O sestavování rodokmenů neboli genealogii jsme si povídali s historičkou Lenkou Peremskou, pro kterou se stala genealogie koníčkem i prací. Zjistili jsme, jak často objeví v rodokmenech šlechtice, nebo třeba kolik takové profi sestavení rodokmenu stojí.

Zajímáte se o své předky? Chtěla byste vědět, jestli náhodou nemáte v žilách modrou krev? Nahlédněte se sympatickou historičkou Lenkou Peremskou do tajů genealogie!

rodokmen

Jak jste se dostala k sestavování rodokmenů?
Podobně jako řada lidí přede mnou. Když se mi narodily děti, začala jsem přemýšlet, co jim vlastně geneticky předávám. Vždy jsem ráda poslouchala příběhy, které vyprávěli mí prarodiče, teprve tehdy jsem ale pocítila potřebu je zaznamenat pro své syny. Nejprve jsem se ve světě genealogie spíš nesměle otrkávala, pak jsem ale rodopisu úplně podlehla. Jak s oblibou říkám, genealogie je droga, která nezabíjí.

Takže jste si sestavila i vlastní rodokmen?
Samozřejmě. Jak už to tak bývá, byl to první rodokmen, kterému jsem se věnovala. A stále věnuji, když někde vyšetřím volnou minutu. Rodokmen je totiž nikdy nekončící příběh, pořád je tu k objevování něco nového. Já jsem měla štěstí, že velká část mých předků poklidně setrvávala na svých gruntech generaci za generací, takže jsou dobře dohledatelní. Žádná divoká krev, jen sedláci.

Je to, koukám, docela detektivka. Co je vlastně na sestavování rodokmenů nejtěžší?
Začátek. Odhodlat se a věnovat bádání čas, který obětujete pro nejistý výsledek. Když hodiny a hodiny procházíte matriční zápisy, bolí vás hlava z luštění kurentu a máte pocit, že už nic nového neobjevíte, je velmi snadné průzkum uzavřít a věnovat se něčemu, kde jsou hned vidět výsledky. Navíc přestože jsem historička, musela jsem načíst spoustu knih a znovu otevřít své zápisky z vysokoškolských přednášek z raného novověku, který jsem kdysi bytostně nesnášela. Teprve dnes jsem pochopila význam všech pramenů, které nám tehdy vtloukali do hlavy, tentokrát jsem je ale přijala s nadšením. Když na vás najednou ze stále se opakujících záznamů vykoukne hledané jméno, zrychlí se vám tep a v tom okamžiku víte, že všechny ty hodiny rozhodně zbytečné nebyly.

Asi se zeptám hloupě – co je to kurent?
Kurent je typ písma, kterým se psalo ještě na začátku minulého století. Pro většinu lidí je nečitelný, protože tvar písmen se dost liší od toho, co dnes známe. Navíc kurentem se zapisovaly především německé texty, o to obtížnější je pro běžného člověka záznam přečíst a pochopit.

Vy jste historička, ale vím, že jsou i amatérští sestavovači rodokmenů bez historického vzdělání, jak se na ně díváte?
S úctou. Jejich startovní čára je o několik set metrů za těmi, kteří mají historické nebo archivářské vzdělání, a přesto znám řadu amatérských genealogů, jejichž práce je daleko hodnotnější. Lidé, kteří se rodopisem chtějí zabývat a berou své úsilí vážně, dokážou vytvořit fantastické věci. Je to jako se zedničinou. Když o to budu usilovat a vzdělávat se, jsem schopná namíchat maltu tak, aby mi nepadala ze lžíce. Na druhou stranu je třeba si položit otázku, jestli mi to za to stojí, jestli není jednodušší najmout si školeného řemeslníka. Historici samozřejmě mají nespornou výhodu v tom, že se dobře orientují v dějinných souvislostech. A právě tam spočívá, dle mého soudu, jejich know-how.

Mohu být trochu osobnější? Vím, že jsou rodokmeny teď docela v módě, ale dá se jejich sestavováním uživit?
V republice je řada vynikajících genealogů, o kterých ale nikdo neví. Takže je to především otázka reklamy a PR. Jako u každé jiné firmy, když nebudete vidět, nebudete... Navíc velmi záleží na výsledném produktu. Někdo nabízí data a jména, podle mých zkušeností je však takový rodokmen nic neříkající. Já nabízím příběh.

Příběh? Jak tomu mám rozumět? Získáte přece data, ne?
Získám hlavně data, na nich celý rodokmen stojí. Ale i data se přece dají podat zajímavě. Vezmeme-li jeden matriční záznam, je možné ho podat dvojím způsobem. Například: hledaný pan Vomáčka se narodil 14. dubna roku 1750 v Budínku. Anebo druhou variantou: hledaný pan Vomáčka se narodil dne 14. dubna roku 1750 jako prvorozený syn do rodiny třiatřicetiletého domkaře v Budínku, který se o několik měsíců dříve do vsi přiženil z nedaleké Dobříše. Tento způsob však vyžaduje pospojování všech nalezených informací dohromady a přemýšlení nad souvislostmi.

Jaké jsou požadavky lidí, kteří si nechávají sestavit rodokmen? Děláte jim třeba nějaké grafické ztvárnění?
Zatím jsem se nesetkala s tím, že by po mně chtěl někdo nějakou grafickou divokost, která by měla připomínat rodokmeny šlechtických klanů. Naopak, většina chce co nejpřehlednější zpracování. Lidé také uvítají, když jim historii jejich rodiny zasadím do kontextu událostí v dané obci. Požadavky se však zakázku od zakázky liší. Někdo upřednostňuje kroužkovou vazbu, jiný chce koženou kroniku, obzvlášť pokud má v úmyslu věnovat ji jako dárek dalšímu členu rodiny. Každý má svou vlastní představu a já se snažím být co nejflexibilnější, abych ji co nejlépe naplnila.

Takže jim vlastně uděláte takový historický román jejich předků. Jak takový příběh vypadá – alespoň krátkou ukázku?
„S příchodem jara jako by mladou rodinu opustilo veškeré štěstí. V dubnu zemřela dcera Anna, jen o měsíc později ji následoval její starší bratr Rudolf. Obě úmrtí patrně souvisela s epidemií cholery, kterou krátce po roce 1867 přineslo do vsi procházející rakouské vojsko. Tragické události mladé rodiče těžce poznamenaly, tím spíš, že matka Terezie byla z jara téhož roku ve vysokém stupni těhotenství. Upínala-li své naděje k novému dítěti, měla být hned z kraje května velmi zklamaná. Miminko totiž zemřelo krátce po porodu a nezachránila je ani místní zkušená porodní bába Růžena. Navíc se neblahé události odehrály tak rychle, že chlapce nestačili ani pokřtít. Ostatky novorozence proto podle záznamu v úmrtní knize pohřbil hrobník bez obřadu v koutě u hřbitovní zdi.“
Jména a místa jsou upravená.

Proč si vůbec lidé nechávají rodokmen sestavovat, ptáte se po důvodech?
Důvodů existuje celá řada. Někteří se pídí po informacích čistě ze zvědavosti, jiní se zaměřují na příčiny úmrtí a chtějí vědět, jestli se dá vysledovat nějaká dědičná rodinná anamnéza. Pak ke mně chodí klienti, kteří třeba neprožili šťastné dětství a nemají ideální vztahy se svou rodinu, ti se potom rádi obracejí dál do minulosti. Další si nedokážou vysvětlit, odkud se vzalo jejich příjmení, a jsou samozřejmě i tací, kteří chtějí najít ve svém rodokmenu modrou krev. Většinou je však musím zklamat, šlechtické předky má opravdu jen hrstka z nás.

Co můžete nabídnout víc než matrikářka?
Právě ten příběh. Nenabízím jen jména a data, ale sestavuji celou kroniku tak, aby se klient dozvěděl, jak a kde jeho předci žili, čím se zabývali nebo jak umírali. Dohledané informace zasadím do historického kontextu země a obce. Takže jednodušeji řečeno, pokud vím, že předci žili v době, kdy se ve vsi ubytovalo takové a takové vojsko, připojím ilustrativní obrázky daného pluku a tak dále... Snažím se prostě lidem jejich rodinu co nejvíce přiblížit. To vše nakonec sepíšu co možná nejčtivější formou.

Ono to musí být i docela dobrodružství... Jaký nejzajímavější rodokmen jste zatím sestavovala? Objevila jste třeba v nějakém rodokmenu historicky známou osobnost?
Zatím jsem měla většinou štěstí na samý zemědělský lid. Samozřejmě se tu a tam vyskytl někdo, jehož jméno je možné dohledat v encyklopedii. Právě teď se snažím propojit řidiče automobilu, který vezl v roce 1914 následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Esteho v Sarajevu s rodinou jedné mé klientky. Ne nutně však musí zajímavost rodokmenu pramenit z veřejně známé postavy. Nedávno se mi například podařilo dohledat jednoho předka, který se shodou okolností vyskytoval v dokumentu o vesnickém životě. Klient tak mohl pohlédnout své praprababičce do tváře. Takové okamžiky jsou pak velmi silné pro zákazníky, ale i pro mě.

Jak hluboko do minulosti se dá v sestavování rodokmenů dojít?
Nejprve se obvykle pátrá v matrikách, v nichž je možné nalézt záznamy až z poloviny 17. století. Když se člověk dostane k tak zvanému mrtvému bodu, je načase podívat se do dalších pramenů, jakými jsou například gruntovní knihy nebo třeba Berní rula. U valné většiny rodokmenů se standardně dohledává předek narozený okolo poloviny 18. století, v případě, že se jedná o urozenější rodinu, je možné se výjimečně dostat i do předbělohorského období. Ne každý se však chce mermomocí dostat co nejvíce zpět. Někteří zákazníci naopak touží poznat své praprarodiče, kteří žili okolo přelomu 19. a 20. století. K nim existuje více informací, o to detailnější potom musí být jejich životní příběh.

Když se ještě zeptám na ty vaše zákazníky, jaké jsou jejich reakce, když rodokmen dostanou do ruky? Naznačila jste, že to jsou silné chvíle...
Už několikrát jsem klienta, respektive klientku rozplakala. Stává se to hlavně v případech, kdy se rodinná historie z nějakého důvodu před potomky tutlala. Tito lidé potom přicházejí a tápou i nad jmény svých prarodičů. A ti, kteří nepláčou, mají, alespoň doufám, radost.

Kolik stojí nechat si u vás sestavit rodokmen?
To záleží vždy na klientovi. Já mám několik základních cenových balíčků, ale vždy záleží na zákazníkovi, jaký strop si určí. Každý krok s ním proto dopředu probírám. Nemá totiž cenu dohledávat informace, o které třeba klient vůbec nestojí. Je mnohem lepší dohodnout se na směru bádání. Můj nejlevnější balíček stojí 3500 Kč, já mu soukromě říkám balíček Větev, protože zkoumám předky v jedné linii, a to buď otcovské, nebo mateřské zhruba šest generací zpět. Rodokmen, v němž zaznamenávám vždy rodičovský pár, jeho rodiče, jejich rodiče a tak dále, se pohybuje okolo 10000 Kč. Výstupem je nejen nakreslený rodokmen, ale i sepsání všech informací vyprávěcí formou s obrázky. K tomu ještě přikládám identifikační karty sledovaných osob, které obsahují údaje o narození, křtu, porodní bábě, svatbě, úmrtí a tak dále. Nadto dostávají zákazníci cd s obrázkem rodokmenu v PDF, aby si ho mohli kdykoliv vytisknout v libovolné velikosti, a genealogický prográmek s vyplněnými údaji.

Mgr. Lenka Peremská

lenka

Narodila se v roce 1981 v severočeských Teplicích. Po maturitě se přesunula do Brna, kde studovala historii, klasickou archeologii a žurnalistiku a mediální studia. Po získání magisterského titulu zůstala na půdě Historického ústavu v doktorském studiu se zaměřením na český středověk 14. století, několik semestrů zde také vedla historické semináře. Po nějaké době se začala zabývat genealogií, které se intenzivně věnuje dodnes. V současnosti je rovněž externí redaktorkou populárně-naučných časopisů Živá historie a Tajemství české minulosti.

Lenku najdete na...

Čtěte také

Reklama