Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nikdy nelhala. Lhala a lžu. Ostatně jako každý, co si budeme nalhávat. Jako dítě jsem lhala jako baron Prášil. Vymýšlela jsem si nejneuvěřitelnější historky a šílela blahem, že se jim mí vrstevníci chechtají jako pominutí. Už si sice nepamatuji, co všechno jsem si vymyslela, ale myslím, že by mi na ty zážitky celý život nestačil, natož pak nějakých sedm deset let.

Lhala jsem jako teenager - přece nebudu rodičům popravdě klopit, že jsem se vášnivě líbala se svým o rok starším spolužákem, místo abych došla do čistírny vyzvednout sako. Lhala jsem jako mladá žena, která stále bydlí u rodičů, ale už by měla věk na vdávání. Přece nebudu svým rodičům popravdě vykládat, že jsem se zasekla u nějakého muže za účelem sexu, když v naší puritánské rodině se o sexu nemluvilo, jako by snad děti přinášel čáp či co. Lhala jsem, že nejsem nametená, jak zákon káže, a tvářila se, že jsem se zakecala u dvou piv. Nechápu, jak mi tohle mohli naši věřit. Dodnes mají pocit, že jsem byla ta nejsvědomitější dcera pod sluncem, která o panenství přišla nejspíš až ve svém prvním dlouhodobém vztahu. No, já jim to vymlouvat nebudu, iluze jsou to nejhezčí, co člověk má, tak proč je o ně připravovat.

A vymýšlím si dál. Lžu malému synkovi, když usne na křesle ještě před Večerníčkem, že Večerníček ten večer nedávali, protože jinak by spustil neuvěřitelný virvál, lžu mu, že ranní pohádky nešly, protože jsem šťastná jako blecha, že vydržel spát o chvilku déle, a nechci riskovat hysterický záchvat z propásnuté pohádky hned po ránu. Vymýšlím si - pohádky a příběhy na zahnání dlouhé chvíle. Ale netroufla bych si lhát mu v něčem zásadním, to ne.

Ty zásadní věci se u nás doma řeší vždycky popravdě. Ať jsou sebenepříjemnější, jdou ven a musí se rozlousknout. Tady lhaní nesnesu a bohudík jsem tomu naučila i svého muže. Jsem za to ráda, protože vím, že si dokážeme odpouštět. A věřte, že je skutečně osvobozující vědět, že ať se děje cokoli, můžete to doma vyklopit a popovídat si o tom. Zaplaťpánbůh u nás zatím nešlo o takové věci, jako je nevěra, tady vážně nevím, jestli je lepší to vyklopit nebo zatloukat (a v tomhle případě bych snad raději zatloukala).

Jen jedno nedělám. Nelžu sama sobě, protože tenhle druh lhaní je pádem do propasti.

anas

P. S.: O lhaní by mohl vyprávět náš známý. Seznámil se s rozvedenou ženou s dítětem a vypadalo to, že konečně našel tu pravou. Jenže ta mu jednoho dne oznámila, že umírá na rakovinu a už se s ním nechce stýkat. Náš známý rozhodil sítě po všech doktorech a nemocnicích, sehnal ty největší kapacity a svou milou u nich objednal. Svůj byt upravil pro pobyt dítěte a chystal se starat. Jenže pak se ohlásil bývalý manžel a iluze vzala za své. Ta žena totiž trpěla vážnou formou bájné lhavosti a odmítala se léčit. Naším známým tento zážitek silně otřásl a já se mu ani nedivím, takové lhaní je vážně neomluvitelné.


Milá anas,
tak to s tím vaším známým mi něco připomíná. Je to příliš osobní, ale něco podobného se mi také stalo a taková lež mi připadá těžce podpásová

Reklama