. To je prvním krokem k integraci do společnosti. Pokud bude mezi dětmi z mateřské školy dítě s handicapem, pomůže to odstranit bariéry psychické, a zdravé děti už budou zvyklé vídávat zdravotně postižené a nebudou to považovat za nějaký výjimečný úkaz. Poznají  jejich každodenní potřeby a naučí se s nimi žít .

Tím, že se umožní handicapovaným vzdělání, ulehčí se jim vstup do běžného života. Ať už jde o zaměstnání, bydlení, zapojení se do občanských aktivit, ale i právní občanské povědomí. Kde si co zařídit, na co má taková osoba ze zákona nárok, kde žádat o pomoc.

Je tu přirozeně skupina osob natolik postižených – osoby s těžkými handicapy nebo s kombinovanými vadami – u kterých je velmi obtížné, nebo zcela nemožné realizovat uvedenou integraci. Sociální politika státu by měla těmto osobám usnadnit žít důstojný život, pokud je to možné, tak mezi svými blízkými, ve svých rodinách.

 

   
21.11.2005 - Zdraví - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [32] Suzanne [*]

    sarume: ale tam ta integrace byla úplně na hlavu postavená. To dítě není nevzdělavatelné, jen prostě nedokáže splnit "limity". Vzdělavatelné je ve smyslu vlastního rozvoje. Takže mělo mít individuální program a mohlo se za ten rok naučit namalovat sluníčko. Možná ta "ambiciozní" paní učitelka nebyla až taková kráva a ta "normalni postarsi ucitelka" si s tim prostě nevěděla rady. Musela by si zařídit asistenta a spoustu dalších věcí, hlavně by musela CHTÍT! Pro ono postižené dítě by to celé mělo sociální význam. A pro ty ostatní "zdravé" děti přímo obrovský.

    superkarma: 0 21.11.2005, 23:46:28
  2. avatar
    [31] Markýza [*]

    Manx: já se aspoň furt držím "na svým"

    superkarma: 0 21.11.2005, 16:02:55
  3. avatar
    [29] Markýza [*]

    Manx: hele - furt někoho hledám, a nikdo si to se mnou bechce vyměnit kdybys někoho našla dej mi vědět

    já si to myslela, že mě "lituje" kvůlivá obezitě, ale to ani nemusí - já to neřeším, prostě žiju - čím víc kašlu na hubnutí a diety tím líp, užívám si a bavím se.

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:51:42
  4. avatar
    [27] svetluszka [*]

    ...čtu, že tu řešíte, jak se na lidi na vozíčku dívat... ...a vzpoměla jsem jak jsem letos na Floře potkala skupinku lidí na kolečkách.... ...vyhýbaly jsme se u vchodu do pavilonu... ...byly tři a já doprotivky s kočárkem...... nasmály jsme se jak blázen.... .... prý ať jedu dál s nima....budou prorážet cestu, že prý je každý pustí..... . A já z jednoho nemohla spustit oči.... ...tak krásnýho chlapa jsem už dlouho neviděla.......škoda že s miminem v se tak blbě flirtuje.... ....

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:35:05
  5. avatar
    [26] Markýza [*]

    Nyotaimori: upřímnou soustrast proč, štítka nic není - aspoň pro mě ne - ráno zobnui dvě bobule a funguju normálně, když nezobnu, tak to brzo poznám.
    Nebrání mi to v ničem - ani v zábavě, ani v práci ani v chlastačkách, ani ve studiu, ani v tom, abych seřvala děti - občas seřvala - prostě žiju "normálně" - dokonce mi to ani nebrání ve flirtování, to bys koukala

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:26:04
  6. avatar
    [21] Markýza [*]

    Kuře: to máš těžké - na to jak má vypadat bezbariérový byt, kde mají být jaké madla, úchyty a prostor je daná norma - když se nedodrží, pak to tak vypadá, jako se vším a u všeho

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:09:26
  7. avatar
    [20] Markýza [*]

    Nyotaimori: mám - nefunkčí štítku, ale tlustá jsem byla vždycky - i když možná i tu štítku jsem měla vždycky, jen to nikdo nevyšetřoval

    když ho potkám na ulici tak normálně, jako když potkám jiné lidi - pokud ho znám tak pozdravím, když ne, minu ho normálka ne.
    Já mám spíš problém, když s nima mluvím, že mi při tom hledí přímo do ...ehm ... pokud teda nezakloní hlavu a pokud vím, nemají moc rádi, když si k nim přidřepneš.

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:08:10
  8. avatar
    [18] lumpici [*]

    Tak já tím že jsem od malinka jezdila s bráchou do lázní kde byli i vozíčkáři, tak mi to přišlo normální (neumím najít vhodnější slovo). A loni když jsme byli s dětmi v Janských lázních (my na respiraci) tak tam byli také děti na vozíčcích a mým dětem to přišlo také normální, ze začátku jsme si o tom hodně povídali a pak už jim to ani nepřišlo.
    Evka

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:53:16
  9. avatar
    [16] anava [*]

    Suzanne: Jo, jo, asi tak.

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:19:46
  10. avatar
    [15] lumpici [*]

    Mám těžce tělesně postiženého bratra a částečně i mentálně, po smrti rodičů jsem se o něj 4 roky starala, ale pak už to bylo natolik problematické a on přešel do ústavu sociální péče. Bohužel vím, že když jsem se snažila pro něj vyřídit nějakou dávku, která je od státu a měla by být samozřejmá, tak jsem se setkávala s takovým nepochopením a zbytečným papírováním úřadů, že se nedivím že spousta postižených lidí radši o dávku přestane žádat, než aby si oběhávali kvanta papírů a razítek, které úředníci vyžadují. V tomhle si myslím že stát dělá málo pro postižené lidi a staví jim tím zbytečné bariéry, kterých mají i tak dost. O tom na jaké pomůcky máme nárok nebo vůbec jak existují jsme se dozvídali pouze v lázních většinou od jiných pacientů. Bohužel tady neexistoval žádný přehled o tom čím je možné jim trošku usnadnit fungování v tomto svétě. Internet jsme doma neměli, tak jsme byli odkázáni pouze na různé schůze, výstavy a podobně.
    Evka

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:15:53
  11. avatar
    [14] Kuře [*]

    Sarir: Souhlas s tebou. Přístup společnosti je podivný. Mám bráchu na vozíku, je to fajn kluk a díky němu a jednomu manželovu strýčkovi (takéna vozíku), jsem pochopila hodně. Hlavně to, že naše společnost se takzvaně snaží. To ano, ale bez srdce, prostě je to předepsáno, tak se to udělá.
    Uvedu příklad: brácha dostal bezbariérový byt. Smlouva jenom na rok, s tím, že bude prodlužována. V případě jeho úmrtí ho musí jeho žena do měsíce vyklidit. No fajn, ale kam pak půjde? Tudíž začali okamžitě šetřit na garsonku. Dobrá, i tak smlouvu podepsali. A byt se dostavěl, přijeli se podívat a zjistili, že ho musí z poloviny předělat. Byl sice bezbariérový, ale spousta pomůcek nefunkčních (např. madla u vany na místě, kdy se jich nemůže chytit a ještě si o ně může rozbít hlavu).
    Všechny tyhle problémy vzniky díky tomu, že se pouze plnil plán. Nikdo si nedal práci se zamyslet, nebo rovnou si pokecat s vozíčkářem, co jo a co ne.
    Ale jinak můžu říct, že jsem se od bráchy naučila, že není problém si kdykoliv říct o pomoc. On to zvládá bravurně, neotravuje, ale pokud potřebuje, tak si slušně a v klidu řekne.
    Na druhou stranu zase vím, že někdy bývají tito lidé dost protivní, unavení, v depresi, vyžadují i ty ohledy, které nejsou nutné a lezou svému okolí krkem. To je zase případ manželova strýčka. Bydlí v domě s pečovatelskou službou. Je tam plno lidí, většina nezaměstnaná, nebo ani zaměstnaná být nemůže. A závidí si cokoliv. Žijí v jakési izolaci a hodně často upadají do sebelítosti. Chodím tam nerada, sotva vejdeme do baráku, už nás zastavují známí a pomlouvají se. Brrrr.

    superkarma: 0 21.11.2005, 10:41:22
  12. avatar
    [12] Aja [*]

    Autorka se do toho krapet zapletla, ale všichni víme, co chtěla říct Všichni se snažme nějak pomoci a nebojme se těch "jiných"

    superkarma: 0 21.11.2005, 09:48:43
  13. avatar
    [11] Suzanne [*]

    sarume: ale integrace musí být přece individuální. Nejde o zařazení za každou cenu. Ale kamarádka učí ve své malotřídce dva downíky a jednoho těžce sluchově postiženého kluka. Vždycky říká, že jde o to, aby oni sami měli pocit, že dosahují nějakých výsledků, že jdou dál, a měli z toho radost oni i jejich rodiče. Každý má ten vrchol jinde, samozřejmě, ale jde o rozvoj, ne o srovnávání se "zdravými" dětmi.
    anava: zdravotně postižený - handicapovaný - myšleno ten, kdo je znevýhodněn. Jestliže ti tvoje nemoc v ničem nepřekáží, pak se tak vůbec cítit nemusíš, prostě handicapovaná nejsi. Možná bys byla v extrémní situaci, ale to je zbytečné rozebírat. Ovšem handicapovaná je třeba kamarádova dcerka, která trpí dětským diabetes. Musí jíst určité dávky v určité hodiny na základě měření cukru ze slin, spoustu věcí dělat nemůže, píchá si 5x denně inzulin. Jestliže si v dospělosti najde takovou práci a vytvoří takové podmínky, aby ji to neobtěžovalo, pak handicapovaná nebude. Ale pokud se to nepodaří, pak bude stejně jako teď v dětském kolektivu díky cukrovce handicapovaná. Tož tak.

    superkarma: 0 21.11.2005, 09:40:43
  14. avatar
    [10] Markýza [*]

    Suzanne 6:


    Sarir: já se za něj omlouvám, ale "chytla" jsem ho od jednoho kamaráda vozíčkáže, on jinak než o "lidičkách" nemluví a ptroto mě to uvízlo v hlavě, ale na druhou stranu ono je stejně důležitější je brát jako LIDI a jako k LIDEM se k nim chovat.


    MMCh - jsem taky handicapovaná - jako silně obézní - a to tak, že dost

    superkarma: 0 21.11.2005, 09:23:54
  15. avatar
    [8] anava [*]

    Bydlím na poměrně novém a stále se modernizujícím sídlišti. Je tu spousta bezbariérových bytů a taky bezbariérová autobusová doprava, obchody, škola, školky a tak. Dle mého názoru je to pro vozíčkáře hodně, ale jestli je to vše, vědí jen oni sami. Já sama jsem diabetička a nemám pocit, že bych byla nějak výrazně zdravotně postižená. Myslím, že záleží na úhlu pohledu, taky se setkávám s tím, že když to někomu prozradím, začne mě litovat a utěšovat a já si v tu chvíli myslím, že přece nejsem na odpis.

    superkarma: 0 21.11.2005, 09:06:33
  16. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Markýza 3: souhlas od A do Z. Ovšem vzdělání (tím není řečeno pouze to školní), právní povědomí a pocit sounáležitosti může pomoci k tomu, aby byli lidé (nejen handicapovaní) aktivní a talčili na ty, kteří s tímhle vším můžou něco dělat.

    superkarma: 0 21.11.2005, 08:29:10
  17. avatar
    [5] Suzanne [*]

    Slovo handicap je natolik široký pojem, že to nejde přesně popsat v jediném článku. Ale tohle je hezky napsané

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:58:40
  18. avatar
    [4] Markýza [*]

    Tanzánie: poslední odstavec je o něčem jiném

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:57:32
  19. avatar
    [3] Markýza [*]

    a ještě něco - možnost vzdělání je sice velmi dobrá a zásluýná věc, ale podmínky pro vzdělání lidiček se zdravotním postižením jsou dobré, je spousta kvalitních škol speciálních i podmínky a ochota ředitelů a učitelů "běžných" škol k integraci dětí s handicapem je vyšší než před několika málo lety. Problémem je spíše co potom - možnost zaměstnání je ten problém. Možnost bydlení v upravených bytech je problém. Cestování do zaměstnání je problém. Zatelefonovat si z veřejného automatu je problém. vybrat si peníze z bankomatu jwe problém. Zajít si s kamarádama na pivo je problém. Projít se po městě je problém. Dostat se do kina do divadla je problém. Zajít si nakoupit je problém. Jet vlakem na výlet je problém. Jet autobusem na výlet je problém. ..............
    Vymyslete si jakoukoli běžnou činnost, situaci, kterou naprosto automaticky děláte a pro lidičky se zdravotním postižením je to problém.

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:56:07
  20. avatar
    [2] Tanzi [*]

    A JÁ SE ZASE MŮŽU POD TEN POSLEDNÍ ODSTAVEC PODEPSAT - SOUHLASÍM.

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:50:13
  21. avatar
    [1] Markýza [*]

    ach jo - předně, duševní a mentální poruchy nepatří do kategorie symslových postižení.
    Diabetes je takříkajíc běžná nemoc, možná je člověk "handicapovaný", ale obejde se bez nějakých výrazných usnadnění, to už bychom byli handicapovaní všichni.

    A vážně si paní autorka myslí, že vzdělání je pro lidičky se zdravotním postižením důležité hlavně proto, aby věděli na co mají "ze zákona" nárok a kde si to mají zařídit. To vědíi bez vzdělání.

    superkarma: 0 21.11.2005, 07:40:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme