takhle krásně se k líčení vyjádřila naše čtenářka s nicekm átéčko. Jak taková komunikace vypadá v praxi, se dočtete v jejím příspěvku.

Líčení je jeden ze způsobů komunikace. Tím, že se nenalíčím, říkám všem „...víte, co mi můžete? Anebo ...nenašla jsem ještě svou celou ženskost...nebo na své ženství jsem už rezignovala...“ Tím, že se ráno nalíčím a já to beru jako samozřejmost, říkám lidem ve svém okolí, že si jich vážím stejně jako těch, se kterými bych šla na jakoukoliv společenskou událost.

Tím nechci říct, že se líčím pro každou příležitost stejně. Ale nalíčená jdu i na horskou tůru, protože vrstvička make-upu mě chrání před slunečním zářením.

Běžné denní líčení pro mě je make-up, tvářenka, tužka na oči, konturka na rty, lesk, oční stíny a řasenka. 

Zvláštní ale je, že mám špatný pocit, když mě nalíčí někdo jiný. Připadá mi, že použili špatný odstín make-upu, moc křiklavou rtěnku, moc výrazné stíny.

Dodám jen to, že mi příští týden bude 56, jsem v situaci, že nemusím ani vyjít mezi lidi. Přesto si nemyslím, že přirozenost tkví v nedbání o sebe. Některé ženy jsou krásné i nenalíčené s rozcuchanými vlasy.

Ale pouze do určitého věku.

átéčko

Milá átéčko, pod vaše slova bych se klidně podepsala. Máme na to úplně stejný názor.

Jaký názor máte na líčení vy, milé ženy-in? Líčíte se? Proč, co vám líčení dává? Nelíčíte se? Z jakého důvodu?

Podělte se také vy o svůj názor na dnešní téma. Na vaše příspěky se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama