Zdraví

Laškování v lázních

Voda je odpradávna považována za symbol života. Konec konců, člověk se skládá především z vody, a zatímco bez jídla vydrží poměrně dlouho, bez vody brzy umírá. Voda také očišťuje - a právě pro tuto svou funkci se stala důležitým prvkem mnoha náboženských obřadů. Očistná koupel ve speciální lázni patří k judaismu stejně jako ke starověkým kultům, v lázních nacházeli klid ducha a uvolnění těla japonští samurajové i řečtí filosofové, do náruče vod se nořili Keltové i Germáni, před modlitbou se omývají i muslimové a v křesťanství je voda symbolem přijetí nového života a očištění od hříchu. Léčivými účinky vod se pak zabývá celá nauka - nazývá se balneologie.

Chléb a oslí mléko
Nejstarší lázně jsou spojeny se samotnými počátky civilizace. Vznikaly u velkých řek protoindických měst před více než čtyřmi tisíci lety. Lázně znali i starověcí Egypťané a užívala si jich nejen tehdejší smetánka, ale i prostí dělníci na stavbách pyramid. Pro ně byly ovšem lázně především hygienickou záležitostí, zatímco mocní si do nich zvali lepé děvy a osvěžovali se nejen koupelí, ale i pitím, jídlem, hudbou a konverzací. Užívaly se také nejrůznější masti a masážní oleje, jejichž přebytky se posléze stíraly speciálními škrabkami. Oblíbené bylo také vyhlazování kůže pemzou nebo zábaly v bahně či v chlebovém těstě zvlhčeném oslím mlékem. Do koupele se přidávaly různé esence, byliny a oleje a někdy i populární oslí mléko, které mělo zjemnit a vypnout kůži.

Špehýrky a horká voda
V Číně došlo k největšímu rozšíření lázní za dynastie Čou v letech 1100-300 př. Kr. Původně byly lázně společné pro obě pohlaví, později se však začaly oddělovat prostory pro muže a pro ženy. Především v Japonsku s jeho papírovými stěnami však nebyl pro zvídavé jedince problém si vyrobit špehýrku, o čemž svědčí řada obrazů z lázní. Ostatně byli to právě Japonci, kteří značně podpořili rozvoj lázeňství, spojený v té době s šířením buddhismu. Množství termálních pramenů umožňovalo koupel ve vodě dosahující teplot kolem 50 °C a vznik a rozvoj sauny (o tomto vynálezu si však povíme někdy jindy).

Šetrní Řekové a rozmařilí Římané
Ve starověkém Řecku se na rozdíl od jiných kultur vodou šetřilo. Teplá voda byla přepychem, určeným těm nejbohatším - prostý lid se koupal ve studené. Spartánští autoři pak považovali koupání se v teplé vodě za změkčilost, odpustitelnou jen starým a nemocným. Postupně budované vodovody nikdy nedosáhly rozsahu pozdějších římských staveb a také lázní bývalo v řeckých městech mnohem méně. Zato se od 5. století př. Kr. začalo k léčebným účelům užívat vody a bahna z vulkanických pramenů. V této tradici pokračovali i Římané, kteří se stali vskutku lázeňským národem. Tibera byla brzy tak znečištěna, že koupání v ní nepřicházelo v úvahu, a tak prostý lid navštěvoval veřejné lázně a ti bohatší si budovali lázně soukromé. Římané byli mistři v práci s vodou - budovali rozsáhlé vodovody, v luxusních palácích mívali i rozvody teplé vody, v lázních provozovali i masáže, sauny, sázeli baňky a popíjeli minerální vody.

Změkčilý Orient
Pochopení pro přepych lázní naopak neměly barbarské národy, které vyvrátily Řím. Naštěstí se kultura římských lázní zachovala v Byzanci. A nejen zachovala, ale zásluhou styku s Orientem se i rozvíjela. Na Blízkém a Středním východě se totiž na čistotu dbalo. Ve městech stávaly lázně a zbohatlíci se koupali dokonce i na cestách. Velbloudi jim za tímto účelem dopravovali speciální dřevěné vany. Hygienou nepohrdala ani armáda - vojáci si vykopávali v hlíně jámy, vykládali je dřevem a rohožemi a posléze naplňovali teplou vodou. Byzantská a orientální láska k čistotě - lázně, jemné látky, voňavky - to vše nejprve vedlo křižáky k pohrdání, postupně si však i je získalo pohodlí, a tak se díky křížovým výpravám vrátila do barbarské Evropy hygiena.

Voda je škodlivá!
Středověk si na čistotu zpočátku příliš nepotrpěl. A když už člověk vstupoval do lázně, musel si ponechat alespoň dlouhou košili, aby svou nahotou nepohoršoval. Mnozí světci byli hrdí na to, že se nikdy nekoupali, v některých klášterech se koupalo jen jednou ročně, a to pouze ve studené vodě, v jiných vůbec. Ani rytířské řády se v tomto směru příliš neodlišovaly - o to větší byl pak jejich šok při setkání s orientální lázeňskou kulturou. Prostý lid se ovšem vody zdaleka tolik nebál - konec konců, žil v těsném sousedství jezer a řek. Také měšťané, kteří si potrpěli na pohodlí, začali brzy znovu budovat lázně, ačkoliv ty nikdy nedosáhly takové úrovně jako v Římě. Mnohdy byly naopak zdrojem nákaz a infekčních chorob, často i proto, že byly slučovány s nevěstinci.

Lázně ve znamení astrologie
Setkání Evropy s Orientem - ač povětšinou krvavé - přineslo přece jen změnu životního stylu. Navrátilci ze Svaté země s sebou přivezli nejen drahé látky, koření a šperky, ale i hygienické návyky a také díla starověkých lékařů a filosofů tak, jak je přepsali arabští učenci. Léčivá moc vody byla znovuobjevena, opět začala rozkvétat lázeňská města, voda se pila, inhalovala, koupalo se v ní a někdy dokonce i spalo. Následkem bývalo mokvání kůže a nejrůznější vyrážky, které ovšem byly považovány za žádoucí efekt léčby. Také doba koupele byla důležitá a řídila se především podle astrologie. Za nejzdravější byly považovány koupele jarní, naopak jen hlupák by se prý koupal ve znamení Lva, tedy na přelomu července a srpna.

Vědecké lázně
S pomalým rozvojem vědy se i do léčby koupelemi vracel zdravý rozum, někdy mu to však docela trvalo. Do vody se dávaly nejrůznější přísady - minerální soli, kamenec, soda, jodové a bromové soli, ale také výluhy ze strusky z metalurgických pecí. Poněkud méně riskantní byly přísady z bylinkových extraktů a výluhů či éterické oleje. Dámy toužící po krásné pleti pak často sahaly k nejrůznějším mýtickým receptům a koupaly se nejen v mléce a syrovátce, ale i v panenské krvi. Lepších účinků ovšem dosahovaly různé bahenní zábaly a pití minerálních vod. V 18. a 19. století vznikala řada lázeňských měst a k léčbě vodou se začalo přistupovat vědecky - měřila se teplota a zkoumalo složení, sledovaly se účinky na nejrůznější choroby. Základy moderního lázeňství byly položeny.

O moderních lázních jsme si na Ženě-in povídali zde.

Byla jste někdy v lázních? Absolvovala jste nějaké speciální procedury? Koupala jste se v bahně nebo v čokoládě? Jak často se normálně koupete? A jak dlouho jste kdy byla bez koupele? Navštívila jste nějaké starověké nebo středověké lázně?

soutěž - kúra

 

   
14.06.2007 - Zdraví - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] femme [*]

    na pobyt v lázních nezapomenu ani v hrobě, byla to prostě paráda absolvovala jsem všechno, co mi primář předepsal, nemělo to chybu až na plynovou injekci, která mě málem zabila

    superkarma: 0 14.06.2007, 12:51:32
  2. avatar
    [3] Luciš [*]

    To musím zmínit doma, že struska ze slévárny je léčivá asi jak z čeho, mám doma ing metalurga
    Když jsem zatoužila po podkově ze šrotu, donesl mi jich asi dvacet. Jeden kolega mu prý říkal: "Vole, máš doma koňa nebo co?"

    superkarma: 0 14.06.2007, 12:35:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme