Přestože nejsem žádná stařenka nad hrobem, leckdy se cítím jako pamětník. Tolik věcí se během mého života změnilo! Moje dcery si nedovedou představit, jak jsem mohla vyrůst, vystudovat, seznámit se a vůbec přežít bez internetu a mobilu. Bez šesterých džín ve skříni. Bez mléka v krabici a deseti druhů čerstvého chleba kdykoli, třeba v neděli odpoledne. Svět se totálně změnil a otočil na ruby. Jen jedna věc zůstala dojemně stejná. Maturitní plesy.

A tak se pořád nacvičuje předtančení a vymýšlejí děsně vtipné a originální dárky pro profesory, v Lucerně je pořád stejné vedro a špatný vzduch, holky si popotahují šaty, na které nejsou zvyklé, a kluci odkládají saka a kravaty, jakmile je oficiální část programu za nimi. Všem hoří tváře, strašně nahlas se smějí a z balkónů prší na hlavy maturantů drobné jako zlatý a stříbrný déšť, jenž tak symbolizuje budoucí úspěch a štěstí.

Není to zvláštní? Takový legrační anachronismus, navíc docela finančně náročný, a jak se drží. Maturitní plesy jsou – podobně jako taneční - do značné míry česká specialita. A i když se leckteří adolescenti šklebí, neexistuje, že by na ples nešli. Nebo že by se nedej bože vzbouřili rodiče a na třídních schůzkách prohlásili: ples nepořádejte, děcka se tam stejně jen ožerou a my abychom kupovali šaty a lístky ke stolu po dvě stě padesáti, to zrovna. Maturitní ples prostě být musí, čímž přispívá k prosperitě mnoha podnikatelských subjektů – tanečními orchestry počínaje a fotografy konče.

Svůj maturitní ples jsem obrečela. A nebylo to tak docela dojetím – krátce před ním jsem se rozešla se svojí první láskou, přesně řečeno, dotyčný se rozešel se mnou. Časem jsem zjistila, že to nebyl nejlepší kluk mého života, to ani zdaleka, a to, že mě pustil k vodě, bylo to nejlepší, co pro mne kdy udělal. Zcela určitě to ale byl ze všech mých mužských nejlepší tanečník. Vymetli jsme spolu každý ples, byli jsme úžasně sehraní, tančili jsme do padnutí. Tolik jsem se těšila, jak to rozbalíme na mém maturiťáku, jak budou spolužačky zírat... A teď si představte, že na tom maturiťáku byl – ale s jinou! Myslela jsem, že mi to utrhne srdce, a to jsem se ještě z hrdosti snažila předstírat, jak se úžasně bavím a jak je všechno v pohodě.

Šerpování, proslovy i ty ostatní opičárny jsem prožila jako v mlze a domů šla ještě před půlnocí. Je to s podivem, ale přesto dneska vzpomínám na svůj maturiťák ráda. Magická moc času zřejmě dokázala vyrušit všechno špatné a ponechat jen záři světel, upocená objetí spolužáků a kouzlo mimořádné chvíle, která se už nikdy nebude opakovat. Šaty mám schované dodnes. Maminka mi je nechala ušít v opravdovém krejčovství – moje první a (s výjimkou svatebních) i poslední šaty na míru. Maminka promine, ale dneska bych v nich šla tak nanejvýš na karneval. Byly bílé, s dlouhou kolovou sukní s kanýry a velkými červenými puntíky. Už mi chyběl jen červený čepeček a košíček se svačinou pro babičku.

Kdo chvíli stál, už stojí opodál. První maturiťák nás doma čeká napřesrok a za další rok (doufejme!!) druhý. To abychom se s taťkou přihlásili do tanečních pro dospělé, aby nedělal ostudu, až bude mít s dcerami rodičovské sólo. Taky to chce začít včas střádat drobné. Vždyť maturiťák je jen jednou za život.

Tak jsem se vám tady odhalila a doufám, že mi oplatíte stejně :-)

Jaký byl váš maturitní ples? Trapas, nebo večer snů?
Jaký dárek jste dali svému třídnímu/třídní?
A co vaše šaty, jak vypadaly? (klidně pošlete i fotku!)

Co si myslíte o vybírání peněz na plese?
Je to nedůstojné žebrání, pěkná tradice nebo šikovný způsob, jak získat oběživo na tu pravou oslavu?

Došla jste domů po svých? A jestli ne, mohly za to puchýře, nebo vodka s džusem?
Jste ráda, že se maturiťáky konají, nebo byste je klidně zrušila?
Svěřte se a napište nám o tom na redakce@zena-in.cz, kromě autorské slávy vás čeká i odměna! :-)

Reklama