Reklama

Mají volné manželství. Nikdy se nevzali a svou dceru vychovávají v lásce a pohodě. No.. Tedy v lásce, to je na pováženou, posuďte samy…

 

On je otcem, který své dítě bere na dovolené, pořádá s ním výlety a vymýšlí takové ty tatínkovské srandičky. Právě teď odjeli na vodu – se stanem, kotlíkem a fůrou nadšení. Nad jeho péčí a hrátkami se každé ženské oko ustrne. „To je tatínek k pohledání, je to až k nevíře…,“ řekla si nejedna z nás, když viděla to štěstí v očích děcka, se kterým otec střídavě pohazoval vzduchem nebo ho poponášel na koni.

 

Ona je ženou do nepohody.
Obstará, vyřídí, zorganizuje a uklidí. Stihne sportovat, sejít se s kamarádkami a často pobavit i celou společnost.

 

Její partner nepatří do skupiny mužů věrných.

Bohužel. Nějaký čas jí trvalo se s tím smířit, ale když spolu mají dítě a jinak vše klape na jedničku, naučila se jeho občasné milenky tolerovat. Pak se vrátila z mateřské do práce a zařadila se více mezi lidi. Začalo jí něco scházet, snad pohlazení nebo pocit, že o ni někdo stojí. Trochu se zamilovala…

 

Její kamarádka, taková ta, které se i přes svou uzavřenější povahu často svěřovala, byla stejné krevní skupiny. Nelámala si zbytečně hlavu s maličkostmi a ani s žádným stálejším vztahem. Žila ze dne na den a sem tam se jí někdo zalíbil. Neměla problém, sex měla ráda. Nejraději s vysokými muži, kteří byli středem společnosti a uměli rozesmát své okolí. Přesně takoví jí sedli.

 

Jednoho večera se sešli všichni v dobré společnosti. Kamarádka, ona i on. Přišel i ten, kterého si poslední dobou naše hlavní hrdinka tolik zamilovala. Proč hrdinka? Však uvidíte...

 

Dobře se bavili, všichni přítomní se dokonce dali do tance a hlasitého juchání. Ten den se to zkrátka povedlo. Obě kamarádky vyšly ven, trochu se nadýchat vzduchu a možná i něco probrat. Ona mluvila o své náhlé lásce, o své zamilovanosti. Zahlcovala kamarádku svými pocity, které se točily jen kolem toho samého.

 

„Já bych ho tolik chtěla, jen kdyby tu dnes nebyl ten můj. Vůbec neměl přijít, jsme už dohodnutí a on všechno překazil. Co budu dělat, já jsem tolik zamilovaná…

Nechtěla bys toho mého zabavit?"

 

Kamarádka zůstala nevěřícně zírat.

Partner kamarádky se jí dlouho líbil, ale to se přece nedělá. Je to přesně její typ, vysoký a vtipný až hrůza. Ale ne, přes tuhle hranici nikdy nešla, nikdy nezasahovala do vztahů kolem sebe…

 

„Jak to myslíš? To ho mám zabavit, abys mohla být s tím druhým?“

„No nemohla bys? Líbí se ti, vždyť tě znám…“

„To přece ale nemůžu, jsi opilá…“

„Ne, já to myslím vážně, jestli se ti chce, tak za ním jdi, ono to nebude tak těžký.“

 

A tak šla a těžké to tedy nebylo. Za necelou půlhodinku spolu odjížděli. Zahlédla jen pohled kamarádky. Byl vyrovnaný a spokojený.

 

Stalo se tedy. Dějí se různé věci a některé se komplikují.

Stále spolu všichni vycházejí, jen on nic neví. Neví dokonce ani to, že bude mít možná druhé dítě.

Dítě s kamarádkou matky svého dítěte, která toho ví víc, nežli on by mohl tušit. Dokonce to všechno zorganizovala. Ne, že by to chtěla právě takto, ale říká, že by jí to nevadilo.

 

O dítě by se jistě postaral, on je totiž skvělý otec…