Vztahy

Láska utopená v alkoholu


Včerejší den se opravdu nádherně vydařil. Věřím tomu, že mnohé z vás si ten 1. máj užily opravdu tak, jak se na tento den sluší a patří. Něžný polibek pod rozkvetlou třešní…. na jednu stranu to není tak moc, pusu přece dostáváme poměrně často – na druhou stranu je to jedno políbení zrovna v tento den něčím výjimečné. Právě proto, že se odehrává právě 1. května.

Pokaždé se ale nezadaří… tak jako mně před 13 lety.

Byla jsem se svými dcerkami již tři roky sama a konečně mi došlo, že tím, že budu žít jako jeptiška a vyhýbat se navázání vztahu s nějakým mužem, škodím jen sama sobě. Po manželovi se mi sice hodně stýskalo, ale cítila jsem, že nastal čas “žít dál”.

A tak jsem sundala klapky z očí a ochotně přijímala od kamarádek nabídky na večerní hlídání dětí, abych s další kamarádkou mohla vyrazit někam do společnosti.

Výsledek se brzy dostavil v podobě vysokého, milého, veselého, vousatého a tmavovlasého Jiřího.

Nevím, zda to způsobila ta tříletá abstinence, ale já jsem se skutečně velmi rychle zamilovala. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsme spolu někam šli a on mě držel za ruku. V kině mě objal kolem ramen, před domem se se mnou loučil polibkem… Občas jsme zašli někam do vinárny, kde jsem, pravda, trošku cítila, že s ním a jeho vztahem k alkoholu nebude všechno úplně v pořádku, ale nějak moc jsem si tyto obavy nepřipouštěla. Kdo by se občas trošku víc nenapil, že?

Chodili jsme spolu již několik týdnů, když se přiblížilo ono magické datum – 1. máj. Vycházelo to zrovna na víkend a já jsem se rozhodla, že si konečně dopřeju tu pravou, zaláskovanou romantiku.

Dcerunky jsem vyexpedovala k rodičům na chatu a s Jiřím jsme se domluvili, že hned v pátek večer přijde ke mně domů a strávíme spolu první společný víkend, jehož vyvrcholením bude polibek pod rozkvetlou třešní -kde jinde než na Petříně.

V pátek jsem podrobila pečlivé očistě nejen svůj příbytek, ale především svůj vlastní exteriér. Ehm, ne, že bych se normálně nemyla… ale toho večera mělo přece jen dojít k něčemu zásadnímu, co mělo můj život posunout o další krůček k normálu.

Vykoupaná, navoněná, dokonale nalíčená a s vlastnoručně přichystanou večeří jsem čekala na svého milého… Dávno minula hodina, ve kterou se měl dostavit, hranolky už byly studené, minutky oschlé, víno na stole zteplalé a Jiří nikde.

S ubíhajícím časem postupně mizela má roztouženost a natěšenost a já jsem se zmítala ve střídavém strachu, jestli se Jiřímu něco nestalo, a vzteku, že se na mě prostě vykašlal.

O půlnoci jsem večeři naházela do odpadkového koše a s velmi rozporuplnými pocity se odebrala spát. Nechala jsem ukápnout několik hořkých slz na čistě povlečený polštář a pak jsem se propadla do milosrdného spánku.

V sobotu ráno jsem se vzbudila s přesvědčením, že Jiří dorazí a vysvětlí mi, proč v pátek nepřišel. Mobily tehdy nebyly a on neměl ani pevnou linku k sobě domů…. Jako správně oddaná blbka jsem tak strávila doma celý sobotní den i večer, abych poté opět zlehka pokropila polštář a sama samotinká usnula.

V neděli jsem si o Jiřího dělala už opravdové starosti. Nějak mi k němu nesedělo, že by byl až takhle nezodpovědný, a trápila jsem se myšlenkami, že se mu přihodilo něco opravdu zlého. Odpoledne jsem se šla projít, vyzvedla jsem děti na nádraží a bylo mi strašně. Mé po letech prožívané štěstí se zhroutilo jako domeček z karet a já jsem byla opravdu strašně smutná.

Když jsem uložila děti, ozval se zvonek.

Za dveřmi stál Jiří! Vesele se usmíval a v rukou držel nějaké povadlé koště. Na první pohled mi bylo jasné, že se mu s největší pravděpodobností nepřihodilo nic zlého, a byla jsem zvědavá, jak mi celou záležitost vysvětlí.

Pozvala jsem ho dál a zeptala se ho, kde od pátku byl. Vysvětlení, které následovalo, mě natvrdo posadilo na zem, sejmulo mi klapky z očí a uvrhlo mě do další beznaděje a samoty…..

“Nezapomněl jsem. Já jsem k tobě v pátek jel a před barákem jsem potkal kámoše z vojny. Neviděli jsme se fakt strašně dlouho. No, to musíš uznat, že jsme to naše setkání museli oslavit. Chtěl jsem jít jen tak na jedno, nebo na dvě, ale nějak jsme se zapovídali a najednou byly dvě v noci. Tak jsem šel domů a chtěl k tobě přijet v sobotu. A to jsem taky šel. Ještě jsem se stavil v krámě, že něco přivezu, a tam jsem potkal kolegu, kterej mi hlásil, že se mu v noci narodil syn a že to s ním musím oslavit. No uznej, to jsem mu nemohl odmítnout, že s ním nezapiju narození dítěte. No a pak byly najednou čtyři ráno. To už jsem teda k tobě nejel. A dneska odpoledne jsem si řekl, že k tobě už opravdu musím dojet, a bylo mi jasný, že se asi budeš zlobit, tak jsem ti koupil tady tu kytku. Ale jak jsem měl za sebou tu pořádnou kocovinu, tak jsem si zašel ještě na jedno pivko a dal si s klukama partičku mariáše. No a teď už jsem konečně tady. Máš radost?” Mával mi před očima zvadlými karafiáty a culil se jako měsíček v úplňku.

Nevěřícně jsem na něj zírala a pokoušela se dešifrovat ten monolog, který právě přednesl. Během několika pikosekund se mi v hlavě promítl náš případný společný život… Náš společný život s ním, mými dětmi a jeho alkoholem… Představila jsem si ty hektolitry slz, které by se po nocích vpíjely do mého polštáře, a viděla jeho dětsky rozesmátou tvář: ”Vždyť se přece tak moc nestalo, jen jsem se trošku napil s kámošema, to přece musíš pochopit.”

S neochvějnou jistotou jsem věděla, že takhle si svůj budoucí život nepředstavuji. Milého veselého Jiřího jsem i s kytkou vyprovodila ze dveří, dala mu definitivní sbohem, a pak jsem naposledy uronila několik slz….

Takto nevesele skončil jeden můj 1. máj … rozčarováním, prohlédnutím, smutkem… Byla jsem strašně nešťastná a smiřovala se s tím, že mi opět nastává doba samoty.

Na druhou stranu jsem ale věděla, že za daných okolností se stalo to nejlepší, co se stát mohlo.

   
02.05.2005 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [38] saruz [*]

    a dobře jsi udělala, s alkoholikem by tě nic dobrého nečekalo

    superkarma: 0 26.11.2012, 15:24:01
  2. [36] johanka [*]

    Neříkám,že si nemůže nikdo dát pár skleniček při oslavě nebo si doma udělat hezký večer s lahvinkou vína,ale problém alkoholizmu se všude kolem mně a to nejen v rodině, proto nesnáším jakékoliv závislosti a patří k nim kromě gamblerů i kuřáci.

    superkarma: 0 04.05.2005, 11:26:58
  3. avatar
    [34] breberka [*]

    Taky jsem kdysi měla jednoho přítele a taky se jmenoval Jiří.Taky jsem si těch pár skleniček nevšimala, ale čím déle jsme spolu byli, tím to bylo horší.Jeho největší kamarád byla flaška, takže jsem prožívala to samé co Meryl.Kolikrát se jsem se načekala, taky pár dní a pak taky přišel, jako by se nic nestalo...po dvou rokách něčeho, čemu se nedá říkat vztah, jsem se konečně zpamatovala a našla sílu ho opustit.Našla jsem si toho nejlepšího přítele a manžela a konečně můžu říct, že jsem šťasná. A co Jiří? Pořád se utápí v alkoholu a doufá, že se jednou vrátím.

    superkarma: 0 03.05.2005, 18:02:53
  4. avatar
    [32] Jupíí [*]

    Já asi 10 let ( prvních ) nechápala proč moje švagrová tak vyvádí, když si její muž dá na návštěvě skleničku. Okamžitě nasadila "kyselou hubu" a začala strašlivě prudit. Švára vždycky sklapnul a veselil se dál bez alkoholu. Nikdy jsem to sní nerozebírala,ale v duchu jsem ji považovala za mrchu nepřejícnou. Po těch asi 10 letech jsem ho jednou zažila totálně opilého, až do těch nejhorších konců. Už se jí ani nedivím, naopak obdivuju, že svou pevnou vůlí, dokáže těm koncům zabránit.

    superkarma: 0 02.05.2005, 17:26:47
  5. [31] Rikina [*]

    Manx: no já zase znám například lidi, co přes týden nepijou vůbec, a pak se ztřískají v sobotu příšerným způsobem, jenom proto, že je sobota, a to se patří jít do hospody. Mně maj za nechutnýho abstinenta, že s nima do té hospody nechodím. Já si dám radši takhle večer dvě deci vína, pár oříšků, nebo sýr a olivy, to vše k dobré knize. Tak jednou za tejden. V zimě ne víno, ale třeba grog. Nebo medovinu. Na výletě na kole i to pivko ( to se musí, doplňovat tekutiny ). Ale měli jsme taky sousedy, paní začínala už v devět ráno, do večera byla na šrot, a její děti ji tahaly domů po zemi, poněvadž na nohou se neudržela. Manžel ji vždycky doma profackoval, ona ječela z okna, bezvadný. No a ráno nanovo. Smutný. Když tohle člověk vidí, dá si pak větší pozor, aby to sám nepřehnal...

    superkarma: 0 02.05.2005, 16:48:07
  6. avatar
    [26] Landriel [*]

    jiti: souhlas, taky jsem to zažila u svého otce a hnus...

    superkarma: 0 02.05.2005, 13:27:12
  7. avatar
    [25] jiti [*]

    Landriel: taky u nás v sobotu teklo víno proudem, grilovali se kuřata, byla fajn nálada, takže kolem půlnoci už to u nás vypadalo jako v opileckém doupěti, ovšem pokud je to párkrát do roka, tak je to OK, jenže aby alkohol byl denodenním chlebem, aneb když o sobě vim tak to oslavim, to je fakt moc.

    superkarma: 0 02.05.2005, 13:21:25
  8. avatar
    [24] Landriel [*]

    My se spařili oba dva ze soboty na neděli na čarodkách, ač jsme nechtěli, naštěstí jsme oba trefili domů (nezávisle na sobě) a v tichosti až doma. Ale taky se moc stydím (neměla jsem to v úmyslu, ale noví sousedi mi nalívali a já navíc pila na lačno, tak jsem byla na šrot celkem rychle) a dlouho se zase na pití nebudu moct ani podívat...

    superkarma: 0 02.05.2005, 13:05:42
  9. avatar
    [23] jiti [*]

    Merylko super gratuluji si vem že některé blbky si něco takového vezmou, mají s tím děcka a doufáj že se to změní Fakt jsi to zvládla na jedničku

    superkarma: 0 02.05.2005, 13:05:39
  10. avatar
    [22] Luciš [*]

    Ono záleží, jakou máte v tom momentě náladu a jaké jste normálně povahy. Jednou v životě jako náctiletá jsem o sobě lehce nevěděla a teď si nedám víc jak dvě dvojky červeného, když mám sklon k veselé náladě, něco oslavovat. Když mám depku, tak si dám mátový nebo meduňkový čaj a jdu do hajan

    Miláček si dá jednoho, max dva frťany jednou dvakrát v týdnu (teďkom si to užívaj s mojí máti o víkendech na chalupě ráno záchovnou dávku )

    No ale někteří chlapi jsou chlapi

    superkarma: 0 02.05.2005, 12:49:08
  11. avatar
    [21] Vivian [*]

    Rikina: myslím, že v téhle zemi má konzumace alkoholu takovou zvláštní tradici - pít je naprosto běžné, a kdo nepije, je za exota. Takže spoustě lidí přijde opilství docela normální a ani je třeba nenapadne, že je to vážný problém...

    superkarma: 0 02.05.2005, 12:35:04
  12. [20] Anai [*]

    Můj nevl. otec, těžký alkoholik, se kterým jem žila od 12-ti let mě velmi poznamenal, byl velmi psychicky agresívní. Do hospod nechodil, pil v práci nebo doma. Nicméně u partnerů jsem tohle nějak neřešila, takže manžel i můj druhý dlouhodobý partner s alkoholem měli a mají problémy! Poté jsem chodila s totálním abstinentem, sice mně vadilo, že si se mnou nevychutná sklenku vína k večeři (jsem velký požitkář na stolování), ovšem brala bych ho, kdyby mě nenechal! S tím alkoholismem je to těžké, je nesmysl dělat doma, holky, dusno, kvůli jednomu pivu k jídlu (já např. se dobře bez vína nebo malého množství piva nenajím), důležité je, zda má člověk v sobě alkoholismus tak nějak geneticky zakódovaný, resp. je latentním alkoholikem. Někdo může pít pravidelně (viz francouzský způsob života a stolování) a nic, někdo se stane alkoholikem po jedné zkušenosti, kdy mu sklenička přinese zmírnění problémů... ale to už se tady taky mockrát na ženě-in řešilo....

    superkarma: 0 02.05.2005, 12:30:32
  13. [19] Rikina [*]

    No já teda zírám, kolik žen má doma takovýho, co chodí domů pod parou. Byť i jen občas... můj otec teda nikdy nepil takhle moc, jelikož "my sportovci alkohol nepijem", jen občas pivko k obědu, nebo sklenku vína, když měl narozeniny. Takže já si dlouho myslela, že je to normální, a že se vožerou jen výjimky. Bohužel to byl ode mě bezbřehý idealismus... i když doma jsem nic takovýho nikdy neměla, mýmu ex- by se dalo vyčíst leccos, ale že by přišel domů vožralej jak tágo, to teda nikdy, nebo že by tři dny nebyl doma, nýbrž na tahu.

    superkarma: 0 02.05.2005, 12:04:35
  14. avatar
    [18] Olynth [*]

    Vivan: ona měla ještě takový zvyk, že po každém výprasku přišla ke mě brečet. Tak asi po půl roce jsem jí řekla, že když s tím nic nechce dělat a ještě jednou přijde ke mě brečet, dostane ještě pár facek ode mě.
    Jinak alkohol je strašná věc. Před chvílí jsem otevřela mrazák a zjistila, že můj si tam dal včera, když jsme přišli z rytířských turnajů, vychladit pivo. Nebo jestli to měla být pivní zmrzlina?

    superkarma: 0 02.05.2005, 11:59:35
  15. avatar
    [17] Vivian [*]

    Olynth: její volba. Pokud to nebere jako problém...

    superkarma: 0 02.05.2005, 11:50:17
  16. avatar
    [16] Olynth [*]

    Taky mám ještě jednu kamarádku se stejným problémem. Jenže ona to neřeší. Manžel jí chodí jednou týdně domů opilej, pochcanej, poblitej, posranej a agresívní. Místo toho, aby ho to rychle odnaučila, vždycky poněm všechno uklidí a ještě si nechá nafackovat. Vždycky to omlouvá tím, že před bohem slíbíla, že s ním bude snášet dobré i zlé . A to je 21. století

    superkarma: 0 02.05.2005, 11:39:07
  17. avatar
    [15] Vivian [*]

    Díkybohu, že to u nás není... Můj přítel se nikdy neožral. Abstinent sice není, ale zná míru. A po alkoholu bývá velmi veselý a komunikativní Já naopak většinou otupělá nebo depresívní.
    Alkohol může být někdy dobrý sluha, ale je to mooc zlý pán
    Dobře jsi, Merylko, udělala...

    superkarma: 0 02.05.2005, 11:25:59
  18. avatar
    [13] Žábina [*]

    záleží taky na tom jakou kdo má opici - někdo má veselou, jiný rýpavou..tu rýpavou míval můj tatínek - vždy jsme si šly s mamkou raději lehnout, ale on když přišel tak nás byl schopnej vzbudit, abysme se s ním hádaly

    superkarma: 0 02.05.2005, 11:08:44
  19. avatar
    [12] Stes [*]

    Olynth: Tvoje kamarádka měla skvělý nápad. Možná by to pomohlo více lidem.

    Můj přítel má taky rád a já také zatínám pěsti. Pokaždé, když přijde trochu v náladě, tak se pak hádáme. Naštěstí není zlý. Spíše naopak, je roztomilý, pozorný, jen působí jak zaseklé CD .. stále opakuje dokola jedno a to samé (občas to proloží nějakou jinou větou). To jsem na mrtvici.

    superkarma: 0 02.05.2005, 10:22:25
  20. avatar
    [11] JanaVi [*]

    Meryl, to jsi udělala dobře, že jsi ho dokázala vyprovodit hned napoprvé a nedala na nějaké plané sliby. Věřím, že to nebylo lehké.

    superkarma: 0 02.05.2005, 10:13:42
  21. avatar
    [10] Olynth [*]

    Manx: myslíš, že si sousedi nevšimly, že chodí domů pod parou? Takovéhle věci se nikde neututlají. Kamarádce, resp. jejímu stačily tři léčebné kůry aby si začal dávat pozor. Ono občas to chce radikální řešení

    superkarma: 0 02.05.2005, 10:09:07
  22. avatar
    [9] colombo [*]

    No a vlastně to mám veliký štěstí i já.

    superkarma: 0 02.05.2005, 09:58:50
  23. avatar
    [8] colombo [*]

    Můj si taky občas dá, ale nikdy nebyl našrot a opici má takovou veselou, je hrozně roztomilej, s takovým tím hnusným, oplzlým, hrubým, nechutným a adresívním opilcem memá nic společnýho. A to má veliký štěstí.

    superkarma: 0 02.05.2005, 09:57:59
  24. avatar
    [6] Olynth [*]

    Moje kamarádka vyléčila svého muže z nezřízeného občasného pití alkoholu. Vždycky, když přišel domů "jak zákon káže" vysvlékla ho do naha a nechala na chodbě. Když se nestihl probudit dřív, než odešla do práce, tak měl pekelnou smůlu - zu práce chodila až okolo páté

    superkarma: 0 02.05.2005, 09:28:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme