Zdraví

Léčba kladivem? Paráda!


Každý desátý člověk má podle údajů, které zveřejňují přední psychologové, v dnešní době problém ovládat zlost a vztek. Z nahromaděného stresu se pak časem úspěšně propracuje k nespavosti, nechutenství, vředům, chronickému únavovému syndromu a podobným lahůdkám.
Namnoze končí takoví lidé na skupinové terapii, kde se mohou s různou úspěšností vypovídat v kruhu podobně postižených.

Psychologové ve světě dnes stále více razí metodu, podle nich mnohem rychlejší a efektivnější, při které se uvolní tolik potřebného dopaminu, že po jedné takové kúře odchází člověk s povznášejícím pocitem, naprosto v pohodě a uvolněný. O co jde?

O „terapii destrukcí“

Za poplatek, který zase není tak vysoký, aby vám způsobil ještě větší zlost, zde za dohledu psychologů vyfasujete veliké kladivo nebo baseballovou pálku a tou můžete rozmlátit předměty k tomu určené. Například vraky aut, nábytek, počítač, kopírku a jiné příhodné věci. Klienti si metodu nemohou vynachválit a odborníci se o ní zmiňují jako o terapii budoucnosti.

Například ve středošpanělském městě Soria stojí lidé na nezvyklou terapii dlouhé fronty. Jedno sezení „terapie destrukcí" přijde v přepočtu zhruba na 1800 korun, za které zájemce získá kladivo a vstupenku na hlavní městské vrakoviště.

„Přicházím vždycky, když za sebou mám špatný den v zaměstnání. Popadnu mobil, hodím ho na zem a jediným úderem ho rozmlátím na kousíčky. Neumíte si představit, jak se člověku uleví,“ říká jeden ze spokojených zákazníků.

Zájemci mohou ničením strávit až dvě hodiny, ale podle organizátorů zatím nikdo nevydržel déle než 30 minut.

V Japonsku nabízejí některá centra pro duševní zdraví něco podobného. V malé místnosti si můžete buďto rozsekat nádobí nebo zapůjčenou sekerou zdemolovat naaranžovanou kancelář včetně stolu šéfa, případně nafackovat panákovi v životní velikosti, kterému dáte potřebné jméno. V nabídce je za poplatek rovněž několik mobilních telefonů, kopírka a dokonce i automobil. Zájem je obrovský a podle slov zákazníků je tento druh terapie k nezaplacení.


Něco na tom bude

Můj otec je morous a jiný už nebude. Dnes s odstupem a pochopením vím, že prostě někdo je takový a jiný makový. V pubertě jsem ale s jeho věčným mentorováním a donášením měla veliký problém. Šacoval mi věci, šmejdil ve stole, neustále mu něco vadilo a dokonce mi lezl do deníčku. Když jsem to zjistila, dala jsem mu to pěkně sezobnout. Koupila jsem stejný a napsala jsem do něj taková zvěrstva, že by se za ně styděl i ten nejhrubší pornokanál. Sama jsem se červenala, když jsem to psala.
Málem se vyvrátil. Mamce jsem pak ukázala ten správný a pěkně ho natřela. Dostal od ní vynadáno a chvíli dal pokoj. Ale jen chvíli.
A tak jsem to řešila tak, že jsem si ze starých hadrů ušila panáka, kterého jsem vždycky, když měl otec „své dny“, s gustem tak zrasila, že mi ho bylo až líto. Nejraději ze všeho jsem ho se slovy „Demente jeden hnusnej!“ fackovala. Upřímně musím říct, že to bylo skutečně neobyčejně účinné. S pocitem dobře vykonané práce a klidem v duši jsem se pak při večeři dívala, jak otec dlabe knedlíky s vajíčkem.

Máme něco podobného i u nás?

 „O této metodě vím. Z pohledu lékaře není až tak úplně od věci, byť je možná poněkud nekonvenční. Myslím, že v první části jde víceméně o hru, která člověku cíleným uvolněním neurotransmiterů působí potěšení. Teprve ve chvíli, kdy si účastník během terapie začne do detailu vybavovat situace, kdy se v minulosti cítil ponížen, ublížen a kdy bez sebe vzteky může mlátit například do auta, začínají se v organizmu uvolňovat hormony podobné jako při situaci označované jako „uteč, nebo bojuj“. Tedy adrenalin a kortizol, které tělo jednak dostanou do stavu absolutního vzrušení, a jednak ho opravdu mohou, pokud terapie proběhne až do vyčerpání, vyčistit a vyplavit nebezpečné stresové látky. Nevím o tom, že by u nás na profesionální úrovni něco podobného na nějakém pracovišti probíhalo, ale nestavím se proti tomu. Samozřejmě za odborného dohledu, který také musí určit, zda je pro toho kterého člověka takový druh terapie vhodný,“ říká PhDr. Vlastimil Smolík z centra krizové intervence v Praze 8.

 

Už jste někdy něco ve zlosti rozmlátili?
Jak vám pak bylo?
Kdybyste měli možnost, udělali byste to organizovaně?
Co si o terapii destrukcí myslíte?

   
18.03.2009 - Zdraví - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [50] Lyoness [*]

    Jsem jednou jedinkrat ve vzteku mrskla sluchatkama a propiskou... Pak me to stvalo - ze jsem se neovladla... Spis se vybijim slovne... A nebo jdu cvicit, uklizet, preryvat zahradu, presazovat kytky... a tak.. nejaka fyzicka prace. Jeste ze me to nebere casto.

    superkarma: 0 19.03.2009, 09:41:17
  2. avatar
    [49] Krišpína [*]

    Můj bratr onehdá opravoval synovi psací stůl. Zapomněl, že nechal vystrčený spodní šuplík a jak si rychle sednul do dřepu, tak si parádně narazil el. Ve vzteku vyskočil, kopnul to toho šuplíku a zlomil si palec na noze! Jo, vztek se musí umět zúročit!! Zlatý úklid.

    superkarma: 0 18.03.2009, 20:36:30
  3. avatar
    [48] Krišpína [*]

    sanvean: mám to podobně, když mám vztek, tak dokážu vysmíčit i nemožné. Bohužel, to chytá z rodiny jen mě, ostatní ve vzteku spíš dělají binec.

    superkarma: 0 18.03.2009, 20:31:02
  4. avatar
    [47] Ch.Z. Kochanská [*]

    sanvean:

    superkarma: 0 18.03.2009, 19:50:24
  5. avatar
    [46] sanvean [*]

    kareta: Mě obvykle úklid stojí děsný přemáhání, a když už mě něco takhle "načutne", využiju toho :)
    Ch.Z. Kochanská: To už by chtělo něco většího, třeba noční úklid Kauflandu nebo tak něco.

    superkarma: 0 18.03.2009, 19:39:58
  6. avatar
    [45] Suzanne [*]

    Kelly: jo, bouchnout do zdi nebo do stolu, když mě někdo "neslyší" taky umím, to mě děsně naštve

    superkarma: 0 18.03.2009, 16:15:27
  7. avatar
    [44] hrstka [*]

    rozbíjet věci není hezké

    superkarma: 0 18.03.2009, 15:51:14
  8. avatar
    [43] Ch.Z. Kochanská [*]

    sanvean: Až se budete rozvádět, tak bude vyluxováno i na chodníku před barákem?

    superkarma: 0 18.03.2009, 15:43:58
  9. avatar
    [42] kareta [*]

    sanvean: tomu říkám užitečné zaměření energie správným směrem

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:58:14
  10. avatar
    [41] sanvean [*]

    Ne, já když se pekelně naštvu, uklízím (on je na tom stejně). Tuhle jsme měli vycíděný celý byt. I venkovní chodbu. Dokonce i sklep jsem vytřela.

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:40:28
  11. avatar
    [40] Kelly [*]

    Ch.Z. Kochanská: já jsem drobnější postavy, určitě by jsi mne zpacifikovala
    Ono to bylo docela nevinné. Dítko na WC cosi vyvádělo a já jej z vany okřikovala ... marně. Tak jsem vzala kartáč a bouchla do stěny ... no, a bylo to tam.
    Jinak jen prskám, nadávám, vraždím ... slovně.

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:23:10
  12. avatar
    [39] Canadian [*]

    Meander: vybavila se mi scena z Postrizin, jak prijela pani sladkova a kluk mel ostrihanou jen pulku hlavy

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:19:55
  13. avatar
    [38] Ch.Z. Kochanská [*]

    Kelly: S tebou bych se nechtěla fackovat.

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:15:26
  14. [37] univerzální uklízečka [*]

    vladka006: hádám, že chlapa by nevytočilo ani tak to, že se nemůže oholit, ale spíš fakt, že z něj teď zbytek rodiny má srandu

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:11:48
  15. avatar
    [36] Kelly [*]

    Ale jo, podařilo se mi udělat díru do koupelnového jádra ... když ono je tak měkké

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:09:20
  16. avatar
    [34] vladka006 [*]

    Meander: to ho to muselo vytočit ještě víc

    superkarma: 0 18.03.2009, 14:01:15
  17. avatar
    [33] Meander [*]

    strojek

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:47:11
  18. avatar
    [32] Meander [*]

    Canadian: Můj otec třísknul památečním holícím strojkem značky Charkiv. I s věnováním ten strojem byl. Blbé bylo, že otec měl oholenou jenom polovinu obličeje a v celém domě nebyla ani jedna normální břitva s žiletkou na holení a čas odjezdu se blížil

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:46:54
  19. avatar
    [31] vladka006 [*]

    Juana: jsem po tom svým hodila pomerančem, taky jsem se netrefila a nechávám tam flek, aby si na příště pamatoval, že si vezmu něco tvrdšího a určitě se trefím.

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:43:56

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Canadian [*]

    tuhle u me zazvonil kamarad. Prej nemohl zavolat, trisknul s mobilem. Msn pouzit rovnez nemohl neb trisknul i s notebookem. Proc se rano neholil jsem se ani nemusela ptat
    On ho takhle jednou za rok prremuze pocit bezmoci...

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:19:19
  2. avatar
    [29] Juana [*]

    Ještě jedna historka - moje mladší sestra byla jako dítě pěkně vzteklá a jednou jsme byly samy doma a ona měla nějakou agresivní náladu a začala mě mlátit. Tak jsem ji zavřela do dětského pokoje a ona nevěděla nic lepšího, než že začala kopat do skleněné výplně a rozkopla ji a pořezala si nohu. Pak jsem jí to musela ošetřit a na rodiče jsme vymyslely nějakou krycí historku a až po letech, jako dospělé, jsme jim přiznaly, jak to tehdy bylo.

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:11:01
  3. avatar
    [28] Juana [*]

    tatulah: nožem jsem jednou hodila po manželovi, teda ještě když jsme spolu chodili, a dodnes o tom mluví.
    Tchýně zas jednou hodila po tchánovi mísou s naloženým masem, netrefila se, proletělo mu to těsně kolem hlavy a rozmlátilo se to o zeď. Ještě dlouho tam pak měli mastnej flek na tapetách. Tchýně to tam nechávala schválně, jako takové memento, aby tchán moc neprudil, protože mu slíbila, že příště už se trefí.

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:07:36
  4. [27] tatulah [*]

    jo a ty talíře tam nechal na druhej den, až přišla uklízečka a ještě si stěžoval, jaká jsem potvora.

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:03:11
  5. [26] tatulah [*]

    jednou jsem se hádala s teď už exem, měli jsme restauraci, já jsem stála u regálu s talířema a házela jsem je po něm přes celou kuchyň. On tam jen stál a klidným hlasem ke mně promlouval, že bych už teda konečně mohla navštívit toho Chocholouška. Tak jsem vzala jeho nejoblíbenější kudlu a mrskla jsem jí proti zdi. To se mohl posrat.

    superkarma: 0 18.03.2009, 13:02:21
  6. avatar
    [25] cristy.crow [*]

    Nejlepší je házet šipky po živém terči.

    superkarma: 0 18.03.2009, 12:52:53
  7. avatar
    [24] Meander [*]

    univerzální uklízečka: On mě nikdo neviděl, mně bylo trapně přede mnou samotnou A čudlíky z kalkulačky jsem nacházela různě po firmě ještě dlouho poté

    superkarma: 0 18.03.2009, 12:44:47
  8. [23] univerzální uklízečka [*]

    Kdybych měla plastový talíře, tak to u nás zřejmě vypadá jak area 51. Porcelánového nádobí mi je jednak líto, druhak by nebylo z čeho jíst a navíc se pak chlapovi blbě vysvětluje, kamže to všechno zmizelo. Dveří mi kdysi líto nebylo, zavřela jsem je s takovou něžností a klidem, že se vysypala skleněná tabule.

    Meander: to musíš třískat tak, aby Tě nikdo neviděl a aby se v bytě pokud možno nenacházely různé úlomky, částečky a střípky ještě týden poté

    superkarma: 0 18.03.2009, 12:27:42
  9. avatar
    [22] Blues [*]

    Ona taková akční počítačová hra a promítnutí si aktuálního nepřítele do ěnjaké obludy... velký kulomet a .... to je úleva! :-)

    superkarma: 0 18.03.2009, 12:20:09
  10. avatar
    [21] Meander [*]

    A jo, už jsem třískla o zem či o zeď kalkulačkou, myší, mobilem... Pokaždé jsem si pak připadala jako blbec

    superkarma: 0 18.03.2009, 12:18:00
  11. [20] Leidy [*]

    já taky občas třísknu z dveřma a je fakt že se mi uleví ale aby se mi ulevilo úplně tak bych musela třísknout o zem s člověkem který mě vytočil.A to by bylo zlé, tak si pak jen zanadávám a je to.

    superkarma: 0 18.03.2009, 12:16:35
  12. avatar
    [19] Juana [*]

    Něco na tom bude - manžel docela rád štípá dříví a vždycky u toho nadává, představuje si své "oblíbené" známé a politiky a práce mu jde pěkně od ruky.

    superkarma: 0 18.03.2009, 10:57:54
  13. avatar
    [18] vladka006 [*]

    Ch.Z. Kochanská: chodím na kickbox, nejlepší je to bezprostředně po tom, co mě někdo naštve. To se mi pak v hlavě rodí představy....

    superkarma: 0 18.03.2009, 10:23:05
  14. avatar
    [17] vladka006 [*]

    Lindaa: tak u záchoda máme dveře nový, těma si netřísknu, beztak jdou blbě zavřít, zavíraj se právě pomalu. Nejlepší jsou u ložnice, jsou prosklený, tak kolikrát čekám až se vysklí, stejně by potřebovali vyměnit a přítel se k tomu nějak nemá, snad se mi jednou povede je vytřískat, aspoň budeme muset koupit nový.

    superkarma: 0 18.03.2009, 10:22:14
  15. avatar
    [16] Ch.Z. Kochanská [*]

    Už hodně blbců jsem si zhmotnila ve squashový míček. Až mě ruka bolela.

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:48:54
  16. avatar
    [15] Světýlko [*]

    Dříve jsem vzteky třískala dveřma. Jednou jsem o zem mrskla vázou a dlouho mě to mrzelo. Pak jsem brávala ven psa a chodila se na opuštěná místa vykřičet. Léty jsem se zklidnila - nevytočí mě skoro nic , jsem pohodářka.

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:48:51
  17. [14] Lindaa [*]

    vladka006: nic neuklidnilo víc nez kdyz jsem jednou ve starým byte prastila dverma a zustala mi klika v ruce a dvere se pomaloucku sesuly k zemi . Holky div neurely smíchy, moje uz tak postrachaná autorira byla nekde a nakonec jsme zbytek vecera dávaly dvere dohromady - byly od záchoda a bez tech je zivot tezký. Hezky dlouho jsem si potom dávala bacha cím trísknu

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:43:20
  18. avatar
    [13] Ťapina [*]

    Jo, potřebuju občas něčím třísknout, ale zničit se to nemusí. Boxovací pytel by splnil stejnou úlohu

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:42:26
  19. avatar
    [12] vladka006 [*]

    Třískám tak maximálně dveřma, tak doufám, že mi přítel neudělá něco jako Lindy manžel, to by mě vytočilo ještě víc, kdybych chtěla s nima třísknout a oni se začaly pomalu zavírat. To bych je snad rozstřílela.
    Netřískám ničím, co se dá rozbít, nechce se mi pak uklízet střepy.

    superkarma: 0 18.03.2009, 09:34:28
  20. avatar
    [11] Žábina [*]

    někdy to pomůže, něčím praštit...ale každý to má asi jinak

    superkarma: 0 18.03.2009, 08:51:31
  21. avatar
    [10] Mipe [*]

    Ano jednou a nepomohlo to,jinak jsem kliďas a vzteklé lidi kterým chybí sebeovládání nechápu ,já jdu spíš něco dělat než abych něco ničila

    superkarma: 0 18.03.2009, 08:32:22
  22. avatar
    [9] Tulinka [*]

    Kdysi dávno jsem ve vzteku rozmlátila hrnek
    Dneska mi je líto něco ničit

    superkarma: 0 18.03.2009, 08:21:03
  23. avatar
    [8] femme [*]

    nerozmlátila o zem zásadně mrskám něčím, co se nerozbije a je fakt, že se mi uleví

    superkarma: 0 18.03.2009, 07:56:38
  24. [7] Lindaa [*]

    Kdyz me doma HODNE nastvou prastím dvermi nebo tím co mám zrovna v ruce. Manzel to nesnásí a tak mi namontoval zpomalovaný zasupování vsech zásuvek a dvírek v kuchyni...zkuste ve vzteku prastit dvírky a ony se samy zastaví a pomalounku potichu dovrou - to nastve jeste víc . Takze jsem se zacala odreagovávat na zahrade a rodina si zvykla. Proste kdyz neco preorávám nebo necím tlucu, rezu dríví, natírám a podobne tak me nechají v klidu vyrádit a já se domu vrátím v klidu.

    superkarma: 0 18.03.2009, 07:43:53
  25. avatar
    [6] kareta [*]

    tomu se říká terapie?
    já tomu říkám málo sebeovládání
    nesnáším ničení, jsem asi sentimentální, ale vždy si představím, jak to někdo pracně dělal, tvořil, co to dalo práce, než to vymyslel,...

    superkarma: 0 18.03.2009, 07:38:59
  26. [5] Anime Otaku [*]

    Táta je vztekloun a vždycky ničí takový věci jako pravítka a tužky (spoň mu máme co dávat k narozeninám a vánocům ) Jako malá sem se bála, ne táty, ale o něj.
    Kousek té jeho povahy sem zdědila (vždycky se ukázala jako agresivní PMS) takže teď dělám, že na papíry napíšu co mě naštvalo a snažím se je rozcupovat na malý kousíčky - a fyzicky se zase vybiju při úklidu toho bordelu

    superkarma: 0 18.03.2009, 07:28:47
  27. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Švihám třeba oblečením, ale když jsem jednou vzteky chtěla rozbít sklenici, už před upuštěním jsem měla špatný pocit. Že zbytečně ničím věc, že z toho bude binec. Vztek se zastavil. Takže ne, nemám chuť to dělat ani soukromě, ani organizovaně.
    Ale třeba to někomu pomůže.

    superkarma: 0 18.03.2009, 00:43:46
  28. avatar
    [3] mysak [*]

    Nevím, co se v článku omílá o terapii a potřebě odborného dohledu. Prostě někdo se potřebuje vybít. Sportem, prací, ničením.. Je to jedno. Taťka štípe dříví. Když ho jednou manžel předběhnul, pěkně mu vynadal

    superkarma: 0 18.03.2009, 00:20:11
  29. avatar
    [2] Léthé [*]

    Jo ...stalo se mi v dřívějších dobách, že jsem určité věci rozmlátila, s věcmi házela, i z věcmi se usilovala toho druhého zabít.
    Díky tomu jsem vždy úspěšně vyplavila nebezpečné stresové látky.. ..

    superkarma: 0 18.03.2009, 00:09:56
  30. avatar
    [1] Dante Alighieri [*]

    Neubližuju věcem. Miluji věci, mlčenlivé soudruhy... Jednou jsem po hádce třískla svým mobilem o zem a pak jsem se mu omlouvala a bylo mi ho fakt líto.

    superkarma: 0 18.03.2009, 00:03:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme