.

Liběchovský kostel, místo, které jsem nerada opouštěla

Magie

Liběchovský kostel, místo, které jsem nerada opouštěla

Byl to jeden z mnoha obyčejných výletů až do chvíle, než jsem vystoupala ke kostelu sv. Ducha a Hrobu v Liběchově. Bylo to místo, ze kterého se dalo jen stěží odejít.

Často jezdím na výlety sama, a tak nemám ani možnost sdělovat někomu své pocity, a na druhou stranu ani poznat dojmy ostatních.

O víkendu, kdy jsem narazila na toto místo, jsem se vydala autem do míst, kdy jsem nikdy nebyla, a ani jsem vlastně nevěděla, kam se podívám a jaká hezká místa objevím.

Po cestě z Řípu, kde byl můj cíl cesty, jsem objevila krásnou vesnici. Nebyla hezká, úhledná ani upravená, ba naopak. Zničené domy, neopečovávané zahrady, všude rez, plevel a zničená stavení. Mně se tam ale líbilo.

klic na telefonu Nad vesnicí se vyjímal kostel, ke kterému jsem se snažila najít cestičku. Nakonec se mi to podařilo. Vedla do strmého kopce mezi terasovitými zahradami.

Byla to stará poničená barokní stavba, o kterou se zjevně nikdo už léta nezajímal, nikdo se o ni nestaral. Dveře do kostela byly zamčené. Na zámku byl křídou napsaný vzkaz, kam je možné zavolat, kdyby snad někdo toužil podívat se dovnitř.

Ve dveřích byla ale díra, kterou šlo do kostela nahlédnout. Postavila jsem se na schody a nakoukla dovnitř. Tedy myslela jsem si, že nakouknu, a tím to skončí. Jenže to nešlo. Jen jsem stála a koukala se. Po chvíli jsem s bezdůvodným pocitem viny opatrně vyndala foťák.

Byly z toho krásné fotky. Jedna z nich mi teď visí i doma. Nechala jsem jich udělat více, jednu jsem dala rodičům, jednu dobré kamarádce s přesvědčením, že ji musí mít doma.

kostel Libechov

Nevím, možná to bylo jen hezké místo a všechno to byla jen otázka mého citu pro krásné věci a jakési pokory, ale když jsem se rozmýšlela, že se na místo pojedu podívat znova, nechtělo se mi. Možná někdy později, až zapomenu, jak mi na tom místě bylo. Hodně zvláštně, smutno, ale přitom hezky…

kostel z dalky

Kostel sv. Ducha a Hrobu v Liběchově byl postaven v roce 1654 Hyacintem, hrabětem de Villani. Později byl dvakrát opravován, roku 1730 Janem Jáchymem, hrabětem Pachtou a v roce 1823 svobodným pánem Jakubem Veithem. Pod kostelem byla pachtovská hrobka, později i hrobka Veithů. Poslední opravy se dočkal kostel po úderu blesku v roce 1971. Od té doby barokní stavba chátrá.


Dnešním tématem dne jsou Tajemná místa.

Napište mi o nich!

  • Znáte nějaké místo, kde vám běhal mráz po zádech, místo, kde vám bylo smutno nebo naopak krásně?
  • Jaká jsou to místa? V přírodě, ve městě, ve starých budovách, domech, zahradách, lesích?
  • Co jste cítily? Bály jste se, vnímaly teplo, chlad, uvolnění nebo napětí?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: Tajemné místo

Budu se těšit na vaše zážitky! Příspěvky, které do redakčního mailu přijdou, budeme v průběhu dne uveřejňovat na stránkách a autorka jednoho z nich bude odměněna.

Dnešní výhrou bude dárková sada očních masek Avon a zelený čaj Pickwick s příchutí manga a jasmínu.

výhra dne

   
21.10.2010 - Magie - autor: Linda Wimmerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme