nerv

Čtenářka Lucka se nám svěřila se svou zajímavou zkušeností s bývalým manželem. Přetiskujeme její dopis tak, jak nám ho poslala...

Dobrý den!

Píšu Vám, protože si myslím, že to, co já, zažilo více žen. Zajímal by mě jejich názor a zkušenosti.

Byli jsme spolu s manželem deset let a vyústilo skoro v nenávist. Poslední tři roky jsme si lezli neuvěřitelně na nervy a dráždily nás úplné blbosti. Začalo to asi tím, že jsem si ho přestala vážit, měl jenom střední školu, a ačkoli byl šikovný na určité věci, byl prostě hloupější než já. Nejdřív mi to nevadilo, byla jsem zamilovaná a myslela si, že to bude fungovat. Když jsme se brali, byla jsem mladá a blbá, bylo mi 23.

Po pár letech manželství, to už jsme měli dceru, to ale bylo stále horší a horší. Nechtěla jsem se s ním rozvést, protože mi bylo dcery líto. Ale zjistila jsem, že mi leze na nervy úplně vším... Šel mi na nervy už jen tím, že byl. Jak držel lžíci, jak se nadkláněl nad jídlem, jak žvýkal... Nebyl žádné prase, ale bylo mi z něj vyloženě špatně - musela jsem jít vždycky jinam. Vadily mi jeho průpovídky, slova, která říkal... Jakmile tím druhým začnete pohrdat, je to špatné. Myslím, že ani on si mě už tenkrát nevážil.

Byl Moravák. Mně to jinak vůbec nevadí, přesto mi vadilo jeho výrazivo - důle, hůre, su, zavazet. Naše nenávist vyústila v různé překážení si, dělání si naschválů a podobně... Kdybychom spolu byli déle, asi bychom se napadli.

Rozcházeli jsme se asi tři roky. Dala jsem žádost o rozvod, pak ji zase stáhla. Nakonec dal žádost o rozvod on a byli jsme rozvedení během hodiny. Už jsem bez něj deset let, a ani vteřinu toho nelituji, naopak lituji těch ztracených let.

Dcera je introvertní, takže úplně nevím, jak náš rozvod brala, ale na venek mi přijde, že je v pohodě. Nikdy se o ni moc nestaral. Tedy těsně po rozvodu se o dceru staral hodně, asi si myslel, že se k sobě ještě vrátíme - bylo to spíš taková setrvačnost, také mě neměl rád.

Dnes, když se potkáme, tak se normálně pozdravíme a jdeme klidně na kafe, ale hrany se neobrousily. Myslím si o něm stále, že je to primitivní pako, i když má určité manažerské nadání.

Od té doby si razím heslo, že se už nikdy nezapletu s chlapem, který nemá vysokou školu. Netvrdím, že mezi vysokoškoláky nejsou blbci, ale ta pravděpodobnost je menší.

Zdraví, Lucie

SládečkováZdeňka Sládečková
klinická psycholožka působící v Klubu Diana

To, že si partneři lezou na nervy, může to být z mnoha důvodů, ale pokud je to standardní výsledek společného soužití, kterému psychologové říkají „vývojová partnerská nebo manželská krize“, tak se standardně doporučuje dělat přesný opak toho, k čemu nás to pudí, tedy nesnažit se rodinu utužit, stmelit a přiblížit. To je špatně. Lépe postupovat opačným směrem a malinko víc otevřít prostor ať už sobě, nebo tomu druhému: Víc se prostě věnovat sobě, cvičit, štrikovat, prostě co vás baví. A snažit se i partnerovi dovolit, aby mohl z té ponorky uniknout. Aby se ty třecí plošky zmírnily.
Když je krize intenzivnější, doporučuje se dokonce, aby se jeden z těch partnerů na dva tři měsíce odstěhoval třeba k rodičům, to aby si uvědomili, že se mají rádi.

Přešlapy na toto téma...

Přešlapy

Karolína a David řeší partnerskou krizi a navštíví manželskou poradnu. Petr si myslí, že nudu v jejich vztahu vyřeší pořízením kabelovky. Holky si společně užívají nepříliš vydařený večírek a kluci vzpomínají na pubertu na diskotéce. Sledujte další díl Přešlapů tuto středu ve 20.00 hodin na Primě.

Lezete si někdy na nervy? Jak moc fatálně? Dovedete si představit, že s problémy navštívíte partnerskou poradnu?

Reklama