Čtenářka Cahoun má dva sourozence se kterými v dětství navyváděla moc vylomenin. A já jí za její příspěvek k dnešnímu tématu děkuji.

Krásný den všem,

vůbec nevím, kde a jak mám začít... Mám doma sestru dvojče, jen o 10 min starší a bratra o 14 měsíců starší. Vylomenin jsme se na vyváděli. Každý si asi myslí, že bráška byl chudák, že jsme byli v přesile, ale opak byl pravdou. Vždy se spolčil s jednou z nás proti té druhé. Hold lichý počet nedělá dobrotu . Ale zpět k nějakému tomu zavzpomínání.

Jednoho dne, když mi bylo tak deset, jsme se s bráchou ani nevím kvůli čemu hrozně štěkali, lítali po bytě a jak to v hádkách bývá i nadávali. Jelikož brácha měl vždy větší sílu, nemohla jsem se k němu přiblížit, protože by mě přepral. A tak mě nenapadlo nic jiného než ho švihnout kalhotami, co jsem měla v ruce, abych mu hod mým oblíbeným časopisem oplatila. Jenže on mi je za jednu nohavici chytil a roztrhl vejpůl. 

Tak to se ke křiku přidal i pláč, hysterie a výbuch nových nadávek. Utíkala jsem do pokoje, zabouchla dveře, aby se bratr nemohl dostat dovnitř. On se v ,,zápalu boje“ snažil dveře otevřít, až použil pěst a rozbil výplň skleněných dveří a sklo se vysypalo přímo na nás se sestrou, která mi pomáhala dveře držet zavřené.

Rázem jsme všichni tři ztuhli a nevěděli co se vlastně stalo. S brekem a strachem, že bude výprask, jsme rukou nerozlučnou šli všichni tři za mamkou do práce, která pracovala nedaleko domova. Ta se zhrozila, co se stalo, jak nás viděla brečící a hlavně sebe držící….Naštěstí vše dopadlo dobře, nikomu se nic nestalo a všichni jsme si uvědomili, že se máme rádi a že nechceme, aby se jednomu nebo druhému něco stalo. Výprask nebyl, jen z kapesného poputovaly penízky na opravu dveří.

Nebo další vzpomínka putuje na hádku mezi mnou a sestrou při umývání nádobí. Rozčilovaly jsme se, že hrnec patří sem a ona že ne, praly jsme se o něj a ona s ním trhla a zlomila mi palec u ruky. Opět se šlo s brekem za mámou, na pohotovost a já měla 3 neděle prst zasádrovaný jako stopařka (= palec vztyčený nahoru).

A takto by se dalo vzpomínat dál a dál. Ale myslím si, že to byly hádky a boje v celku bez nějakého delšího následku, že se dali odpustit. Teď jsme všichni tři dospělí a nad těmito příhodami se už jen zasmějeme a společně zakroutíme hlavami co vše se mohlo stát. 

Cahoun
Tento text nebyl redakčně upraven


A i od vás ostatních čekám vážné i nevážné příběhy na téma:

Co vám nejhoršího provedl váš bratr, nebo sestra?

Co nejhoršího jste jim na oplátku provedla vy?

Na vaše příběhy i úvahy se těším na e-mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním překvapením. Které snad zahřeje…

Reklama