Reklama

A jsou také návštěvy, které jsou usazeny v obýváku. Čtenářka s nickem Lenig nám posílá fotografie obou místností, na které je radost pohledět.

Krásný den do redakce a všem žínkám!
Ještě před rokem jsem musela zvát návštěvy jen do obýváku, protože kuchyň byla úzká nudle, kam jsem se vešla jen já nebo jen manžel, podle toho, kdo vařil či zrovna chystal kafe pro návštěvu.

Ale vloni v létě jsme se přestěhovali do paneláku 3+1, takže si můžeme vybrat. Kuchyň máme velkou a prostornou a obývák krásný. Jsou návštěvy, které míří rovnou do kuchyně a říkají, že jsou to kuchyňské typy, a tak sedíme v kuchyni. Ale my sami se snažíme víceméně návštěvy směrovat do obýváku, který jsme si vymalovali moderně do fialova, pořídili fialovo šedou sedačku a obrazy na zeď jsou orchideje-většinou růžové až do fialova.

Pokoj, kam nikdo nesmí, nemáme, ale naši ložnici beru jako místnost, kde nikdo další nemá co pohledávat...leč míváme dveře stále otevřené a při vstupu do bytu leží ložnice v zorném poli, takže tam každý vidí. Nevadí, snažím se mít ji denně naklizenou a pokud to náhodou nestihnu, tak ty dveře prostě zavřu. Ale jsem doma, takže ranní vyvětrání a stlaní beru za součást svého ranního rituálu a nejpozději do 9h je ložnice v pořádku.

V našem novém bytě se cítím dobře v každé místnosti, dá se říci, že je to můj vysněný byt, doufám, že i poslední, kam jsme se stěhovali a líbí se mi tu.

V mém dětství to bylo podobné, tedy ne s moderním barevném malováním, ale rozložení místností bylo stejné. Sedělo se v kuchyni nebo v obýváku, do ložnice jsme chodili pouze, když nás tam mamka poslala, abychom něco donesli ze skříně, což bylo zcela vyjímečné. Ložnice pro nás byla TABU. Jako my jsme si s bráchou uklízeli svůj pokoj sami, tak i mamka uklízela ložnici sama a ostatní prostory jsme dělali společně.

Nejabsurdnější místo? Tak to nějak nevím, možná jako dítě na strom, kde měl kamarád „svůj pokojík“, kam chodil trucovat???

Jinak si ale vzpomínám, že mi často první manžel říkal, že mám (JÁ MÁM!!!)  doma binec - měli jsme třípatrový dům s místnostmi 7+1, 2 malé děti, já svůj obchod, kde jsem byla od pondělí do soboty, ale i tak jsem se snažila. Jen on se vůbec nesnažil udržovat pořádek a děti byly po něm...Pamatuji se, jak mi říkaly: „A proč si musím uklízet boty (oblečení atd) , když tatínek nemusí“? A tak jsem fakt  někdy nestíhala, ale snaha byla. Hlavně děti něco naučit. Na manžela jsem byla krátká.

No a jednou mě pozvala jedna známá k ní do bytu, který měla hned na mým pronajatým krámkem. Tak jsem šla...a teprve tam jsem viděla, co je to binec, nepořádek, ba doslova bordel! Do takového bytu bych nikoho nepozvala ani náhodou....A tak jsem tam poslala manžela (znali se s tou paní také)....Od té doby jsem měla doma celkem klid, dokonce se mi někdy i snažil pomoci nebo popohnal děti.

Jiná kolegyně mě také pořád zvala. Bylo to na druhý konec Liberce, musela jsem jet dvěma autobusy a také...měla na oknech prach, že by se z něho daly stavět figurky, ale celá pyšná mi ukazovala, jak jí kvetou kytičky. No comment. Takové věci se mi občas stávaly, a tak si už nemyslím, že mám doma binec.

Přeji všem krásný den a posílám pár foteček - fialový obývák a zelená kuchyně
Lenig

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

fotojednaob

obdva

kuch

____________________________

Tak vy binec doma rozhodně nemáte. Byt jako klícka, to se to tam návštěvám sedí. :)
Děkuji za příspěvek i fotografie, mně osobně se moc líbí ta zelená barva v kuchyni!
Pěkný den
Saša

Téma dnešního dne: Kam zvete návštěvy?

  • Kde si nejraději vypijete kávu s kámoškou a kde pořádáte rodinné oslavy?
  • Máte nějaký pokoj, kam nikdo nesmí?
  • Kde se cítíte nejlépe?
  • A jak tomu bylo ve vašem dětství?
  • Měli vaši rodiče nebo prarodiče nějaký pokoj, kam se smělo jen ve výjimečných případech?
  • Na jaké nejabsurdnější místo jste byla pozvána?
  • A co veselé historky?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný, příznačný dárek: Kávu a sušenky. :)

susenky