Leží na lavičkách v parcích. Jezdí v nočních tramvajích, kde odpuzují své spolucestující neskutečným zápachem. Žebrají. Pijí. To jsou čeští bezdomovci.

Údaje úřadu pro lidská práva při vládě České republiky uvádí, že v České republice žije přibližně 100 000 bezdomovců.
Ženy tvoří v České republice 10 -15 % z celkového počtu bezdomovců. Pro srovnání západoevropské země uvádí asi 25. % podíl žen v bezdomovecké populaci.

Odkud se berou?

Nejčastější a taky nejsmutnější skupinou mezi chronickými bezdomovci jsou u nás lidé z dětských domovů. Česká společnost bezdomovce zbytečně produkuje tím, jak dnes vypadají sociální ústavy. Děti jsou v osmnácti letech posílány do světa bez základních  sociálních dovedností. Vystudovat nebo založit rodinu je i pro ty nejschopnější opravdu výkon, protože jejich výchozí situace je mizerná. S tisícikorunou vás v osmnácti pošlou do světa. Z ústavu, kde jste se nikdy nenaučil ani sám si nakoupit nebo uvařit. Pravdou je, že situace se trochu zlepšuje, protože se o ní začíná víc mluvit. Například i některých vězeních se vězni jednou týdně učí vařit a prát.

Příčiny bezdomovství jsou různé., kromě toho, že jde velice často o děti z ústavů, jsou to i děti týrané a zneužívané. Překvapivě i malé procento z nich je z rodin plně fungujících a dokonce přehnaně pečujících.

V dospělosti mohou být příčiny různé.Velmi často je to rozpad vlastní rodiny, ztráta zaměstnání a bytu, závislosti, dluhy. Násilí na ženách (útěk), těhotenství (vyhnání). Příčinou je i tělesný nebo mentální handicap, nesamostatnost, sociální a citová nezralost.

Příčinou bezdomovství je přechod společnosti od socialismu ke kapitalismu, na který se mnozí z nich nedokázali adaptovat.

Hrozné je, že bezdomovcem se lidé stávají i ve stáří. Je to například z důvodu úmrtí živitele nebo dlouhodobé nemoci, která vyžaduje péči, kterou rodiny nechce poskytnout. Tyto případy dědečků  a babiček, kteří všechno rozdali svým dětem a pak byli vyhozeni na ulici jsou nesmutnější.

 

Kde je nejvíce bezdomovců?

 

Nejvíc bezdomovců je samozřejmě v Praze, následují velká města jako je Brno a Ostrava. Většina pražských bezdomovců ale nejsou rodáci. Stahují se sem z menších měst i vesnic za vidinou lepšího výdělku nebo utíkají do anonymity. S cenami bydlení v Praze brzy zjistí, že je to jen začarovaný kruh. Když nemáte kde bydlet nikdo vám práci nedá. Dokud nebudete mít práci nebudete mít kde bydlet. Jedním z důvodů proč se bezdomovci zdržují ve velkých městech je také to, že v místě bydliště jim nikdo není schopen nebo ochoten pomoci. Ve velkoměstech existují střediska Naděje, České katolické Charity, Armády Spásy a Nového Prostoru, kteří se snaží jejich situaci změnit.

 

Problémem při práci s bezdomovci není jejich lenost a alkoholismus, jak se mnozí domnívají. V první řadě je to neznalost prostředí a příčin bezdomovství , které není zřejmé jen u veřejnosti, ale bohužel někdy i mezi odbornými pracovníky. Jsou to předsudky, které k bezdomovcům apriori přistupují tak, že nechtějí pracovat a je nutné jen zabezpečit,a by nezmrzli nebo neumřeli hlady. Což je samozřejmě také prioritou, ale nelze donekonečna jen dávat ryby někomu, kdo by se je mohl naučit chytat sám.

 

Systém sociálních služeb v České republice

V České republice je systém sociálních služeb v současné době nastaven tak, že stát poskytuje víceméně pouze finanční podporu. Stát se stará o sociálně slabé občany prostřednictvím záchranné sociální sítě. Bezdomovci jsou ovšem ti, kteří už většinou všemi oky sítě propadli. Sociální pojištění, ani státní sociální podpora se jich netýká. Poslední vrstvou záchranné sítě je sociální pomoc. Ta spočívá v garantovaném životním minimu pro všechny občany. Životní minimum je společensky uznanou minimální hranicí příjmu pod níž nastává stav hmotné nouze. Do systému státní sociální ochrany bylo zavedeno zákonem č. 463/1991 Sb., o životním minimu, koncem roku 1991. Vymezuje výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost k dočasnému zajištění základních životních potřeb jejích členů na velmi skromné úrovni.
           

V případě bezdomovců je životní minimum 4220,- Kč. Ceny na ubytovnách se pohybují od 3 500,- a to pouze za ubytování. Problém není v tom, že by stát poskytoval příliš mnoho finančních prostředků. (Na něco je jich až příliš, za tuto částku koupíte například až 1000 nejlevnějších piv lahvových piv nebo 240 krabicových vín, čehož někteří využívají spíš než aby si platili bydlení). Problém je v tom, že prostředků je příliš málo na normální život a příliš mnoho pro člověka, který neumí zacházet s penězi.


Velká část bezdomovců ale tyto dávky nemá. Příčiny jsou různé. Někteří nejsou natolik sociálně zdatní, aby si je zvládli vyřídit, hodně z nich nemá doklady. Jejich vyřízení je problémem hlavně proto, že se dávno nezdržují v místě trvalého bydliště, kde vám občanský průkaz vystaví a jet tam pro ně představuje nepřekonatelný problém.

Další skupina bezdomovců na dávky jednoduše rezignovala, protože nechce přistoupit na podmínky, za kterých jsou státem poskytované.

Pomoc církevních organizací


Další stupeň pomoci nabízejí církevní organizace. Za peníze, které bezdomovec obdrží od státu si může koupit jejich služby. V České republice na tomto poli pracuje zejména Diakonie, což je Sdružení církví a organizací působících v oblasti křesťanské sociální pomoci. Pod diakonií je sdružena i Armáda spásy, která poskytuje lidem bez přístřeší pomoc v podobě ubytování, stravy a ošacení. Není sice církevní organizací v pravém slova smyslu, je však také založena na základě víry.

Další organizací, která poskytuje pomoc bezdomovcům je Česká katolická charita. Ta provozuje azylové domy, výdej stravy popřípadě možnost její přípravy, hygienu, poradenství a  výchovné, vzdělávací a aktivační služby a pomoc v prosazování práv.

 Významnou pomoc této sociální skupině zajišťuje i Naděje, která má integrační program pro bezdomovce, provozuje zimní noclehárnu a rovněž poskytuje ošacení a stravu. V jejím denním centru je podáváno jídlo z potravinové banky (ze sponzorských darů), možnost hygieny, ošacení, zdravotní péče a zejména pohovory se sociálními pracovníky, kteří se snaží pomoci klientům např. při vyřizování dokladů, hledání zaměstnání a společně hledají možnosti k cestě "ze dna vzhůru". Na toto denní centrum navazuje azylové ubytování na různých úrovních komfortu a na různě dlouhou dobu.

Pomoc těchto organizací je sice nezbytná, jako nejnižší záchranné opatření pro lidi v nejvyšší nouzi, kteří už opravdu nemají kam jít, ale zdaleka není dostačující. Režim v těchto církevních organizacích je zpravidla přísný a i když je hlásána bezpodmínečná pomoc bez ohledu na víru a přesvědčení, zpravidla tomu tak nebývá (hovořím o bezprostřední zkušenosti z brněnské Armády spásy, kdy byla večeře podávána při modlitebních písních).  Pomoc v těchto organizacích funguje následovně:

 Lidé vykazující sociální potřebnost mohou přijít, získají ubytování a stravu na tři dny zdarma, poté každou další noc musí hradit. Pro ilustraci Armáda spásy si v roce 2001 účtovala za den (nocleh + jídlo) 105,- Kč. To je přes tři tisíce měsíčně. Pokud pobírají sociální dávky, jsou převáděny přímo na účet organizace, z kterých je poté placeno ubytování, třikrát denně jídlo a zbytek  činí měsíční klientovo kapesné. Například na Armádě spásy, klient navíc musí ihned po snídani opustit pokoj, může se vrátit na oběd a pak až na večeři. Je to opatření proti tomu, aby se klienti „neváleli“ celý den na pokojích. 

Klienti těchto zařízení (obecně, existují i výjimky) zůstávají zakonzervováni ve své situaci a přestávají mít snahu něco na ní měnit. Stát jim poskytuje finance na to, aby mohli takto bezpracně žít a tyto organizace jim poskytují služby, které tento způsob života podporují. Je jistě důležité mít noclehárnu pro bezdomovce, aby nezmrzli a je jistě důležité, aby stát garantoval svým občanům životní minimum, aby nezemřeli hlady. Ale tato pomoc musí být nastavena směrem ke změně a ne k posilování stávajícího stavu.

Nový Prostor

Třetím stupněm je pomoc neziskových organizací. V oblasti pomoci bezdomovcům je nejvýraznější projekt sdružení Nový Prostor, který funguje po celém světě pod názvem Street Papers. Klíčovou myšlenkou tohoto projektuje je snaha zapojit osoby, odkázané na pomoc druhých, aktivně do řešení vlastní situace, to znamená prací při kolportování vydávaného časopisu. Ojedinělost tohoto projektu způsobila jeho rychlý vzestup, nejdříve do ostatních měst Velké Británie a v letech 1995-1996 i do většiny evropských zemí. Postupně se projekt Street Papers objevuje ve východní a střední Evropě a své místo našel i ve Spojených státech, Austrálii či v Jihoafrické republice.

Od ostatních programů na pomoc lidem bez přístřeší se sociální program občanského sdružení Nový Prostor liší především v míře aktivity samotného klienta.Obvykle bývá klient - bezdomovec jen pasivním příjemcem materiální (pobírání sociálních dávek) i nemateriální pomoci (např. poradenská podpora). U projektu Street Papers je míra finanční (výdělek z prodeje) i nefinanční pomoci (hygiena, poradenství…) přímo úměrná klientově aktivitě. Projekt je zaměřený na obnovu či získání schopností, dovedností a postojů potřebných pro rovnocenný život ve společnosti i v komunitě.

Než příště začneme nadávat na povalujícího se bezdomovce v autobuse nebo v parku, zamysleme se nad tím, jakou cestou musel projít, když se dostal až sem. Jen málokterý z nich si vybral tuto cestu dobrovolně. Podle jedné etické teorie se blaho společnosti měří blahem nejvíce handicapovaného jedince. Co to vypovídá o naší společnosti?
Nádraží, flaška, špína za nehty je důsledek. Roky bez práce, desítky vychovatelů místo jedné mámy, stovky dní nepochopené samoty, opovržení nebo jen lhostejnost, to jsou příčiny.

 

Reklama