Reklama

Seděli jsme se známými v malé venkovské hospůdce. U vedlejšího stolu popíjela čtveřice mladých kluků. Po pár pivech se dva z nich začali líbat. Jsme dost tolerantní, ale z jejich „počínání“ jsme byli na rozpacích.

kiss

Do téhle hospůdky chodíme každý víkend. Je to spíš klub a uzavřená společnost než veřejná hospoda. Všichni se tady znají. Občas sem sice „zabloudí“ i neznámí kolemjdoucí , ale i ti jsou obslouženi stejně ochotně jako „štamgasti“.

Když jsme přišli, u vedlejšího stolu seděli čtyři mladíci. Nikdy předtím je tady nikdo neviděl. Popíjeli piva, sem tam je proložili nějakými panáky, a nikdo si jich nijak zvlášť nevšímal. Bavili jsme se, když v tom nejstarší z nás pronesl: „Nevím, jak vy, ale já to nějak nemůžu vydejchat. Nic proti nim jinam nemám, ale když se chtěj muchlovat, ať si to dělaj někde za bukem, abych se na to nemusel dívat.“ A hodil nenápadně hlavou jejich směrem.

Všichni jsme se tam podívali. A opravdu, dva z mladíků zřejmě ztratili zábrany a začali se objímat a vášnivě líbat. Druzí dva byli buď zvyklí, nebo stejně zaměření, a tvářili se, že jako by se nechumelilo.

„Je to hnus, s nima tady nebudu,“ řekl znechuceně postarší místní chlapík, zaplatil a šel domů.

My ostatní jsme byli trochu na rozpacích. Jasně, je jiná doba a měli bychom být tolerantní, ale nic příjemného to nebylo. Kde je ta hranice soudnosti? Měli bychom být k takovému chování shovívaví za každou cenu?

Co vy na to?

Čtěte také: