Dva typy mužů jsou vytaženy přímo z vaší kuchyně aneb takoví muži se opravdu rodí...

Puntičkář, až úchylně lpící na pravidlech

      

Ráno vstane přesně na minutu, vyčistí si zuby kartáčkem pravidelně podle kalendáře po třech týdnech měněným, vypije kávu s přesným množstvím mléka, na sekundu přesně odchází z domova a v tramvaji je zaskočen, když není volná sedačka třetí od zadu vlevo.

Ze zaměstnání volá ženě přesně v 15:10 h a byl by velice rozmrzelý, kdyby to náhodou nevzala. Jsa informován, co bude k večeři, která se servíruje v 18:00 h, za sebou v 17:30 zavírá dveře kanceláře. Své věci večer skládá do komínků, pěkně napřed kalhoty, pak svetr, pak tričko, pak ponožky, které jsou volně přehozené přes celý komínek, jako taková stříška. Změřit tuto denně stejnou stavbičku, bude bublinka vodováhy ustálena přesně uprostřed. Jeho děti by měly mluvit jen, když jsou tázány a on zadaje jeden příkaz očekává, že do jeho odvolání bude plněn.

Nechápe, že dítěti je potřeba připomínat, že si má vzít bačkory pokaždé, když přijde ze školy a že pokaždé je zaměstnáno zcela jinou činností, než automatickým plněním příkazu o bačkorách. Je schopen přestat komunikovat jen proto, že jeho ranní hrnek ocucávala manželčina kamarádka a když přišel, měla na sobě dokonce jeho pantofle!!
Je ale také věrný, nepije a co udělá, přetrvá věky. Nikdy nezapomene na výročí, narozeniny, svátek... pořídí něco praktického a lístky do Národního divadla.

Když si jeho paní pořídí kočku, zhroutí se, protože ten živočich naprosto neslyší na povely „sedni, nesmíš, čekej, fuj, huš" a podobně.

Jakou asi partnerku by náš první typ puntičkáře potřeboval? Někoho, kdo jeho zásek na „všechno má svůj čas a místo“ podpoří, nebo takovou, která ho tak vyškolí, že mu na nějaké srovnané utěrky podle velikosti jednoduše nezbyde čas a on přijde na to, že jsou i důležitější věci…

Veselý chaotik, jehož jediné pravidlo je: „Hlavně žádný pravidla“

Pokud nezaspí, protože včera zase nevěděl, kdy jít spát, vstane. Pokud to stihne a nebude právě dělat sedm věcí najednou, vyčistí si zuby libovolným kartáčkem, který se první naskytne. Vypije to, co najde v lednici, případně si udělá kávu, přičemž s ní posype celou linku. Totéž platí o cukru, pokud omylem nesáhne po soli, protože „do háje, kdo si má pamatovat, kde co je“.  

Z domova odchází, pardon vylítne, protože aha – tramvaj, kterou chtěl jet, odjela před pěti minutami, takže přestupovat. No, nějak to dopadne. Vřítí se do vozu, kde se lípne k tyči a po pěti minutách mu dojde, že si klidně mohl sednout. Pokud si v práci vzpomene, zavolá ženě, a to právě ve chvíli, kdy má ona v práci poradu, která jak on ví, začíná vždy ve stejnou hodinu, což si on patrně nikdy nezapamatuje. Informaci, kterou dostává o večerním jídelníčku, ve vteřině zapomíná a cestou domu si koupí bagetu.

Své věci před koupelí neodkládá, nýbrž z těchto  velmi obratně „volně vystupuje“. Občas je s podivem, jak dokáže zašantročit jednu ponožku tak dokonale, že je nalezena po Vánocích v zásuvce s rodnými listy. Naprosto běžně jsou jeho svršky namudlány v právě vypraném prádle, kolem krbu, pod PC, v dětském pokoji, na terase a možná jednou, až se zdokonalí, i v mrazáku.

Jeho děti jsou dětmi veselého všudybyla, který ani neví, že nějaké bačkory mají, protože on sám by je jen těžko hledal. Pokud si jeho žena pořídí kočku, bude se bavit tím, že bude na záclony připevňovat bábrlátka a zkoušet, jestli se ta roztomilá bytost dokáže sama vydrápat z vany, při čemž to po jejich společném experimentu bude v koupelně vypadat jako Karlův most po nájezdu Švédů.
Na výročí zapomene téměř pokaždé. O tři dny později pak pořídí téměř dvoumetrovou palmu, půlroční předplatné na koupaliště ( v prosinci), nafukovacího dinosaura a s mašlí pod krkem se nechá slyšet že největším dárečkem je on sám.

Na všechno má dost času, nic není problém, hlavně žádná křeč. A jeho heslo: Krize se řeší, až když nastane.

Která by ho spíš chtěla a co je lepší? Jemu podobná, což ale pak znamená, že jejich domácnost bude fungovat na principu náhodných výbuchů, nebo ženská obdoba prvního typu?

Jaký by se víc líbil vám?

Jistě, že existuje zlatá střední cesta a vy, máte určitě doma svůj milovaný ideál. Jenže i tací jako tihle dva, jsou také mezi námi. Představte si, že jsou jen tyhle dva typy a jiný ne. Tak kterého?

Posuďte podle vlastní povahy, kterého byste spíše snesli vedle sebe. Osobně se kloním k typu dva – možná bych se zbláznila o něco později.
Reklama