Dobrý den všem čtenářkám a redakci,
kouřila jsem zhruba od svých 14 let. Kouřit jsem začala ze známého důvodu - abych zapadla do party starších kamarádů… Kupodivu mě pak začali brát vážněji.

Vždy jsem kouřila ráda a chutnalo mi to. Přestala jsem kouřit ze dne na den ve svých šestnácti po seznámení  s mou první láskou - zapřisáhlým nekuřákem.
Vydrželo mi to tři roky, pak jsem si zapálila natruc po ošklivém rozchodu. Pěkná hloupost, já vím. Zajímavé je, že předtím jsem neměla problém přestat, vlastně jsem si na cigaretu během naší lásky ani nevzpomněla.
Pak začala různá období přestávání a zase začínání. Byla jsem na akupunktuře ucha, žvýkačky, náplasti, prostě jsem vyzkoušela skoro vše, abych přestala.
Jednou jsem se naštvala, že nemám pevnou vůli, a přemýšlela, proč to nedokážu. Uvědomila jsem si, že mi cigareta opravdu chutná, kouřím strašně ráda a mé pokusy přestat byly vlastně jen zástěrka před sebou samou. Balamutila jsem samu sebe, abych si mohla říct, že nemám pevnou vůli a nedokážu to. Měla jsem pocit, že bych se vzdala kusu svého života.
Před novým rokem se hodně mluvilo o dalším zdražování cigaret. Vzhledem k tomu, že jsem kouřila víc jak krabičku denně, tak jsem se docela vyděsila… Nemám peníze na to, abych mohla kouřit.
Uvažovala jsem, jak to dokázat, a uvědomila si, že je pro mě strašně problémové si nedat tu první ranní.
Již jsou to dva měsíce, co nekouřím. A jak jsem to zvládla? Tu první ranní, pro mě tolik důležitou, si bez výčitek dám. Celý den pak už nemusím kouřit. A myslím si, že pořád lepší jedna cigareta denně než jedna krabička denně, ne?

Vaše čtenářka odlaska


Milá odlasko,
právě podle ranní chuti na cigaretu se prý pozná opravdová závislost. Co kdybyste to začala oddalovat a posouvat čas, kdy si zapálíte? Takhle jsem postupně přestávala já.

Reklama