Vzpomínám si na jednu příhodu, která se mi stala asi před rokem.
 
Čekala jsem ve frontě v lékárně, a i když tam bylo dost místa, paní za mnou se na mě nepříjemně tiskla.
Otočila jsem se, abych zjistila, proč se tak tulí, a nejdnou vidím, že pod kabátem, který měla přehozený přes ruku, mi její ručka šátrá v kabelce.
Naprosto ochromeně jsem hleděla nejprve na tu ruku a pak jsem zvedla pohled na obličej té paní.
Chvíli jsme na sebe koukaly, ona po chvíli ruku z mé kabelky v klidu vytáhla a stála ve frontě bez mrknutí oka dál!
Na celé situaci mi přišlo absurdní ne to, že se mě pokusila okrást, ale to, že se chovala, jako by se nechumelilo.
 
Neschopná slova jsem na ni chvíli upřeně koukala a naivně čekala, že nějak zareaguje.
Teprve po chvíli jsem jí řekla: "Já se vám divím, že aspoň neodejdete."

Na to se na mě prvně podívala a s výrazem ukřivděné ctnosti spustila: "A proč bych jako měla odcházet?" Já na to: "Já jsem vás viděla!" Ona drze: "A co jste jako viděla?" "Vaši ruku v mojí kabelce."
Přišlo mi to jak rozhovor v absurdním dramatu. To už se začala zajímat i lékárnice, tak jsem ji seznámila s nelegální aktivitou oné paní.
Nato se paní otočila a s uraženým výrazem opustila lékárnu.

Opravdu jsem z ní byla v šoku, ne z té "krádeže" (naštěstí se mi nic neztratilo), ale z její reakce "co se vám paní nezdá?"
 
Channah

Milá Channah,

docela se divím, že na vás ta přistižená nezačala ještě ječet.
Podle známého: "Zloděj křičí, chyťte zloděje."

 

Reklama