Někdy si prostě člověk v lásce a vztazích neporučí. Tak jako Eva. Před několika lety se seznámila v práci s mladou Bárou a zamilovala se do ní, i když tušila, že to nemůže dobře dopadnout.

Je to už docela dlouho, co mi Eva vyprávěla tenhle příběh, a přiznám se, že jsem už později neměla odvahu znovu se jí ptát, jak to všechno dopadlo. Ale vzhledem k tomu, že Eva žije pořád sama, myslím, že si svou lásku nechala pro sebe a kamarádce to nikdy neřekla. Ta totiž na holky určitě není.

girl

„Je to hrozné trápení. Když jsem si uvědomila, že se mi líbí holky, nebylo to tak strašné jako to, co prožívám teď. Asi před třemi lety jsem se seznámila v práci s Bárou. Byla to mladá holka, sotva dvacetiletá. Hned jsem si řekla, že se od ní musím držet dál, protože to byla fakt kočka - vysoká, ne úplně hubená, ale to se mi právě líbí, hnědovláska s dlouhými vlasy, taková přirozená a hlavně sympatická. Nedělala ze sebe žádnou frajerku, přitom na to měla.

Bára nastoupila místo těhotné kolegyně a mně ji dali do kanceláře, abych ji všechno naučila. Časem jsem zjistila, že je nejen hezká a chytrá, ale taky hodná, milá, starostlivá, vždycky pomohla, když bylo potřeba. Divila jsem se, že nemá žádného přítele, ale Bára se vždycky jen smála, že má ještě čas a že je hodně vybíravá, takže jí bude trvat dlouho, než si někoho najde. Občas měla takové řeči, které mě zarážely - že chlapi jsou stejně divní, že vlastně žádného nechce, že je jí samotné dobře, že tahle holka má super nohy... Nevěděla jsem, co si mám myslet. Je taky lesba, nebo se mi to jen zdá? Ptát jsem se jí na to samozřejmě nechtěla, ani náznakem jsem nedala najevo, že já lesba jsem a že ona se mi moc líbí. Bála jsem se, že když jí všechno řeknu, buď budu zklamaná, když se mi potvrdí, že na holky není, a přestane se se mnou třeba bavit, nebo budu nešťastná, že na holky je, ale já nejsem její typ... Tak jsem mlčela.

Zjistila jsem, že má přítele

Docela jsme se sblížily. Ne nijak intimně, myslím, že Bára nikdy nepoznala, že ji miluju (i když to možná tušila), ale chodily jsme spolu na kafe, občas na pivo, párkrát jsme byly i na výletě. Ona mě určitě brala jako starší kámošku, svěřovala se mi a já náš vztah nechtěla zkazit, tak jsem nic neřekla. A nakonec jsem asi udělala dobře. Protože nedávno jsem zjistila, že Bára je opravdu na kluky. Jednou se pochlubila, že potkala skvělého kluka, a začala o něm básnit, jak je úžasný a jak je zamilovaná. Dalo mi hodně práce, aby na mně nebylo poznat, jak jsem z toho nešťastná. Toho přítele jsem už i viděla, vypadají spolu šťastně.

Ten stav, co teď pořád prožívám, se nedá popsat. Asi mi bude trvat dlouho, než se smířím s myšlenkou, že ji miluju a nemůžu ji mít. Anebo mě to možná časem přejde, nevím. Každopádně teď se s ní radši moc nestýkám, kromě práce, tam samozřejmě musím. A trpím. Bojím se, že žádnou takovou už nepotkám.“

Pozn. red.: Jména v článku byla změněna.

O tomto tématu si můžete přečíst i tady:

Reklama