Leoš Mareš patří mezi špičkové moderátory, zřejmě i proto si ho značka Blažek vybrala jako tvář pro svou novou kolekci. V dvouminutovém spotu představuje obleky i volnočasovou módu. Sám kdysi vstoupil do českého showbyznysu v chlupatém kožichu a díky tomu dostal přezdívku „pán kožichů“. A jestli se teď v obleku cítí líp? A umí si uvázat kravatu? Kolik utrácí za oblečení a co rád kupuje svým partnerkám? Leoš Mareš poskytl velmi otevřený rozhovor našemu magazínu Žena-in.cz!

Propracoval jste se od kožichů po prvotřídní styl. Cítíte se v obleku líp než kdysi v chlupatém kožichu?
Takhle to rozhodně nemůžu říci, protože každá doba měla své. Cítil jsem se ve všem, co jsem kdy nosil, pohodlně. Kožich byl pro mne pouze kostým a já jsem se v tom kostýmu cítil skvěle. Ale móda, kterou nosím dnes, je bezpochyby použitelnější.

Leoš Mareš

Před pár lety jste řekl, že se považujete za módního neumětela. Jak to máte teď, zlepšilo se to?
Já jsem se vždycky snažil, ale ty výsledky byly tristní. Je ale pravda, že od té doby, co jsem potkal stylistu Filipa Vaňka, jsem veden správným směrem. Rozhodně se neřídím podle všeho, co mi Filip Vaněk řekne, doporučí. On mi nabízí nejrůznější věci a já si vybírám z toho, co se mi líbí, a v tom průniku se nacházíme. Teď je to s mým oblékáním určitě lepší, ale člověk se má pořád co učit. Ale myslím si, že nějaký posun tam asi znát je.

Leoš Mareš

Hodně jste se proměnil. Z kluka jste dozrál v dospělého muže. To byl ten důvod, proč si vás značka Blažek vybrala?
To je ale smutný příběh, protože já jsem pořád kluk (směje se). Já dospělý muž nebudu nikdy. Charakterizoval bych se jako kluk, který je oblečený jako dospělý muž. Vždycky jsem se hrozně dobře cítil ve formálním oblečení. Zatímco si kluci na plesech povolovali kravaty a rozepínali si vrchní knoflíček u košile, tak já nikdy. Nikdy bych si nesundal nebo nepovolil kravatu, i kdybych měl umřít. Stejně tak, jako si žena nesundá podpatky, protože by umřela z pocitu, že je bez nich. Tím, že spolupracuji s profesionály, tak se ve mně vytvořila láska být tzv. overdressed. Teď jsem byl například na charitativní akci Fashion Week s Petrou Němcovou a dress code byl black tie a já si vzal smoking s motýlkem. Akce skončila a já se přesunul do baru ve stejném oděvu, a tam jsem potkával tu „džínovou kulturu“. Zůstal jsem ve smokingu, a zatímco někdo by se cítil blbě, tak mě to strašně bavilo. Miluju být overdressed a nenávidím být underdressed. Přijít někam, kde jsou lidé vhodně oblečení, a já bych měl na sobě triko, tak to bych se propadnul.

Umíte si sám uvázat kravatu?
Ne, a dokonce jsem se do toho nikdy raději nepouštěl. Mám v šatníku třeba dvacet kravat a všechny jsou předvázané. Ale trápí mě to, měl bych se to naučit. Ale protože mi vždy kravatu někdo uvázal, tak nebyl důvod a motivace se to naučit.

Leoš Mareš

Jak jste se zmínil, váš stylista je Filip Vaněk. Obléknete si vždy vše, co vám vybere, nebo jste proti něčemu protestoval?
Neustále bojujeme. Je pravda, že v poslední době méně než dříve. Jsem hodně otevřený člověk a řeknu svůj názor. On má svůj svět, ale mně se jeho svět hrozně líbí. Filip má určitý vyhraněný styl, je rozpoznatelný a je tam charakteristický jeho rukopis. Jsou to například krátké ohrnuté kalhoty, boty bez ponožek, to jsou zrovna věci, které mainstreamová společnost odsuzuje. „Ten má krátké kalhoty, čeká velkou vodu.“ Vím, že jsou to trendy, ale někdy neškodí se na ten styling podívat jiným okem a jiným úhlem pohledu. Ale chybí mi ta odvaha, proto mě baví jeho práce. Několikrát jsem utratil peníze za něco, co jsem si nikdy nevzal na sebe, v euforii jsem si to koupil a stálo to velké peníze.

Kdy povoláte svého stylistu, při jaké příležitosti?
My se snažíme mít věci už připravené. To znamená, když za mnou přijde, tak mi udělá víc modelů, ale protože se vždycky spíš zapovídáme, tak toho uděláme vždy míň, než jsme měli v plánu. Děláme vždycky dva až čtyři outfity. Povolám ho zkrátka vždy, když je nějaká velká událost. Na běžné akce ho už nevolám, to si vezmu buď něco, co jsme už dělali, nebo se snažím něco vymyslet sám ze znalostí, které mi on dal. Trochu se v tom už orientuji, znám svoje oblečení, naučil mě hodně. Nedokážu si věci moc kupovat, neumím najít v obchodě to správné oblečení. V tomhle mě baví služby Blažek, které organizují nákupní dny se stylistou, což je geniální.

Leoš Mareš

Jakou největší proměnu u vás prosadil? Od účesu po oblékání ...
Vlasy můj stylista vůbec neřeší. Po nějakých deseti letech jsem se rozhodl pro změnu. A zašel jsem do kadeřnictví Bomton. Říkám jim: „Já chci ostříhat.“ A oni se ptají: „Jste objednaný?“ A já říkám: „Ne nejsem.“ A oni: „My tady máme jenom kadeřnici, co dělá dámské účesy.“ Já neustoupil: „To je jedno.“ Tak mě ostříhala a od té doby nechodím k nikomu jinému. Je to holka, která vyhrála cenu za avantgardní dámské účesy, tak ta mě stříhá. Jinak hlavní změnou v oblékání je, že jsem přestal nosit trička s nápisy a čísly.

Nemáte pocit, že chodíte stejně oblečený jako váš stylista?
Mám pocit, že to je věc, kterou lze velmi těžko vymýtit. Protože kdybych někoho učil moderovat, tak mám své rady, a ty jsou mým obtiskem. Je pravda, že když se podíváte na jeho a můj styl, tak tam jsou průniky. Je nám to někdy i vyčítáno, ale nejde s tím nic dělat. On se snaží přizpůsobovat mně. Když se mu něco líbí, tak to aplikuje, jak na sebe, tak i na mě. Někdy z toho nemám radost, ale nedá se nic dělat. My jsme spolu několikrát absolvovali mezinárodní nákupy, třeba i v Americe. A fakt je ten, že jsme si kupovali stejný věci, jen v jiné barvě. On si vezme černou a já hnědou. Logicky, jemu se to hrozně líbilo, tak to doporučil mně a chtěl si to koupit i pro sebe. U holek tento problém není, když mají holky muže stylistu, tak to nemusí řešit.

Leoš Mareš

Co jste si koupil nejdražšího?
Jednou jsem si koupil kašmírový oblek od Diora za pět tisíc dolarů. Holkám, se kterými jsem chodil, jsem kupoval drahé věci. Moje kožichy byly zadarmo, ale absolvoval jsem soukromé nákupy u značky Fendi na známé ulici 5th Avenue v New Yorku. Tam to šlo za oblečení do milionových částek. Mně se tam líbila jedna kožešinová vesta, tenkrát jsem byl ještě se svojí expřítelkyní (pozn. red.: Hana Svobodová, finalistka České Miss 2008), a v tom kožichu, který si vyzkoušela, vypadala famózně. Když si ho oblékla, tak jsem se modlil, ať není moc drahý. Ale říkal jsem si, že ho musíme mít, ať už stojí cokoli. Stál jedenáct tisíc dolarů, ale vypadala v něm tak, že i kdyby stál pětinásobek, tak jí ho prostě koupím. Spíš jsem utrácel za lidi kolem sebe. Pro sebe jsem si koupil tašku od značky Hermés (pozn. red.: cena kolem 150 tisíc korun), ta byla asi nejdražší.

Kolik utrácíte za oblečení?
Snažím se to omezit. Já neutrácím prakticky nic a pak mám jeden takový výpad, kdy odjedeme někam ven, a tam prostě jenom nakupujeme. Když jsme jeli letos v lednu do New Yorku, tak tam jsem zažíval doslova nákupní orgie. Jednou za čas při nakupování zavřu oči a pak mi je z toho trochu zle.

Co byste na sebe nikdy nevzal?
Něco síťovaného, nevzal bych si na sebe košili s velkými nápisy a čísly.

Leoš Mareš

Jaký styl se Vám líbí u žen?
Líbí se mi, když má žena sukni nebo šaty. Nezáleží na délce sukně. Mám rád ženskost. Když je žena v kalhotách, tak jsem z toho vždycky smutný. Stejně jako mě baví ženy s dlouhými vlasy, tak mě baví žena v sukni. Když jde žena večer ven a má džíny, tak mi to přijde skoro až k pláči. Hodně cestuju a vidím, že ve světě by si to nikdo nedovolil, je to smutný příběh.

Ženy mají „úchylku na kabelky“. Za co utrácíte nejraději vy?
Pánská móda je v tomhle limitující. Ženám hrozně závidím kabelky a boty. Proto je svým partnerkám dopřávám, mám pocit, že si v tom projektuju nějakou vlastní frustraci. Když to nemůžu dopřát sobě, kupuji to jim. A když si to moje partnerka na sebe vezme, je to jako když to mám já. Pánská móda je oproti té dámské opravdu hodně omezená. Podívejte se na mě, mám na sobě kalhoty, košili, kravatu, sako. Žena může přijít v čemkoli, v overalu, šatech, v kalhotovém kostýmu, může mít pánský look. Vy můžete přijít v dámském, pánském smokingu. To my nemůžeme. Máte tolik variant.

Leoš Mareš

Řešíte nějak módu u svých dětí?
Ne, absolutně ne. Ještě to tak. Jediné, co řeším, je, aby měly kvalitní obuv. Zakázal jsem jim boty Crocs. Pro nohu je to nezdravé. Řeším hlavně to, aby měly boty na tkaničky. Ne značkové, ale kvalitní.

Reklama