Pondělí 15. srpna 2005
Když se to se*e, tak se to se*e

 

Zeptejte se mě, jak se mám na dovolené....
Mám se totiž vskutku „výborně“.

 

Sedím doma, popíjím horký čaj a o stanování si nechávám jen zdát.
Počasí, které má do toho letního fakt daleko, se postaralo společně s Tedovým šéfem o to, že nejedeme nikam.

 

Tadeáš je od pátku v práci. Vstává v pět ráno, vrací se kolem deváté a já si pomalu začínám rvát vlasy nad tím, že jsem si tu dovču brala.
Sedím tu celý den sama jako pecka, uklízím, sem tam si čtu, nebo brouzdám po netu... a sním si o tom, jak bych si užívala třeba někde u moře.

 

Jenže na krásnou dovolenou nejsou peníze, a i kdyby byly, obávám se, že Tadeáš by stejně volno nedostal.
Fakt mě to štve.

Ani si už nepamatuji, kdy jsme společně byli na nějaké prima dovolené.

 

A aby toho nebylo málo, tak mi včera Ted oznámil, že poté, co zaplatil všechny účty + nečekané složenky, konto se nám pyšní částkou dva tisíce korun.

A to jsme oba po výplatě!

Tak si tu tak sedím, pozoruji z okna podzimní počasí a lámu si hlavu, jak to s tak závratnou sumou zvládnu, abychom vyšli do další výplaty.

Obávám se, že i když budeme jíst jen suché rohlíky, nevyjdeme ani omylem.

 

Víte, často, když usínám, tak sním o tom, že mi do rána nějaký můj anděl strážný schová pod postel několik desítek miliónů.
Jasně, jsou to naprosto hloupé představy, ale já je miluji ;o)

Pokaždé si představuji, jak házím problémy a otázky typu: Když to koupím, vyjdu s penězi? za hlavu. Jak se nemusím trápit nad tím, že nemáme peníze na novou lednici. Nebo se úplně vidím, jak jdu do obchodu a kupuji si vše, co se mi líbí ;o)

 

Takže to shrnu: dovolenou trávím sama doma, jsme bez peněz, útočí na mě melancholie a včera večer mi volala sestra.

 

Nikdy jsem do deníku o sestře nepsala... stejně jako o rodině, a mám k tomu své důvody.
Někdy vám je možná napíši, ale vše je tak citlivé a nepříjemné, že nyní nemám chuť ani sílu se z toho všeho vypisovat.

Snad prominete...

 

Pochopitelně bych ani neměla v úmyslu psát o sestře - vpustit Karolínu do svého deníčku je skutečně to poslední, co jsem měla v plánu – jenže ona svým telefonátem spustila s největší pravděpodobností další nepěknou přívalovou vlnu.

 

Karlu jsem viděla snad před rokem. Nikdy jsme si nebyly blízké a nesblížil nás ani veliký problém v rodině. Každá jsme si žila spokojeně svůj život bez toho, aniž by se zajímala o tu druhou.
Co tak náhle vedlo sestru k tomu, aby zvedla sluchátko a vytočila moje číslo?
Pravděpodobně se jí hroutí život a obávám se, že u rodičů pochopení nenašla...

(Jaká to změna!)

 

Z toho, co mi v mírné opilosti a v uplakaném škytání řekla, moc moudrá nejsem.
Tuším, že Petr (její manžel) má snad milenku (???), ale ruku do ohně za to nedám. A hlavně mi toto ke švárovi vůbec nesedí.

 

Nu uvidím, Karla dnes večer přijde...
Tak se jen modlím, aby mi k těm mým starostem, které počínají mimčem a končí naším kontem, zejícím prázdnotou, nepřibyly ještě starosti o Karlu ;o(

 

Já to pořád říkám: Když se to se*e, tak se to se*e....

 

Reklama