Milá redakce, ženy-in

Je tu nový rok a každý je určitě natěšený, že určitě bude lepší než ten předchozí. I já jsem si to myslela, i já jsem si dala pár předsevzetí.
Mám malého syna se svalovou dystrofií, navíc je po operaci srdce. Je mu pět let. Otěhotněla jsem po necelém ročním vztahu, nezkušená, ale i tak jsem si říkala, že mít dítě ve 23 letech není zas tak brzy. Těhotenství jsem prožívala, neprožívala, i když to má být to nejkrásnější období ženy, vzpomínám na něj ve zlém, protože i když si sice partner dítě přál, musel se asi před novým životem náležitě vybouřit. Alkohol, kamarádi. Když přišel den D, vykašlal se na mě a s jeho rodinou, co mě nesnáší, se jal náležitě oslavovat narození dítěte a přišel se podívat po čtyřech dnech. Ač věděl, že to dítě nemusí přežít.

Mateřská dovolená bylo zase období závislosti na tom, že vydělával on. Dvakrát mě v opilosti zmlátil, jednou napadl. Před svojí rodinou mě ponižoval.
Vydržela jsem. Láska k člověku dokáže divy. Když jsem nastoupila zpátky do zaměstnání, všechno se ale změnilo, každý den kolotoč, péče o dítě, o domácnost, zjistila jsem, že jakákoliv pomoc chybí. Jenže už jsme měli rozestavěno a hypotéka na dům na krku. I tak jsem třikrát odešla, ale protože nemovitost je jaksi na půl a k tomu nemocné dítě, vždycky jsem se vrátila. Všechno bylo více méně v pohodě. Přestal pít, nebavil se s kamarády, co ho tahali do hospody. Možná začal trochu pomáhat.

Včerejší oslava roku ale byla ta nejhorší, co jsem kdy prožila. I když slíbil, že nebude pít, pil. Trochu jsme se nepohodli a už to bylo. Začal na mě vyřvávat, chytil mě pod krkem a přitlačil k lince, srazil na zem a začal dusit tzv. kravatou. Přitlačí se hřbetem ruky přední část krku, nejsou vidět žádné známky násilí. Snažila jsem se utéct. Vytřel se mnou podlahu snad po celém domě a hrozil, že mě zabije. Mám potlučené koleno a bolavá záda. Nakonec mě zavřel do pokoje a sebral telefon. Klepala jsem se hrůzou.

Dnes ráno mě obviňuje, že si za to můžu sama a že mě vlastně ani nezmlátil, jen mě držel, a to se může, protože jsem přece chtěla odejít. Ať si mluví, co chce.
Zítra ráno, až odejde do práce, od něho odejdeme. Vezmeme si pár věcí a tentokrát to nahlásím na policii.
Je mi jasné, že je konec, a tentokrát se nevzdám.

Despair


Milá Despair,
všechno zlé je k něčemu dobré. Možná vám to bude znít jako fráze, ale pro vás je to určitě nový začátek. Musíte být silná, určitě to nebudete mít snadné, ale držíme vám palce, abyste to všechno překonala a začala žít. 
Posílám vám 1500 bodů do VVS

Reklama