Čtenářka s nickem Lenig je šťastný člověk. I když poněkud krkolomnou cestou, všechny její sny se jí nakonec splnily. Vedla (a vede) si opravdu dobře. Více již v dalším tematickém příspěvku.

Dobrý den  a krásnou středu do redakce i Vám, milé ženy-in!

Jako malá holka jsem chtěla být učitelkou, ne princeznou nebo hééérečkou, ale prostě jsem chtěla učit (možná spíš poučovat???) děti na 1. stupni. Bavila mě čeština a tělocvik. Tento sen mi vydržel od 3. do 8. třídy ZDŠ (pro mladší ročníky Základní devítiletá škola). V té 8. třídě jsem začala se svou kamarádkou chodit pro její malou sestřičku do jeslí a to se mi tolik zalíbilo, že jsem během osmičky ten sen změnila na dětskou zdravotní sestřičku.

Ale protože mám nemocnou páteř, tak mám i pracovní omezení....a mohla jsem jít leda tak na gympl nebo ekonomku.

Gymnázium jsem zamítla, na to jsem neměla, a tak jsem si udělala ekonomickou školu se zaměřením na spoje (pošta). V létě jsem jezdila na pionýrské tábory, během roku chodila na brigádu do školní knihovny, ve škole nás naučili pracovat s penězi, získala jsem k nim ten správný vztah obchodníka., a tak jsem si během čtyřletého studia ujasňovala, co by mě tedy bavilo a došla jsem k tomuto:
_ chtěla bych pracovat s dětmi, s knihami, s penězi a lidmi a taky mě bavilo psaní, na SŠ jsem byla „krajánkem“, tj. dopisovatelem do Mladého Světa :)

Tyto svoje sny jsem si postupně téměř všechny splnila...první rok po škole než jsem šla na mateřskou, jsem pracovala na poště na sdružené přepážce. (Lidé a peníze).

Po necelém roce MD jsem si našla práci na Základní škole a dělala jsem sekretářku, referentku, administrativní pracovnici a hospodářku....(tenkrát do dotazníků jsem vyplnila vždy to, co bylo nejvhodnější). Tahle práce mě hodně bavila, díky ní jsem si vyzkoušela i to učení - jednou jsem šla suplovat do pětky přírodopis. Tenkrát byla vlna chřipek a „polovina“ učitelů omarodila. Dále jsem se dostala třeba i jako dozor se třídou do Národního divadla, jezdila s dětmi na výlety, na exkurze, často chodila do našeho Divadla F.X. Šaldy, kam jsem se jako soukromá osoba nedostala (jednak manžel byl ignorant kultury a taky jsme bydleli na okraji města a neměli dobré spojení, hlavně tedy v noci po představení bychom se nedostali domů a auto jsme tehdy ještě nevlastnili, takže jsem si díky tomu alespoň nepřipadala jako kulturní barbar).

Toto se stávalo díky tomu, že se třídou museli nejméně 2 pedagogičtí pracovníci, ale někdy se prostě ten druhý nenašel, a tak nastupovala další varianta v podobě dozorů třeba rodičů. I to se pokaždé nepovedlo a pak toto bylo nabídnuto mně. Když „říďa“ věděl, že mám svou práci hotovou, pustil mne a tak byla spokojenost na všech stranách. (Ve školství jsem si teda splnila všechny své sny ohledně zaměstnání, navíc ještě jsme asi poslední dva nebo tři roky vydávali školní časopis Paprsek, kde jsme spolu se zástupkyní školy a mojí velkou (dodnes) kamarádkou dělaly šéfredaktorku a redaktorku. Ohromně nás  to bavilo a děti si taky nadšeně „vyráběly“ svoje „noviny“.

Po revoluci jsem  šla na druhou MD (tenkrát jsme si vzali chlapečka z DD do pěstounské péče) a po skončení MD jsem skončila i se školou. Jednak se tam změnily hodně poměry s nástupem nového ředitele a jednak by to bylo dojíždění do města, což se dvěma dětmi již bylo komplikované, a tak jsem několik let podnikala. Pořídila jsem si krámek, kde jsem kromě potravin měla postupně všechno,  o co lidé na předměstí měli zájem....Lidé tomu začali říkat „malý obchoďák“. Tato práce mi dala zase hodně do života, přístup k zákazníkovi, jistou pokoru (náš zákazník, náš pán), úctu...atd...

Potom se začaly stavět supermarkety a to právě na okrajích velkých měst, a tak mi najednou začali ubývat zákazníci, protože do SM to měli zhruba 15 minut pěšky nebo pár minutek autem, taky jsem se rozvedla a odešla bydlet právě do města. Ještě jsem pár let dojížděla na předměstí do svého obchůdku, ale kšefty se rapidně zmenšovaly...a zdravotní stav zhoršoval (dost jsme marodila a podnikat po telefonu mi teda moc nešlo), a tak jsem  podnikání zrušila a našla jsem si práci ve městě v jednom obchodním centru....tehdy malém. Později jsem postupně pracovala ještě v Delvitě, ale opět ze zdravotních důvodů musela skončit. Nakonec jsem šla dělat šéfku do bazaru, kde jsme prodávali krásný nábytek a tam jsem vlastně byla až do svých vdavek před dvěma lety.

Naši mi hubovali, na co že mám ekonomku, proč se dřu v obchodech, ale mě  práce s lidmi (a penězi) bavila rozhodně víc než sedět někde v kanceláři a 8 hodin „čučet“ do monitoru a do papírů. Nakonec všechny moje pozice tu ekonomku využily, ale byla jsem i mezi lidmi. Dodnes si nedokážu představit, že bych seděla třeba na úřadu (sociálka, pracák, zdr. pojišťovny, radnice apod a dělala „ouřadu“).

Pak jsem se přestěhovala 220 km za manželem do jiného kraje, za doby tzv. krize a zde práci nemohla najít asi rok a půl. Až od letošních prázdnin dělám brigádu v infocentru a zase je to něco, co mě nesmírně baví. Jsem s lidmi, dětmi, pro které děláme 2x za měsíc tzv. Tvořeníčko, také sem děti docházejí na počítač.  Nyní jsem v neděli měla premiéru a poprvé jsem jela s místními lidmi na výlet, který jsem ale sama vybrala a zorganizovala.
Včera jsme měli poradu s naší hlavní šéfovou, a tak mi asi výlety již zůstanou jako hlavní náplň práce. Mimoto pracuji od jara pro místní noviny jako redaktorka, takže musím říci, že se mi postupně všechny moje sny a přání ohledně zaměstnání splnily a mohu být vlastně šťastný člověk!!!

Lenig

Text nebyl redakčně upraven

__________________

Milá „kolegyně“, děkuji za Váš obsáhlý příspěvek. Měla jste to už od začátku opravdu pěkně pestré. Tak ať Vám ta barevnost života vydrží co nejdéle :)
Pěkný den
Saša

Téma dnešního dne: Splnil se vám váš dětský sen?

  • Čím jste chtěla být jako malá holčička?
  • Děláte práci, o jaké jste snila?
  • Pokud ano, jak daleká byla cesta k vašemu vysněnému povolání.
  • Pokud ne, proč ne?
  • Pomáhali vám ve výběru vaši rodiče?
  • Partner?

K tomuto tématu pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží malý dárek: vlasovou kosmetiku Schwarzkopf

kosmetika...

 

Reklama