Bulvár

Lásky a prohry Mariny C.

V říjnu 1940, asi rok po návratu z emigrace, napsala osmačtyřicetiletá básnířka Marina Cvetajeva mladému moskevskému básníkovi Arseniji Tarkovskému (budoucímu otci světoznámého režiséra Andreje Tarkovského), jak ji nadchla jeho kniha. Poděkoval za chválu a začalo přátelství na dálku.

A zanedlouho došlo i k osobnímu setkání.  Překladatelka Jakovlevová, v jejímž domě se uskutečnilo, vzpomíná, že vyšla z pokoje a když se vrátila, seděli oba na pohovce a z jejich očí vše pochopila. Bylo to, jako když se setkal Jesenin s Isabelou Duncan (mladý ruský básník a o 25 let starší americká tanečnice).

„Potřebovala jsem, aby mě milovali. Abych pro někoho byla nezbytná jako chleba…“

Tarkovskij byl mladý, talentovaný a krásný. A co víc: zbožňoval Marinu. Co potřebuje opuštěná, životem ubitá žena? Žena žijící v neustálém strachu, putující s dospívajícím synem z místa na místo? Žena, která neví, jestli její muž a dcera, uvěznění ve sklepích Lubjanky (vězení KGB), ještě žijí? Marině se v té době zdálo, že už je konec. Konec, protože není schopna milovat...

„Když nemiluji, nejsem to já. Tak strašně dávno to už nejsem já…"

A najednou výbuch dávno zapomenutých citů. Setkání. Milostná hra. Dlouhé procházky Moskvou. Básně, které si navzájem recitovali. Požár lásky trvající pár měsíců. Poslední láska, poslední básně. Necelý rok před úplným koncem…

Marina byla odmalička krátkozraká, ale brýle nenosila. Raději než ostrou realitu měla rozmazané linie a siluety. Realitu k nim pak dotvářela svým vnitřním básnickým zrakem Tak také chápala lidi. Stačilo, aby jí člověk věnoval pozornost, aby projevil zájem a už začala pracovat cvetajevská fantazie. I z toho nejobyčejnějšího člověka byl najednou rytíř, do něhož se zamilovávala. Hlavní roli v její lásce nehrála tělesnost, ale duchovnost, její lásky byly jakoby z jiného světa. Nepozemské. Uragán citů, který vrhla na nového vyvolence, vždycky končil novými verši. Verše byly napsány, city pohasly.

Někdy mohla nastat i docela kuriózní situace, jak na ni sama Cvetajeva vzpomíná. Setkala se s mužem, kterému věnovala celý cyklus básní a nepoznala ho.

- Opravdu si mě nepamatujete? Zeptal se..

- Ne, ne, určitě se vidíme poprvé!

Ale když jí připomněl své jméno, lehce se začervenala.

- To jste vy? Promiňte, špatně vidím, a tenkrát jste měl knír.

- Já? Knír, v životě jsem ho neměl!..

Kolují různá tvrzení, že Marina byla svému muži Sergeji Efronovi často nevěrná. Jako důkazy jsou předkládány milostné dopisy, básně, její schopnost a připravenost kdykoli rozehrát milostný románek.  Ano, zajímalo ji mnoho mužů, ale nikdy nehledala požitky v sexu. Adresátem jejích citů nebýval reálný člověk, byla to vždycky hlavně poezie. A lze s velkou určitostí tvrdit, že s žádným, z těch početných milovaných si nebyli intimně blízcí. Snad s výjimkou dvou osudových setkání…

Když začala první světová válka, Marinin muž Sergej odešel na frontu jako dobrovolník. Marina zůstala s dcerou Ariadnou. Sama. Bez milovaného člověka. A dopisy z fronty přicházely stále méně … A po revoluci a občanské válce přestaly chodit úplně. Sergej zmizel. Několik let o něm Marina neměla zpráv. Nevěděla – padl nebo žije? A jestli žije, kde?

 „Zdá se mi, že by bylo lépe umřít. Jestli Serjoža nežije, nemohu ani já. Proč prodlužovat muka?“

Zachraňuje ji poezie, Marina píše, básně často věnuje svému muži – bílé labuti. (v ruštině je labuť mužského rodu)

 „Když Bůh učiní zázrak a nechá Vás naživu, budu za vámi chodit jako věrný pes…"

To napsala v jednom z neodeslaných dopisů. A Bůh učinil zázrak. Díky Iljovi Erenburgovi se Marina dověděla, že její muž je v Istanbulu a míří s dalšími bělogvardějci do Berlína.

Nakonec se setkali v Praze. Sergej začal studovat na Karlově univerzitě a jako mnoho dalších mladých Rusů žil z podpory nazvané Ruská akce (vznikla z iniciativy prezidenta Masaryka).

Sergejovu příteli  Konstantinu Rodzevičovi se mezi přáteli říkalo Casanova. Všichni znali jeho slabost pro něžné pohlaví. Všimla si toho i Marina. Udivil ji tím, že neměl rád poezii. A netajil to před ní, zato v ní viděl především ženu. Když se o románku dověděl Sergej, navrhl Marině rozchod. Marinou to otřáslo. Po několika bezesných nocích se rozhodla :Sergej, to je navždy, to ostatní jsou epizody, bez kterých lze, i když je to někdy těžké, žít.

Více než tříletý pobyt v Praze (ale také v Mokropsech či Všenorech) Marinu velmi poznamenal. Tři roky v Čechách nebyly rozhodně lehké. Shánění živobytí, stěhování, ale také tvorba a především se jí zde narodil syn Georgij.

V Paříži Marina s láskou vzpomínala na svůj pobyt v Čechách. Zvláště po mnichovském diktátu na podzim v roce 1938:

 „Bezmezně miluji Čechy a jsem jim nekonečně vděčná. Nechci však nad nimi plakat, chci o nich zpívat…"

V Paříži se Sergej stává členem "Společnosti pro navrátilce“, plánuje návrat do SSSR. Marina se tomu brání. Ale profesionální „lovci duší“ z NKVD (předchůdkyně KGB) si už Efrona všimli. V září je v Laussane zabit rezident sovětské rozvědky a jako organizátor vraždy  označen ruský emigrant, tajný agent NKVD Sergej Efron. Pro Marinu to byl šok. Efron uniká spravedlnosti s pomocí „kompetentních“ osob z NKVD.

Je velmi těžké si představit Marininu situaci. Pařížská ruská emigrace jí fakticky vyhlásila bojkot, nemůže publikovat, nemá z čeho živit rodinu. Starší dcera Ariadna i čtrnáctiletý Mur (tak říkali synovi) se chtějí vrátit domů. Marina nemá na výběr. Tak jako před lety následovala svého muže na západ, nyní se vrací za ním zpět. Opravdu domů?

Na podzim 1939 je zatčena dcera, potom muž. Marina hledá práci. Tisknout ji nikdo nechce (nemůže?) Získat vlastní bydlení je rovněž obtížné. Ona je „ta z Francie“, emigrantka, ona je žena nepřítele lidu. Ona je ale také dcera profesora Cvetajeva, který státu věnoval Muzeum Puškina (moskevská obdoba Ermitáže) a tři velké knihovny. Ona je básnířka od Boha. To ale nikoho nezajímá...

„Život mě za ten rok dobil.. Nevidím cestu ven…"

Ještě jako kometa prolétá pozdní láskou k Tarkovskému. Je ještě naděje? Není všemu konec? A pak stačí Tarkovského báseň, o stole, prostřeném pro šest nejbližších lidí, kde nezmiňuje ji a kterou Marina chápe jako urážku. Je opět zapomenuta, opuštěná…

22. června napadl Hitler Sovětský Svaz. Marina odjíždí do evakuace. Život už nemá smysl.

„Bezradná hrůzou rozběhla se ukrýt do smrti, schovala hlavu do oprátky jako pod polštář," napsal o jejím dobrovolném odchodu ze života Marinin přítel, básník a  pozdější nositel Nobelovy ceny Boris Pasternak.

Marina se tak už naštěstí nemohla dovědět, že jejího muže popravili, že dceru čeká 17 dlouhých let v lágru a syn padne v boji s fašisty.

Její život byl jako zběsilá jízda v rozjetém rychlíku, kterému selhaly brzdy... 

Miluji, trýzeň je však živá…

Svou bolest v náručí nesu jak skálu

Lásku mě naučí poznávat v žalu…  

www.aif.ru

Marina Cvetajeva:  Básně a próza Moj Puškin

                           
   
29.06.2004 - Společnost - autor: Mirka Kožušková

Komentáře:

  1. avatar
    [10] mirrea [*]

    jaska: v češtině nevím...

    superkarma: 0 29.06.2004, 15:56:26
  2. avatar
    [9] mirrea [*]

    risina: vážně? tak to klobouk dolů, my ne

    superkarma: 0 29.06.2004, 15:53:12
  3. avatar
    [8] risina [*]

    mirrea: Já studovala ruštinu v letech 1980-1985 a učili jsme se o ní.

    superkarma: 0 29.06.2004, 15:28:22
  4. avatar
    [7] emma [*]

    mirrea: moooc hezký
    koukla jsem vpravo na upoutávky a říkám si Lásky a prohry Mariny C.? to bude zase "moje kamáradka, její muž a její milenec".
    a čtu a čtu a rysy mi jihnou....
    krásně napsané

    superkarma: 0 29.06.2004, 15:19:09
  5. avatar
    [5] mirrea [*]

    alfi:Hezký je Lichý střevíc - přeložila Hana Vrbová, ale pokud náhodou umíš rusky, tak není nad originál

    superkarma: 0 29.06.2004, 14:52:19
  6. avatar
    [4] mirrea [*]

    jaska:ono se taky o ní do 90.let nemluvilo, byla to přece ruská emigrantka

    superkarma: 0 29.06.2004, 14:51:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme