Reklama

 

Milá Nionetko a ostatní žínky-in,
k dnešnímu tématu nemám žádný zážitek z vlastní zkušenosti. Nejsem rozvedená a ani se k tomu nechystám. Jsem vdaná teprve čtyři roky, takže pro zkušené harcovníky manželským životem jsem ještě žabka nezralá - co jsou čtyři roky proti společně prožitým dvaceti třiceti létům.

S rozvodem jsem se nesetkala ani v rodině - naši by v září oslavili 40. výročí svatby - bohužel tomu zabránila taťkova předčasná smrt před 11 lety. Spokojeným manželským životem žijí i rodiče manžela, mí i jeho sourozenci......

Když jsem začala žít se svým manželem, museli jsme se oba naučit dělat kompromisy, tolerovat jeden druhého... ujasnit si priority, financování, výchovu dětí... asi jako všude jinde. Sem tam se taky pohádáme, asi jako všude jinde, ale snažíme se hlavně rozumně domluvit.

Samozřejmě jsem občas o rozvodu přemýšlela - o případech, kdy bych k tomuto řešení přistoupila - bylo by to v případě násilí a alkoholismu partnera, to se tolerovat nedá. Taky nevěra je pro mě tabu... Všimla jsem si, že syn lpí hodně na rodině a vycítí sebemenší napětí mezi námi... proto veškeré výměny názorů před ním neřešíme.

Pevně doufám, že nám to bude klapat i nadále a totéž přeji všem čtenářkám a čtenářům, tobě, Nionetko, i všem v redakci.

P.S. Jednou jsem četla citát o tom, že by si člověk měl vzít toho, s kým si rozumí jako kamarád, a ne toho, koho jen miluje - protože láska vyprchá, ale přátelství vydrží až dokonce života. Tak nějak to bylo. Šťastné manželství a partnerské vztahy všem přeje

Bookcase


Milá Book, díky za krásnou úvahu na téma rozvody... a ještě větší díky za přání ;o)
Udělá Ti radost malý dáreček?...
Věřím, že ano ;o)

 

Měj se krásně