Bulvár

Lesní žínka a poustevnice Anna Pammrová


Co víme o českých feministkách? Dokud se mi nedostala do ruky kniha “Anna Pammrová“, přiznám se, že jsem o této podivuhodné ženě věděla pouze to, že si dopisovala s básníkem Otokarem Březinou.

Její biografii zpracovala dle deníkových záznamů neteř Alma Křemenová krátce před svou smrtí r. 1971. Její strojopisná kopie byla využita k vydání této knihy tišnovským nakladatelstvím Sursum.
Bohužel dílo poněkud utrpělo zásahy editora, jeho komentáře občas znesnadňují orientaci v textu, nicméně kniha je velmi čtivá a zápisky Anny Pammrové jsou originální, strhující a zaujmou po prvním přečtení.

Narodila se v rodině lesního úředníka  29. 6. 1860 v Jinošově. Později žila u adoptivních rodičů L. a A. Novákových v Jesenici a Náměšti nad Oslavou. Ve 24 letech porodila jako svobodná matka dceru Almu. Později byla provdána za lesníka Františka Kroha. Byl to opilec, hrubián, despota.

Anna byla vzdělaná žena, dva roky strávila ve Vídni (1880-82), kde pracovala jako vychovatelka v důstojnické rodině. Díky řídícímu učiteli Nahodilovi, se kterým se tam seznámila, si osvojila němčinu, angličtinu a francouzštinu a mnoho dalších všeobecných znalostí. Zároveň si zamilovala literaturu. Ani jedno nemohla ve svém manželství využít. I kdyby chtěla, s manželem Krohova ražení na to ani nemohla pomyslet. Svého manžela nazývala v deníku, který si začala psát r. 1889 „domácí pán“ nebo „pan manžel“. Ve svých zápiscích zachycuje reálný denní život. Popisuje život na venkově, vyčerpávající domácí práce i jiné než zažité představy o výchově dětí. Mateřství brala jako omezení pro svou touhu po svobodě. V manželství byla nešťastná, cítila se zotročena. Všední domácnost - bezradnost - beznadějnost. Vědomí vyšších cílů zdřevěnělo...“ 
                                                                             
Ač její zápisky vyznívají rezignovaně, nevzdala se. Snažila se o samostatnou existenci. Její manželství pomalu spělo ke krachu. Už r. 1899 si pořídila lesní srub nedaleko Žďárce u Tišnova (
"barák na deseti pilířích se sedmi kabinami“), kam utíkala před denními povinnostmi i manželem. Lidé jí říkali, že tam nevydrží. Oponovala: "Já zde s dětmi přestála dvacetistupňovou zimu. Jen po několik nocí jsem měla na pokrývce jinovatku."  Definitivně se sem přestěhovala po rozvodu r. 1903. O tři roky později umírá její dcera.

Osud rodiny byl zpečetěn r. 1914, kdy její syn bez rozloučení uprchl do Ameriky. Už r. 1908 si do deníku píše: „
V lese chci žíti, v lese musím strádat a mrznouti. Kolik ještě takových životu nepříznivých zim?" Přes všechna strádání zde žila až do své smrti. Žila velmi skromně, v souladu s přírodou a živila se jen tím, co jí dala zem. Okolí ji někdy nazývalo „lesní žínkou“nebo “žďáreckou poustevnicí“.

Zde se konečně, bez strachu a zábran mohla věnovat literatuře. Už r. 1887 se seznámila v Jinošově s Otokarem Březinou, který tam tehdy působil jako učitel. Od té doby si dopisovali. Nazývala jej „člověkem z východu“. Dále vedla korespondenci se slovenským
evangelickým knězem a náboženským myslitelem a pacifistou Jánem Maliarikem z Velkých Levár. Také s Teodorem Lessingem (německý filosof, kterého překládala), překladatelkou Žofií Pohoreckou nebo rodinou stavitele Václava Havla, který měl od r. 1907 nedaleko letní sídlo a dalšími. Mimochodem s Havlovými, kteří do Havlova jezdívali v letních měsících, se i stýkala, což bylo výjimečné. Udržovala jen minimální styky s příbuznými a přáteli.


O její vzdělanosti a sečtělosti svědčí mj. i znalost východních filosofií (především indických). Velmi se zabývala teozofií (náboženská nauka založená na snaze dopracovat se intuitivně božské moudrosti a poznání, je ovlivněna právě východními filozofiemi i okultismem)
. Poznamenalo ji myšlení J. J. Rousseaua, L. N. Tolstého,  konfrontace s filozofií A. Schopenhauera a F. Nietzscheho. Hlavním ale zůstávalo duchovní přátelství s Březinou, se kterým komunikovala až do básníkovy smrti r. 1929 prostřednictvím bohaté korespondence. Osobně se setkali až po letech r. 1925 v Tasově u Jakuba Demla, r. 1927 a 1928 ve Žďárci. Tento vztah ovlivnil nejen Březinu, ale přinesl cenné inspirace, informace a impulzy v tvorbě a osobním životě i Pammrové.

Odmítala soudobou morálku, umožňující podle ní zotročení ženy mužem, zastávala důsledně feministické postoje a proti civilizaci důsledně stavěla svéráznou přírodní filozofii. Její knižní a časopisecký odkaz lze shrnout do tří tematických oblastí. V první sleduje otázku ženské emancipace z pohledu feministky, kritizuje mužskou nadřazenost, ženskou zotročenost. V druhé kritizuje až do krajnosti moderní civilizaci, technické vymoženosti (nesnášela hluk továren nebo letadel), konzumní společnost a její sociální nespravedlnost a domnívá se, že člověk se může zachránit jen o samotě.

Ve třetí přebíhá o desetiletí ekologické myšlení. Vyzývá k nápravě protipřírodního myšlení a k nastolení nového, hlubšího vztahu k přírodě. Existenci současného člověka zobrazuje pesimisticky, prý žije v absurditě, ovšem má optimistickou vizi – svět by měl dospět ke „kráse Všehoživota“.

Anna Pammrová byla velmi originální ženou, často vnitřně rozpolcenou, ženou svébytnou, která v mnohém předběhla svou dobu, byla za to často odsuzována. Feministka a teosofka, spisovatelka a překladatelka, myslitelka a esejistka, stále toužící po dalším sebevzdělávání. Zemřela 19. 9. 1945 ve svém lesním domku, ale její odkaz je stále silný a živý, leč trochu pozapomenutý.


Na troskách, ve tmě, v bouři, pozorně naslouchám,

Tak pobožně a tiše, že ani nedýchám...
Zdá se, že přece jednou tím žitím zamíchám:
Ten Osud, černý Osud,
Za všechno co mi vzal,
V odplatu generosní
Mi soběstačnost dal!

1917 – Alfa (embryonální pokus o řešení ženské otázky)

1919 – O mateřství a pamateřství

1925 – Cestou k zářnému cíli

1936 – Zápisky nečitelné

1937– Odezva z lůna stvoření

1940 – Mé vzpomínky na Otokara Březinu (pův. Kolo r. 1934)

1945 – Zrcadlo duše - verše
1970 – Žena s duší lesa (výběr z dopisů A. P. Leonoře Pammrové-Pohorské)
1982 – Dopisy A. P. rodině Havlových
Dále příspěvky do časopisů a překlady (př. T. Lessing – Evropa a Asie)

2002 - Antieva - ucelený autobiografický román z dětství a mládí

"Pozdravuji Vás vroucně. Počátkem příštího měsíce zašlu Vám ještě některé knihy; také své Ruce v novém, příručním vydání, které bylo právě v těchto dnech uspořádáno. Je-li Vám možno jen poněkud vytrvati v započatém románě, vytrvejte. A hlavně co nejvíce žitých faktů, viděných typů, odvážně zachycených dojmů z věcí, autobiografie. Silná osobnost, v níž viditelný i neviditelný kosmos jedinečným způsobem se odráží a která v trvání celého slunečního systému se neopakuje, podaná v celé pravdě, jak dalece ji připouští naše přirozenost, je vlastně to jediné, co neztrácí nikdy zájmu v paměti lidí. A hledati zářivého chvění osobnosti v dílech lidské myšlenky, když se utajuje, plachá, jako by se bála příliš krutého světla našeho slunce, a když jenom teskným úsměvem mlčení dává uhádnouti svá tajemství – není to jedna z nejjemnějších rozkoší poznání, dostupných na zemi? Na této zemi konečně přece jen chudé na radost? (Otokar Březina A. Pammerové)


3. bůh věčné tmy, samotná věčná tma


 

   
15.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. [20] Janele z Liků [*]

    [color=black]„Tam k západu někde – nevím, na kterém stupni severní šířky – žije mlhavý člověk, který jednou přišel na několik hodin ke mně, aby na celé století zas odešel. Kdo ho poslal sem? – Přišlo s ním mnohé, nač jsem po léta čekala – a odešlo s ním mnohé, co jsem kdysi v intuici mládí živila.“[/color][/i]

    [color=black][/color][/i]

    [color=black](myšleno tedy zeměpisně)[/color][/i]

    superkarma: 0 28.06.2009, 15:25:28
  2. [19] Janele z Liků [*]

    Dobrý den,

    chci jen upozornit na nepřesnost ve článku, která mi tu vrtá hlavou. Anna Pammrová nazývala Otokara Březinu "člověkem západu", nikoliv východu.

    viz kniha Almy Křemenové: Anna Pammrová

     s.132

    "Chci psáti dnes neb zítra o člověku západu několik rozháraných řádků."

    s.133

    "On trpí hmotným světem - já trpím vědomím tohoto světa. V tom se shodujeme. Západní paprsky jsou však tak záhadné, že druh druha nevidíme" ...

    Anna Pammrová se sice zajímala o východní medicínu, poté, co se vyléčila pomocí jejich rad z nemoci, na kterou zemřela její sestra. Proto se ostatně stala také pak i vegetariánkou, od dětství nesnášela masová jídla, která ji nutila kmotra. Březinovi doporučovala také četbu východních pramenů. Odkaz východu je patrný i v jejich básních viz Básně z roku 1945...s.79 "Po staletí ze sna probouzí se Višna"

    Pokud jste to našla jinde, budu Vám velmi ráda za osvětlení.   

    superkarma: 0 28.06.2009, 15:08:50
  3. avatar
    [16] Blueberry [*]

    Eva_Fl: Uzasny, vid? Nikdy bych to takhle vzletne nevyjadrila, ale presne tak to citim! Sobestacnost je mi nade vse a je mi lito vsech zen (a ze je jich hodne!), ktere ziji v manzelstvich, ktere maji daleko do stastnych, jen proto, ze se neumi (nebo nechteji) postavit na vlastni nohy.

    superkarma: 0 15.02.2006, 16:19:28
  4. avatar
    [15] Eva_CZ [*]

    Za všechno co mi vzal,
    V odplatu generosní
    Mi soběstačnost dal!
    Tady asi zadnou jeji knizku nekoupim...

    superkarma: 0 15.02.2006, 14:09:13
  5. avatar
    [14] Aja [*]

    Mira Šindrbalová: I já jsem z Vysočiny...

    superkarma: 0 15.02.2006, 10:47:00
  6. avatar
    [13] gerda [*]

    Aja: no to je naprosto skvělý!!!

    superkarma: 0 15.02.2006, 10:39:25
  7. avatar
    [12] Kekka [*]

    Aja: teda vlastně úplně původně Lhotka u Tasova

    superkarma: 0 15.02.2006, 10:38:37
  8. avatar
    [11] Kekka [*]

    Aja: Velká Bíteš. Ale život mě odvál jinam.

    superkarma: 0 15.02.2006, 10:34:36
  9. avatar
    [9] Aja [*]

    Tohle je úžasný!http://jurman.wz.cz/vestnikfrkroha.htm

    superkarma: 0 15.02.2006, 10:21:03
  10. avatar
    [8] Aja [*]

    Kekka: Tasovsko?

    superkarma: 0 15.02.2006, 10:16:04
  11. avatar
    [7] gerda [*]

    Paní Šindrbalová, napadlo mi, že podobný osud - svatba s nechtěným mužem - měla i Vlasta Pittnerová. Psala sice tzv. červenou knihovnu, ale podle mě byla nejméně o třídu výš, než Vlasta Javořická (Marie Barešová). Zajímavé je, že všechny tři ženy spisovatelky spojuje Vysočina! Že by tam byla líheň ženských talentů? Já osobně mám Pittnerovou velice ráda, literární úroveň může být diskutabilní, ale moc jí fandím za to, že od vnuceného manžela dokázala odejít do Prahy a postavit se tam na vlastní nohy. Její románky mají docela dobrou výpovědní hodnotu, osobně nejvýš stavím Sládkovu rodinu.

    superkarma: 0 15.02.2006, 08:47:39
  12. avatar
    [6] Kekka [*]

    Teda pocházím kousek odtud, můj pradědeček se přátelil s Jakubem Demlem, ale o této paní jsem nikdy neslyšela. Moc zajímavý článek. Díky za takové.

    superkarma: 0 15.02.2006, 08:27:22
  13. avatar
    [5] gerda [*]

    gerda: opravuji nakladatelství - je to Borek a v Tišnově to vyšlo.

    superkarma: 0 15.02.2006, 08:22:51
  14. avatar
    [4] gerda [*]

    Moc děkuju za dneší článek, vřele doporučuju knížku Navštivte mne s podzimem od Vlasty Urbánkové - vyšla v nakl. Tišnov v roce 1994. Není moc známá, v knihkupectvích se z ní stal "ležák", ale je velmi čtivá a lidem, kteří se o paní P. zajímají, o ní hodně prozradí.

    superkarma: 0 15.02.2006, 08:21:55
  15. avatar
    [3] Beaute [*]

    Lesní žínka klidně ale s topením. tento příběh znám,mám v Tišnově babičku,tak nám povídala o Pammerové

    superkarma: 0 15.02.2006, 07:30:04
  16. avatar
    [2] Léthé [*]

    Tak já bych nechtěla být lesní žínkou .

    superkarma: 0 15.02.2006, 01:17:22
  17. avatar
    [1] Eva_CZ [*]



    .........domnívá se, že člověk se může zachránit jen o samotě

    superkarma: 0 15.02.2006, 00:57:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme