Magie

Lesní mužík Dobromil Tuček: Jak jsem přežil sektu

Muzikant, který hraje uprostřed města v parku na didgeridoo, šamanský buben, nebo někde u silnice na kytaru a zpívá, to je Dobromil Tuček. Jaký je jeho životní příběh?

lesnimuzik

Nemá před sebou klobouk na peníze, jak by se čekalo, ani neprahne po potlesku. Hraje proto, že to potřebuje jeho duše, dává mu to sílu a chuť žít.  

Dobromil Tuček  (41) žije v Bílém kameni (vesnice nedaleko Berouna). Pracuje v sociální firmě - kavárně, která zaměstnává lidi s mentálním postižením. Jeho diagnóza je paranoidní schizofrenie. Okolo 20 let se totiž dostal na nějaký čas (asi 2 roky) do sekty, která mu totálně změnila  život - z normálního člověka vytvořila trosku.

Již delší dobu pomalu z popela vstává mladý muž, který se snaží žít svůj život snad poprvé tak, jak opravdu chce:  podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.     

 

Jak ses dostal do té sekty?
To bylo dnes již mnoho let zpátky, kolem mých 20 let. Byla to taková křesťanská komunita, o které mi pověděl kamarád. Byli to lidi, kteří měli návod na tu zaručeně nejlepší a jedinou cestu. Jiné cesty kromě této neexistovaly, nebo byly špatné (z jejich pohledu) a vedly do pekla. Asi jsem v té době nevěděl, co se sebou, a dostal jsem se jednoduše do z počátku krásně vypadajícího manipulačního strojku. Pálily se tady knihy, lámaly desky s hudbou... vnější svět byl plný nástrah a nebezpečí, byl zlý a vedl do záhuby. Byli pouze oni - nositelé velké pravdy. Pokud jsi opakovala vše, co ti říkali, chovala se, jak bylo předepsáno, zřekla se svého já a fanaticky na vše opakovala amen, bylo to v pořádku. Ale jakmile měl člověk nějaké problémy, něco nezvládal, byl buď takzvaně ve vzpouře, nebo žil v hříchu. 

Jak se může stát, že někdo tohle všechno snáší a že se prostě nesebere a neodejde? 
Vypadá to jednoduše, viď? Já už to teď taky vidím. Vina a strach udržují lidi v závislosti. Nedovedou si představit, že by mohli fungovat jinak nebo někde jinde než ve skupině, která je ovládla. Ne, vážně, neumíš si tu sílu představit! 

Doslova mě tehdy zahnali do úzkých - když odmítneš Krista, skončíš v pekle... Měl jsem strach mluvit jinak, myslet jinak, panicky jsem spoutával svoje nebo takzvané hříšné myšlenky, přebíral jsem zodpovědnost za dění ve světě, zodpovědnost za všechno hříšné. Měl jsem být pokrytecký a arogantní nositel pravdy, který neuznává nic kromě toho, co mi bylo předkládáno ke konzumaci. Žil jsem v rozpolcení. Seš hloupej, že jim to baštíš!!! Jenže když je člověk v úzkých, když si neví rady a je nešťastný, tak se chytá doslova všeho, co mu slibuje pomoc - Ježíš ti pomůže, on tě zachrání... chceš tomu věřit, protože prostě nemáš nic jinýho. 

Takže jsi nakonec zůstal ze strachu?
Byla to neustálá kontrola osobního života, chování, oblečení, poslechu hudby (jediná správná hudba je ta, která chválí boha - ta  předem schválená), čtení knih (pouze Bible a brožury, které doporučí skupina). Ano, měl jsem hrůzu odejít. Něco do mě vstoupilo, něco mnou manipulovalo a ovládalo mě a já se tomu nedokázal ubránit ani vzepřít. Nedokážeš to pochopit, viď, nezažila jsi to... V té době jsem začal mít hlasy, spousty hlasů. Nejenže jsem je slyšel, ale dokonce se mnou i promlouvaly. Začal jsem mít záchvaty podobné epileptickým. Třásl jsem se, zmítal se a křičel. Spoutal mě nepopsatelný strach. Bylo mi hrozně, moje já přestalo existovat, místo toho nastoupil stroj. Příkazy, rozkazy, zákazy. Vinil jsem z toho sebe. Odchod z komunity se rovnal sebevraždě. Tak jsem to vnímal. Zrada, zrada Boha, zrada lidstva. Svým odchodem bych zradil to, k čemu jsem byl předurčen.  Nepopsatelná vina, když odejdu, skončím v pekle. Neustále mi zdůrazňovali, že nejde o náboženství, ale o živý vztah s Bohem. Prosperita, prosperita, prosperita... Dával jsem a je mi dáno. Ale já byl pořád bez koruny. Máš problémy? Ale Ježíš za tvoje problémy již zemřel, tak co vlastně ještě chceš?

To se ale nedá vydržet věčně...
Nakonec jsem přece jen utekl. Ale zjistili mou adresu, poslali výhružný dopis... vina byla obrovská. Měl jsem neustálý strach, že někoho od nich potkám, že mě budou přemlouvat, zastrašovat. Začal jsem dělat spoustu věcí, na které jsem tam nemohl ani pomyslet. I když s výčitkami a strachem, začal jsem opět poslouchat světskou hudbu, dívat se na televizi, jezdit do přírody, vzpomínat na to, co mě dříve zajímalo, vyšel jsem svojí cestou...

Výčitky, strach a hlasy mě ovšem neopustily ani po několika letech, což přešlo v silnou ataku, a došlo tak k první hospitalizaci na psychiatrii. Bylo mi neuvěřitelně zle... Bral jsem hromadu prášků, když jsem se trochu vzpamatoval, začal jsem tam pracovat a zároveň se léčil. Tehdy mě síly opustily. Chtěl jsem to skončit. Živoření bylo pro můj stav nadnesené slovo. Problém mi dělalo vyvinout jakoukoliv fyzickou aktivitu, bylo mi neustále zle, snažil jsem se to přepít alkoholem, můj čas se tehdy počítal na cigarety, ne na hodiny... přinášelo to ale jen chvilkovou úlevu. V tomto stavu jsem přečkal několik let. Vzdával jsem to.

Ale jsi tady, takže?
Kamarádi mě tehdy zavedli k jedné šamance. Snažil jsem se jí vylíčit situaci, ve které se nacházím. Usmála se na mě. Zítra se to změní, povídala. Ať tomu věříte, nebo ne, to nezáleží na vás. Druhý den jsem seděl v křesle, kouřil svoje cigarety. Najednou cítím, jak něco proudí od vrcholu hlavy do mého těla. Obrovský proud energie. Jako by ji na mě někdo vylil z nějakého kýble. Pocítil jsem sílu a svobodu. Obrovskou a nepopsatelnou. Druhý den jsem si chtěl zapálit obvyklou cigaretu a uvědomil jsem si, že už kouřit nemusím (a to jsem dával denně dvě krabičky). Šel jsem ven a zjistil, že mi chůze nedělá problémy. Běhal jsem po parku jako šílenec, jenom jsem křičel - Já už zase běhám! Předtím jsem na něco takového nemohl ani pomyslet. Žádná únava, žádná vyčerpanost. Pořídil jsem si buben. Začal jsem bubnovat a zpívat, Pořídil jsem si didgeridoo, na které jsem kdysi chvíli hrával, přiložil k ústům a hrál jako o život. Pořídil jsem si i kytaru. Nicméně moje hraní se tlouklo s pitím, s tím jsem ještě úplně skončit nechtěl (pil jsem denně přes deset kousků). Asi po roce jsem seděl v hospodě a hlavou mi proběhlo - místo toho, abys dělal, co tě těší, tak ztrácíš čas v hospodě! Dostalo mě to tak, že jsem se rozbrečel a od té doby nepiju, ale věnuji se naplno hraní, časem jsem se oženil, máme koníka, krávu, psy a kočky, určitě časem i něco dalšího přibude. Pochopil jsem, že hudba je můj život. Drží mě nad vodou, je to můj záchranný kruh a já se už topil dost.

Ty také vystupuješ na různých akcích se spisovatelkou, cestovatelkou a redaktorkou Regenerace Pavlínou Brzákovou.
Ano, je to moje kamarádka, dobrá duše. :-) Bere mě na různé alternativní podniky, třeba každoroční vítání čínského nového roku, doprovázím ji i při jejích divadelních produkcích. Ale vystupuji i v různých klubech, čajovnách a hospůdkách, kde jsou laděni na komorní alternativní akce spíše rodinného typu. Nejsem právě zářivý příklad showmana, co myslíš? Ale nejraději hraju někde mezi stromy, pod širým nebem, jsem rád sám jen se svojí muzikou, je to absolutní svoboda  

Takže to nakonec všechno dobře dopadlo... a žili šťastně až do smrti?
Doufám, v této chvíli přejeme všichni Dobříkovi na jeho cestě životem samé suché a rovné cesty, těch křivolakých a podmáčených už bylo dost.

   
15.10.2013 - Magie - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [5] cilani [*]

    Tak snad si to zlé už odžil a bude jen líp. Držím palce Sml79

    superkarma: 0 15.10.2013, 13:16:01
  2. avatar
    [4] gerda [*]

    Zažil toho vrchovatě, nedivím se, že s jeho povahou nezvládl psychoteror sekty a složil se zdravotně. Snad už si smůlu vybral a bude líp.

    superkarma: 0 15.10.2013, 08:50:39
  3. [3] MaVy [*]

    tak ted už mu přeji jen vše dobré a nějakou dobrou duši na cestu životemSml79Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 15.10.2013, 08:46:28
  4. avatar
    [2] enka1 [*]

    Silný příběhSml72

    superkarma: 0 15.10.2013, 08:45:18
  5. avatar
    [1] Brixik [*]

    Nooo, tak to je síla. Docela si umím představit, jak Dobromilovi bylo a velmi ho obdivuju, že se z toho dostal. Myslím, že takové příběhy by mohly být inspirací pro hodně dalších lidí, kteří na cestě životem zakopli.

    Držím pěsti, ať už je vše OK.

    superkarma: 3 15.10.2013, 07:20:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme